Svatopluk Mareš píše:
Dobrý večer,
zpětný návrat se celkem vydařil.
Píši "celkem" protože na prvním stupni byla účast rodičů velká, na druhém stupni to trochu vázlo... Ale rodiče i děti odcházeli spokojení a nadšení.
S.
To je očekávaný výsledek, který se daal uhodnout. Rodiče mají zájem o spolupráci s učiteli ještě tak v mateřské škole ( to určitě největší), pak většina ještě spolupracuje na 1. stupni ZŠ, ale když děti dospějí na 2.stupeň, je po spolupráci a ochotní jsou jen jednotůlivci. Komunikace se často mění v nelítostné bojiště bez pravidel, kdy si rodiče i učitelé snaží dokázat, kdo je ten správný, který by měl vychovávat (a dnes už i učit). Ie to pochopitelné, protože teď už opravdu o něco jde. Určitě o budoucnost dětí, o které v současném školském systému rozhodují svým hodnocením učitelé tohoto stupně školy.
Co s tím? Asi začít vychovávat nejdříve rodiče (když se nám je nepodařilo vychovat, když jmeště byli dětmi), jestli to je vůbec možné. Já věřím, že ano. Ale dalším krokem kupředu je měnit školu a v ní sami sebe. K tomu dávají návod zveřejněné body kolegy Brdičky. Tam je mnoho z toho, co by se mělo, kdyby se vědělo a hlavně chtělo. Není jediný, který takové axiomy objevil, je jich dnes všude a mnoho. A další bydokázal přidat každý, koho dnešní stav ve školství mrzí a znepokojuje. Horší je to s realizací těchto a jiných doporučení. Ale když ona ta změna zaježděných stereotypů tolik bolí... Proto krachuje snaha po všem novém a místo skutečných změn se píší stohy papírů, které mají zakrýt, že se na věci pracuje, ale ve skutečnosti se vlastně nic nemění. Nechci být pesimistou, ale pokud nezačneme se skutečnými změnami my učitelé ( a bez papírů a vykazování činností v tomto smyslu), tak se nové školy nedočkáme. A hlavně se jí nedočkají naši žáci.