V určitém? Ve kterém ne?

No...v neurčitém?

Dobrý den,
pokusím se vrátit k tématu (bez slovní přestřelky). Minulý týden jsem náhodně potkala svoji známou - učitelku. Hovor začal tradičně: Jak jste zahájili školní rok? Její odpověď mě doslova šokovala... No, vcelku dobře! Ale už teď se cítím unavena a otrávená.
A začal výčet všeho, co ji vadí a "otravuje". Nebylo toho málo. Nabízí se otázka, co bude tato paní učitelka dělat a jak bude vypadat za měsíc, v pololetí i na konci školního roku. Když jsem ji řekla, že by v této situaci bylo lepší ze školy odejít (v rámci ochrany svého zdraví), zlobila se. Co byste doporučili vy? Poraďte....
Dana

Dobrý den, Dano, již poněkolikáté musím obdivovat vaši otevřenost. Já bych jí to asi neporadila. Je možné, že to třeba až tak negativně nemyslela, já si také někdy stěžuji na všechno a na všechny, je to pro mě jakási forma úlevy, řeknu to a je to pryč...
Jesrti to ale myslela vážně, pak ano, pryč ze školy...
Co myslíte vy ostaní?

Víte, Petro,
na svoji otevřenost jsem v životě několikrát "doplatila". Mimochodem jsem to "radila" své dobré známé, neurazila se. Navíc jsem neměla pocit, že by to bylo takové "postesknutí"..
Ale mě spíš vyděsila představa pedagogického sboru, kde všichni jsou na začátku roku naštvaní, unavení a "otráveni". Čím to je? Jak se musí cítit na takové škole žáci? Myslíte, že ponurou náladu nepoznají?

Tak začátek školního roku, je zápřah pro všechny .. jednak po dvou měsících klidu znovu do včelího úlu, pak nutná nudná administrativa .. je toho hodně. Taky se cítím vyždímaná a unavená, ale rozhodně ne vyhořelá, protože nápadů mám na dlouho dopředu, jen čas na realizaci teď hledám marně.
Asi bych v podobné situaci poradila to, co Dana. Proč si má někdo ničit zdraví, nervy .. proč otravovat dětem školu

Narazila jsem na internetu na tyto stránky: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz, učitele zde řadí do ohrožených druhů .

Mimo jiné se zde píše mezi doporučeními, jak syndromu vyhoření předcházet, toto: Dále osvícení zaměstnavatelé, kteří podporují účast svých pracovníků na workshopech. Při nich jsou na začátku utvořeny skupiny pracovníků různých pomáhajících profesí ohrožených burnoutem. Členové těchto skupin spolu diskutují rozličné problémy, řeší úkoly, podporují se, vyměňují si informace o tom, jak pracují se svými klienty atp. Ukázalo se, že dva roky účasti ve workshopu mají za následek významné snížení výskytu syndromu vyhoření i mnohem lepší pracovní výkon (v množství i kvalitě).

Myslíte, že by se dalo něco takové dělat i v pedagogických sborech? Něco jako setkávat se čas od času společně nad problémy, které učitele trápí? A byli by učitelé mezi sebou vůbec otevření a ochotní o těchto často citlivých věcech mluvit?

Vzkaz pro kolegu Jakuba:
bude ještě nějaký Váš vstup? Vaše příspěvky mě bavily a PObavily, jako by mě při nich opouštěl strach z hrozícího syndromu vyhoření.....
Milena K.

Je to hodně těžké. Projevilo se to už např. při tvorbě švp. Kdo chce se svém volnu ještě trčet ve škole a věnovat se práci? Snad akorát nějaký ten PEPOUŠ Ale co ostatní?

Tady by to bylo asi hodně podobné.
Každý si představuje své 100 % zapojení do pracovního procesu jinak. Někdo obchází kurzy a dělá si "čárky na pažbu", někdo organizuje projekty pro svou třídu (jen a jen pro ni), někdo "pracuje do výše svého platu", někdo pracuje, seč mu síly stačí a je vyšťavený na konci každého dne, ačkoli to navenek vůbec není vidět,... Jak potom takové pohledy na pracovní aktivitu skloubit?

Jediné řešení vidím v tvrdé pěsti vedení (nadšení učitelé, jedna desetina pedagogického sboru, nedokážou nic). Nepopulární, ale asi to jinak nepůjde. Jinými slovy - přátelsky si podiskutovat půjde pouze na příkaz. Možná časem učitelé zjistí výhody, které pro ně z těchto "komunitních kruhů" plynou a budou je přijímat s větším nadšením. Ale to je běh na dlouhou trať.

Po prvních rozpacích a při profesionálním vedení takových schůzek si dovedu představit, že se vyjasní spousta věcí, učitelé prohlédnou a pomaloučku budou ochotni více spolupracovat, předávat si nápady apod.

Pak už jen zamáváme nějakému syndromu vyhoření, protože se budeme "zapalovat" společně a svépomocí.

. Pavli, promiň. Ale to celkové zapálení všech mi přišlo celkem humorné