Pánové, tak takhle jsem to zrovna s tím východiskem k diskuzi nemyslela
Podstatné je, že vám (nám) všem jde o věc. A doufám, že se k nám připojí i další, proto, prosím, buďme konstruktivní.
Pokusím se o rekapitulaci:Vidím dvě jasné linky, které se tu v diskuzi objevují:
A) obsahy
B) formy
Co tu zatím padlo:
K CHRONOLOGIIMgr. Zdeněk Sotolář píše:
Cožpak každodennost stojí mimo chronologii?...chronologii vhodně kombinovat s přístupem regionálním ..."moduly", které by tradičí chronologii doplnily...
Radek Sárközi píše:
...i chronologie a dějiny místní, regionální, ČR, Evropy i světa...Otázkou ale je, zda učit celý dějepis od 6. do 9. ročníku chronologicky...
Jana Petrů píše:
Mně chronologie (od nejstarších dějin k novodobým) vyhovuje...protože dítě ve svém duševním vývoji jakoby opakovalo stav vědomí společnosti v průběhu kultur...
Mgr. et Mgr. Aleš Franc píše:
...kategorie času a prostoru nelze nějak "zrušit" či zásadně eliminovat...začít výkladem jakési elementární kulturní historie, samozřejmě dle chronologického přístupu směrem od nejstarších dob k epochám nejnovějším...
K TEMATICKÝM BLOKůMBez citací si dovolím shrnout - zdá se mi, že se všichni shodujeme na tom, že "celé dějiny" odučit není možné, je třeba vybírat (to je asi jasné každému), ale jako podnětná se mi jeví společná myšlenka, že by měl učitel mít svobodu si do určité míry zvolit část témat, která chce pro výuku použít. Zároveň tu zazněla obava, zda by všichni vyučující dokázali "vhodně" zvolit tu "svobodně volitelnou" část (tady si dovolím přičinit jednu osobní poznámku - to je právě to, co se musí naši "velitelé" naučit: dát důvěru učitelům) a zazněl tu i názor, že by si témata mohli volit i žáci sami podle toho, co je zajímá.
Důležitá je i zmínka o vhodnosti (nebo spíše nutnosti?) "provázání" témat dějepisných s jinými předměty (zeměpisem, občanskou výchovou, dodám i výtvarnou a hudební výchovu...).
Sem asi patří i otázka
rozdělení tematických bloků do ročníků (povinné vs. svobodné); další nastíněnou možností je probrání "všech" bloků vždy v jednom ročníku, ale pouze z jednoho úhlu pohledu (kulturního, ekonomického, sociálního, politického).
K FORMÁM- rozbor pramenů (v českých zdrojích chybí; doporučené vs. povinné prameny; vhodně zvolená míra jejich využití)
- znalosti ("ládování") - zdá se mi, že jsme je jednomyslně odmítli (nebo se mýlím?)
I když to tak z posledních příspěvků nevypadá (
), v mnoha bodech se shodujeme. Z toho vycházejme v další diskuzi.
Podnět, který byl zjevně na pozadí idey VÚP a jeho minimetodiky: PROČ PRÁVĚ TAK A NE JINAK, neboli: co nás vede právě k tomuto (či jinému) "řešení" (myslím, že v centru našeho zájmu by mělo stát dítě, ne dějiny, ty jsou jenom prostředkem výchovy), by jistě stál za další diskuzi.