Připojuji několik dalších otázek:

- Co to vlastně autoevaluace je?
- Je nějaký rozdíl mezi autoevaluací a analýzou školy?
- Jak máme vlastně začít? (s analýzou školy i s autoevaluací)
- Jaké je místo autoevaluace školy v ŠVP?
- Nakolik je autoevaluace pro školu náročná?
- Co všechno máme hodnotit?
- Jak má hodnocení vypadat?
- K čemu vlastně autoevaluace slouží?
- Kde je zmínka o autoevaluaci v legislativě?
- atd.

O každé z předchozích otázek je možné diskutovat, můžou být různé názory. Jen je asi třeba položit je konkrétněji. Prosím, ptejte se!
Všechny zdravím
Petr Krupka

A přidám ještě jednu otázku - je podle vás současná snaha ministerstva zrušit povinnou autoevaluaci dobrým nápadem? Více tady.

Možná by nám na některé otázky odpověděl článek, který je uveřejněn zde.

Podnětné zkušenosti z Holandska jsou zde. Je to nepřímá odpověď na úvahy o zrušení autoevaluace?

Praktické zkušenosti z dlouhodobého využívání autoevaluace najdete zde.

Jestli jsou úvahy o zrušní povinné autoevaluace školy úvahy správným směrem neumím zatím říci, otvírá to mnoho otázek, Jen bych řekl, že škola je snad jediná státní instituce, která si
1) sama určí, co bude vlastně dělat - obsah učiva (v rámci jistých pravidel - RVP, autonomie je ale velká - a jsme za ni rádi)
2) sama určí, jak to vlastně bude dělat - metody práce (to jsme taky rádi, že máme volnost)
3) a sama si nakonec vyhodnotí, jestli se jí to daří.

Volnost je dobrá díky rozdílným podmínkám každé školy, ale nějaká supervize ze strany státu je asi třeba. ČŠI za tuto supervizi nepovažuji. Až se změní v instituci podobnou holandské inspekci, pak ano.

Že má autevaluace i etický aspekt upozorňuje dr. Vašťatková ve svém článku o autoevaluaci.
Etická stránka autoevaluace pak spočívá ve zvažování předpokladů, možností, dopadů a důsledků; zdůrazňuje nejednoznačnost navržených řešení i nedostatky „jednoduchých návodů“. Ignorování tohoto momentu by mohlo při autoevaluačních aktivitách vést k získávání nepravdivých nebo nedůležitých informací, což podle významného odborníka MacBeatha (1995) je to „nejhorší, co se může při autoevaluaci stát. ... Klíčem k autoevaluaci pojaté tak, že znamená více než „pouhé“ splnění legislativních požadavků, je neustálý dialog podmíněný důvěrou mezi zainteresovanými jedinci.“.
Článek navozuje otázku: Jak přijímají autoevaluaci jednotliví učitelé ve škole. Jak jste autoevaluaci "popularizovali" mezi učiteli na škole, abyste předešli těmto etickým problémům?