Svatopluk Mareš píše:
Zdravím vespolek,
syndrom vyhoření je určitě aktuálním problémem. Myslím si, že proti tomu problému lze celoškolně bojovat. Nutným předpokladem je však, že ředitel (či zástupce) by měl být schopným "tým leaderem", který přináší do svého sboru stále nové podněty a dokáže zapojit do dění školy všechny své kolegy.
Je to stejné jako u našich tříd se kterými pracujeme - podobný syndrom vyhoření se u dětí projeví nezájmem o dětí ve třídě a při hodinách, o školu vůbec.
Řekl bych, že podáří-li se ve škole vytvořit se ve škole tvůrčí a podnětné klima, plné nových nápadů a výzev, nemá tento syndrom šanci uspět... Tím samozřejmě nechci činit vedení školy zodpovědné za jeho vznik, ale jedině vedení má v rukou "moc" prevence
S.
Dobrý den,
líbí se mi Váš názor. Potkávám kolegy, kteří mají tento problém. Myslím, že hodně souvisí i s jejich osobní nespokojeností se svým životem. Tu odvahu změnit ho musí najít oni. Myslím, že já mohu být jen ten, kdo je vyslechne a podívá se na věc jinýma očima.
Sama jsem prošla těžkým obdobím, kdy jsem uvažovala o změně práce. Přehodnotila jsem osobní život, odvážila se ho změnit a práce mě začala zase těšit. Jsem ráda, protože učit mě opravdu baví.
Jana