Třeba to jednou rozvedu na blogu - nyní jen v krátkosti. Studenti průmyslové školy, kde jsem praxi absolvoval, byli nejen nemotivováni, ale také téměř nemotivovatelní (pravda, ve 3. ročníku s tzv. dospělými se těžce začíná), absolutně bez zájmu, bez chuti vyjádřit vlastní názor. Naprosto neměli potřebu diskutovat, nevyužili prostor ve výuce, který jim byl nabídnut. Navíc se mi při kontrole domácího úkolu valná většina přiznala k tomu, že se na úkol vykašlali. Současní středoškoláci, alespoň z mého pohledu, ztrácejí zbytky respektu k autoritám, což může být dáno také uvědoměním si své výlučné pozice ve škole - když to řeknu pregnantně, tak žák může všechno a učitel nic. Ano, podobné jevy jsem pozoroval také u svých spolužáků, avšak šlo vždy spíše o jednotlivce a občasné jevy. I my jsme mívali na výuku studenty-praktikanty, vždy jsme se k nim chovali s patřičnou úctou, která vycházela minimálně z toho, v jaké pozici se nacházel on a v jaké my. Dnešní středoškoláci jsou více a více sobectější a nedovedou (či to nechtějí) se vcítit do role druhých lidí. Nejsem rozhodně v pozici, kdy bych si mohl dovolit "nadávat na mladé". Zrovna dnes jsme s naší didaktičkou společenských věd hovořili o tom, že učit takové žáky by měla být pro učitele výzva. Problém ale také může být ve mě - jsem, a vždy jsem byl, až přehnaně pečlivý, aktivní a kritický - především k sobě, tím pádem ale také k ostatním. Možná, že s žáky je vše v pořádku a ten "zvláštní" jsem tady já
. Třeba si zase naivně myslím něco, co vůbec není pravda 
