Lenko, díky za reakci.
Na jednu stranu rozumím tomu, co píšete, na druhou mě napadá jeden protiargument.

Ve Finsku, jak známo, vyřešili problém se sociálním statusem dětí chytře. Nechtějí se právě spoléhat na to, že funguje v každém případě rodina. Mnohdy nefunguje, po různých stránkách, třeba i v té motivaci. Proto chodí všechny děti do jedné školy celých 9 let (pokud se nemýlím, že to je 9, prostě celou povinnou školní docházku, žádná selekce na víceletá gymnázia) a mají stejnou péči., Respektive NEMAJÍ stejnou péče - kdo potřebuje větší, má ji (asistenti pedagoga, doučování přímo ve škole...). A podle výzkumů je toto jeden z důvodů, proč dosahují tak dobrých výsledků ve vzdělávání - oslabí onen sociální vliv vlivem školy.

Jasně, u nás to je hudba budoucnosti. Ale chci tím říct, že nejspíš je vliv rodiny velmi důležitý, ale nemusí být zcela determinující. Nejspíš jsou cesty, jak s tím může škola něco dělat. Jistě, bylo by skvělé, kdyby s tím něco dělala rodina, ale... Realita je někdy prostě jiná.

Takže proto bych tu determinaci rodiny nebrala tak fatálně a nezlomitelně.

Mám zkušenost, že třída přišla z 1. stupně na 2. silně motivovaná .. děti psaly vlastní básničky, příběhy, fungovaly jako kolektiv přímo ukázkově a rozhodně nepatřily všechny ke stejné "výkonnostní třídě" .. 2. stupeň a změna třídního učitele a ostatních vyučujících .. a pět let práce kolegyně z národky jako by nebylo .. (a byl to vážně hodně rychlý veletoč )

Druhá zkušenost .. naše současná devítka, kterou jsem "vyhrála" na poslední rok jejich školní docházky. Upřímně .. KATASTROFA .. není se kde chytit, o koho se opřít .. i ti dva, kteří dosahují velmi dobrých výsledků jsou většinou spokojeni sami se sebou, takže nějaká aktivita .. k čemu? .. Tuhle třídu se snažila rozhoupat a vést jiná kolegyně (fakt šikovná) už na 1. stupni, ale jak jsme probíraly spolu nedávno, prošli devíti lety téměř netknuti snahami okolí

Takže je to o lidech
- o těch před katedrou
- o těch za katedrou
Je to o spolupráci s rodiči - a že jsou někteří na události kolem svého dítěte hodně citliví

Sama za sebe můžu říct, že se těším, že snad konečně po letech sestoupím do šesté třídy a přestanu přebírat jen osmičku a devítku, kde se z těch zaběhnutých kolejí strašně špatně vykolejuje

Téma diskuze se hodně točí kolem motivace - motivace žáků především.
Také jsem narazila (učím 8. ročníky informatiku) na laxní přístup k výuce. I já jsem byla vykolejená, protože přeci jenom na 1. stupni to jde tak nějak lépe (i když čím výš tím více výjimek).

Objevila jsem na stránkách NÚOV evaluační dotazník Dotazník školní výkonové motivace žáků.
Protože mám INF a šetřím papírem, tak jsem dotazník převedla do elektronické podoby v Google Docs. Pokud máte zájem (a účet), tak šablonu najdete zde.

Jsem zvědavá, co se dozvím (dám dětem hned po jarních prázdninách).