Mgr. Dana Svobodová píše:
Radek Sárközi píše:
Upřesnění: Učitelé pokračují v plánování výuky skrze témata učiva, jak to museli dělat v době osnov. I když nyní mají učit podle svých ŠVP, používají stejné tematické plány jako před tím, případně jen mírně upravené. Nadále plánují témata "učiva", místo toho, aby plánovali "cestu ke konkrétnímu očekávanému výstupu". Řada ředitelů nutí všechny učitele ve škole tvořit tematické plány v podobě, jakou měly před reformou... Často ani nevědí, že už se nemusejí tvořit!
To, že se to děje někde, neznamená, že se toto tvrzení dá zobecňovat!
To, co popisujete, není chyba reformy (tudíž je na její závadu), ale chyba (či nepochopení) vedení školy!
Plánovat je potřeba. To snad nebudeme zpochybňovat. Otázkou je jak to udělat, aby to bylo funkční. Na některých školách jsem viděl takový přístup: učitelé si zkopírovali osnovy svého předmětu a doplnili: časové rozvržení témat, kompetence a průřezová témata už konkrétně k jednotlivým výstupům, metody a poslední sloupec byl věnován hodnocení. Tyto přidané sloupečky si vyplňovali tužkou a bylo to jednak plánování, ale zároveň evaluace jejich hodin. Pokud si hodinu naplánovali a nevyšla jim podle jejich plánu - bylo to jejich poučení a mohli to poopravit pro příští rok. Vždyť se to pořád učí. Podle ŠVP učili jedenkrát, možná dvakrát. Vedení to nechtělo odevzdávat, ale bavili se o tomto jejich plánu při hospitacích. Jaké vy máte zkušenosti s plánováním výuky?