Určitě to znáte, hutná atmosféra, dítě se neudrží a vpálí svému spolužákovi nebo učiteli do obličeje nějakou tu nadávku. Prostě nezvládlo svoje emoce. A určitě máte svoje zkušenosti...

Jaké vlastně máme možnosti, když chceme žákům předávat dovednosti týkající se zvládání emocí? Záleží jen na nás nebo můžeme využít i někoho z kolegů či prostor ve výuce specielně na tuto oblast zaměřený?
Neběží na školách nejaké komunitní programy, v rámci kterých se děti učí poznávat samy sebe, zvládat svoje emoce, poznávat se lépe ve třídě, dodávat si podporu a které svým zaměřením do určité míry tmelí kolektiv? V průběhu svých studií jsem o takových programech slyšel, ale tehdy byly velkou výjimkou.

A setkáváte se vy sami s tím, že žáci nezvládají emoce? Co v těchto případech děláte?

Dobrý den,
měla jsem možnost se na jednom semináři velmi stručně seznámit s typologií MBTI. Jde o rozdělení lidí do celkem šestnácti skupin typů, podle toho jak přijímají informace, jak je zpracovávají apod. Člověk se prý tímto typem už rodí (lektorky to přirovnávaly k praváctví a leváctví - je to prostě dané). V jiných státech se prý s tímto pracuje i ve školách - žáci se učí poznávat, jaký typ jsou a podle toho sami se sebou pracují. Možná by něco takového u nás pomohlo jak žákům - naučilo by se své emoce poznat a nějak je ovládnout - tak i učitelům - pochopili by, že nahlas pronesená nadávka ještě nemusí být míněna úplně vážně a nevyžaduje to nejráznější řešení.
Pokud vím, tak na našich školách nic podobného neprobíhá. Nebo se mýlím?

Měla jsem ve třídě chlapce, který měl velké výkyvy v chování. Často se to odráželo v jeho chování ke spolužákům (nadávky, hrubé výpady), sobě (sebepoškozování) a párkrát i ke mně (nemluvil se mnou a jednou (jen jednou) na mě reagoval sprostým výrazem).
Byla jsem v kontaktu s jeho psychologem, kam pravidelně docházel, takže jsem věděla, jak postupovat:

• vždy okamžitě oddělit od kolektivu do bezpečného prostoru (stačilo třeba i jen na chodbu s otevřenými dveřmi - nehrozilo, že by odešel, takže jsme si to mohli dovolit) - vedli jsme ho k tomu, že se musí pozorovat a ve chvíli, kdy cítí, že "to na něj jde", měli jsme znamení a sám se "odklidil" - za dveřmi třídy máme molitanovou podložku;
• vyčkat, až se sám uklidní, pak teprve vést jakékoli hovory (třeba i opakovaně ho oslovit, jestli už je v pohodě) - učili jsme ho, aby přišel sám, jakmile je klidný a připravený si promluvit;
• rozhovor zásadně probíhal za zavřenými dveřmi (bez kolektivu třídy) s výstupem, který si chlapec zapsal do svého deníku (vedl si deník, kam si zapisoval, kdy ho co rozčílilo a jak to řešil - s tím pak navštěvoval svého psychologa) - třídě bylo pouze oznámeno, že jsme to spolu probrali - a to včetně té nadávky, kterou slyšela celá třída.

Uvědomuji si, že především první bod je diskutabilní, asi by měl být pod dozorem nějaké osoby, ale znáte to - chce to vždy především rychle zareagovat a jak se rozpůlíte, když máte na jedné straně chlapce, který v tu chvíli "vidí černě a nefunguje" a na druhé celou třídu? Kdo bude pobíhat po škole a hledat kolegu, který má zrovna volno?




U nás taková hurá akce probíhá.
2x ročně každá třída od 4. ročníku absolvuje 4 vyučovací hodiny s dvěma lektorkami (bohužel jsou to "jen" studentky psychologie bez větších zkušeností), kdy bylo původním záměrem zlepšit komunikaci v kolektivu, stmelit třídu, popř. odhalit bolestivá místa v atmosféře třídy a vyléčit je. Bohužel se to trochu nepovedlo... Některé z důvodů:

• studentky jsou opravdu nezkušené a nedokázaly reagovat na aktuální vývoj situace (a žáci ne a ne držet se předpokládaného scénáře);
• nikdo moc přesně nevěděl, co se od něj očekává - má učitel být ve třídě? smí zasahovat do programu, když žáci příliš ruší? apod.
• žáci toto dopoledne brali jako oddech od vyučování a nějaké psychologické hry téměř ignorovali.

Jiřina Stang, Šárka Miková. Osobnostní typologie u dětí. Praha: Portál, 2010. Právě vychází.
O MBTI a učení je také mnoho informací v knize M. Čakrta: Typlolgie osobnosti. Přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. Je tam 40 stránek věnovaných tomu, jak se jednotlivé typy učí.

Už? Měla jsem za to, že až v červnu. Moc se na tu knížku těším. ten seminář vedly právě Šárka Miková a jiřina Stang.

Tahle knížka mě moc zaujala. Opravdu je tam velká část věnovaná výuce.

Vracím se k původní otázce a přidávám svou čerstvou zkušenost z jedné školy ve velkém městě: je to škola, která byla dříve vyjímečná - měla rozšířenou výuku cizích jazyků a proto se tam stahovly šikovné děti ze širšího okolí. V důsledku sociálních změn však nastala podstatná změna. Okolí školy, sestávající z bytů druhé a třetí kategorie, se stalo útočištěm sociálně nepřizpůsobivých rodin, neplatičů atd. Výsledkem bylo, že dnes chodí to této školy polovina dětí, které pochází z rodin sociálně slabých, rodin, kde se o děti absolutně nestarají, rodin, kde někteří rodiče jsou ve výkonu trestu.
Učitelé jsou z této změny frustrováni a jsou vystaveni výrazům jako "Ty jsi kráva.", Já se ti na to vyseru.", "Ta učitelka je píča." nejen v okamžiku emočního vzrušení žáků. Co s takovou situací, když rodiče, kteří vyjímečně přijdou do školy, mluví na učitele stejným způsobem. Trochu jsem otázku posunul, ale vycházím z čerstvé zkušenosti, kterou jsem zažil. Upřimně jsem s kolegy soucítil. Co byste doporučili v takové situaci?

Pevný postoj vedení školy a jasná pravidla pro všechny zainteresované.
Když funguje hierarchie ve školním prostředí a učitelé mají za zády jistotu, pak je vše výrazně lehčí. Stejný signál pak škola vysílá i směrem k rodičovské veřejnosti.

Díky za bohaté reakce. Typologie žáků zní opravdu zajímavě, ale především odpovědi paní Pavlíny jsou přehledné a vyčerpávající, že by se podle nich dalo postupovat. Ještě někdo má zkušenosti se situacemi, kdy žák neunese, co v něm bublá? Jak to řešíte u Vás, stejně jak píše Pavlína nebo máte nějaké další tipy?

Btw: téma svádí k řešení agresivních převážně chlapeckých výpadů, ale pole může být mnohem širší a zahrnuje jakékoli ventilace silnějších pocitů.

Co třeba lítost nebo snad přílišná hádavost a hašteřivost, která se může vyskytnout častěji u děvčat?

Dobrý den,
ráda bych připojila odkaz do naší Wiki, kde se také muví o možném řešení konfliktu. Je tam i doporučená kniha zabývající se tímto problémem.