Tomáš Slezák píše:
Určitě to znáte, hutná atmosféra, dítě se neudrží a vpálí svému spolužákovi nebo učiteli do obličeje nějakou tu nadávku. Prostě nezvládlo svoje emoce. A určitě máte svoje zkušenosti... Jaké vlastně máme možnosti, když chceme žákům předávat dovednosti týkající se zvládání emocí?
Měla jsem ve třídě chlapce, který měl velké výkyvy v chování. Často se to odráželo v jeho chování ke spolužákům (nadávky, hrubé výpady), sobě (sebepoškozování) a párkrát i ke mně (nemluvil se mnou a jednou (jen jednou) na mě reagoval sprostým výrazem).
Byla jsem v kontaktu s jeho psychologem, kam pravidelně docházel, takže jsem věděla, jak postupovat:
- vždy okamžitě oddělit od kolektivu do bezpečného prostoru (stačilo třeba i jen na chodbu s otevřenými dveřmi - nehrozilo, že by odešel, takže jsme si to mohli dovolit) - vedli jsme ho k tomu, že se musí pozorovat a ve chvíli, kdy cítí, že "to na něj jde", měli jsme znamení a sám se "odklidil" - za dveřmi třídy máme molitanovou podložku;
- vyčkat, až se sám uklidní, pak teprve vést jakékoli hovory (třeba i opakovaně ho oslovit, jestli už je v pohodě) - učili jsme ho, aby přišel sám, jakmile je klidný a připravený si promluvit;
- rozhovor zásadně probíhal za zavřenými dveřmi (bez kolektivu třídy) s výstupem, který si chlapec zapsal do svého deníku (vedl si deník, kam si zapisoval, kdy ho co rozčílilo a jak to řešil - s tím pak navštěvoval svého psychologa) - třídě bylo pouze oznámeno, že jsme to spolu probrali - a to včetně té nadávky, kterou slyšela celá třída.
Uvědomuji si, že především první bod je diskutabilní, asi by měl být pod dozorem nějaké osoby, ale znáte to - chce to vždy především rychle zareagovat a jak se rozpůlíte, když máte na jedné straně chlapce, který v tu chvíli "vidí černě a nefunguje" a na druhé celou třídu? Kdo bude pobíhat po škole a hledat kolegu, který má zrovna volno?
Tomáš Slezák píše:
Neběží na školách nejaké komunitní programy, v rámci kterých se děti učí poznávat samy sebe, zvládat svoje emoce, poznávat se lépe ve třídě, dodávat si podporu a které svým zaměřením do určité míry tmelí kolektiv?
U nás taková hurá akce probíhá.
2x ročně každá třída od 4. ročníku absolvuje 4 vyučovací hodiny s dvěma lektorkami (bohužel jsou to "jen" studentky psychologie bez větších zkušeností), kdy bylo původním záměrem zlepšit komunikaci v kolektivu, stmelit třídu, popř. odhalit bolestivá místa v atmosféře třídy a vyléčit je. Bohužel se to trochu nepovedlo... Některé z důvodů:
- studentky jsou opravdu nezkušené a nedokázaly reagovat na aktuální vývoj situace (a žáci ne a ne držet se předpokládaného scénáře);
- nikdo moc přesně nevěděl, co se od něj očekává - má učitel být ve třídě? smí zasahovat do programu, když žáci příliš ruší? apod.
- žáci toto dopoledne brali jako oddech od vyučování a nějaké psychologické hry téměř ignorovali.