Dobrý den,

sháním veškeré informace, ať již poznatky či zkušenosti ke koordinaci výuky a sdílení didaktických i jiných zkušeností mezi učiteli v rámci jednotlivé ZŠ (příp. SŠ). Jde mi o poznání, jak konkrétně může fungovat systém koordinace výuky a sdílení, tj. např. jací učitele jakých předmětů by se mohli scházet, jak často, na jak dlouho, co konkrétně řešit a sdílet ze své praxe, jak, zda lze uvažovat o případné volbě a zaúkolování koordinátora atd. – Této koordinaci a sdílení pedagogických zkušeností má např. odpovídat program Advice and Guidance na Novém Zélandě a Newly Qualified Teacher ve Spojeném království.
Velmi Vám děkuji za jakékoliv podněty v této věci,

Děkuji mnohokrát za vaší pomoc,

Petr Sedlák, Infospolek

U nás ve škole máme praxi v "třídních kolegiích", tzn. že se scházejí učitelé vyučující v jedné třídě, koordinátorem je třídní učitel.

Dobrý den,

díky za zajímavé téma!
Trochu jsme něco nakousli již kdysi v tomto tématu, třeba to také pomůže.

Děkuji za odpověď a nasměrování ke starší diskusi. Je patrné, že je to věc velmi autonomní v rámci jednotlivých škol či zcela neexistující - byť hodnocená jednoznačně kladně, jako přínosná. Hádám, že je to řada praktických faktorů, které brání naplňování tohoto ideálu...

Zde je vyjádření Mgr. Jitky Altmanové z Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (21. března 2011):

VÚP se v rámci svého plánu úkolů zabývá monitoringem implementace kurikulární reformy ve školách. Školy jednoznačně uvádějí, že etapa tvorby ŠVP pozitivně ovlivnila situaci v pedagogických sborech, ve kterých se vytvářely pracovní týmy - podle vzdělávacích oblastí, podle předmětů či podle rozdělení učitelů 1. a 2. stupně. V současné době, kdy ZŠ podle napsaných ŠVP již učí, se školy snaží v nastavené spolupráci pokračovat, mnohé školy pracují na úpravě ŠVP podle dosavadních zkušeností z výuky. Každá škola si volí vlastní způsob, někde pracují tzv. předmětové komise či metodická sdružení, jinde pracují v jednom týmu pod vedením koordinátora ŠVP nebo ředitele, zástupce ředitele. Intervaly setkání bývají nastavené jak pravidelně, tak podle potřeb a právě plněného úkolu. Je záležitostí každé školy, jakou cestu si zvolí. Doporučuji Vám seznámit se i s články na www.rvp.cz, kde můžete najít další informace k tomuto tématu.

Pokusil jsem se na základě i zde uveřejněných příspěvků tematizovat věc při tzv. manažerské schůzi s ředitelkou školy.

(Účelem schůzky je vytvořit jednou za školní rok příležitost pro vedení školy, aby zjistilo a reflektovalo postřehy učitelů, přijde-li na jejich učení i obecně školní praxe, případně jejich praktická přání na úpravu tohoto učení a praxe.)

Jako jeden z bodů jsem přednesl návrh ve zde diskutované věci, tj. mezipředmětové koordinace výuky a sdílení ped. zkušeností. Vyjádřil jsem tak naději, že v případě realizace ideje by se mi na škole lépe a s větší chutí učilo.

Paní ředitelka reagovala vstřícně a věc si poznamenala. Zda z toho něco bude, nevím. Spíše si myslím, že bude následovat něco, čemu se lidově říká ,,vyšumění“. Soudím tak podle již negativní zkušenosti ředitelky s učitelem, který měl na škole již před lety koordinovat výuku humanitních předmětů – aby si upravoval rozvrh oportunisticky pro sebe (zajímavé či příznačné, zneužití takového ideálu jsem si nedokázal představit).

Každopádně, byl jsem ve věci špatný advokát, přebit výmluvností toho se zkušeností, co ví. Dochází mi též, jak silně se projevuje právě u učitelů (proč?) trend jinak obecný pro české zaměstnance: oddělit práci od soukromí, respektive po druhé odpoledne zůstávám ve škole prakticky sám. Chci říci, učitelé by snad měli i zájem, obětovat jakýkoliv čas navíc se zdá být neprůchodným.

A tak jsem dnes zase u kopírky našel pracovní listy co-já-vím-koho o OSN, o jejímž vzniku jsem učil před týdnem v dějepisu, abych si cestou zpět do kabinetu vyslechl, jak se osmačky biflují umělecký sloh v 2. polovině 19. Století, safra, vždyť o realismu budu mluvit za týden. No, hlavně že to mám do dvou za pár a tradá domů.