Ahoj. Děkuji za přivítání.
Omlouvám. Je to dlouhý. Opravdu zkusím procvičit v češtině. Doufám, že vy rozumíte
Byl jsem inspirován byt učitelem když jsem měl jen 14 let. Měl jsem spolužák, který měl dyslexii. On nemohl dělat jednoduší algebraické rovnicí. Byl jsem asi nejlepší v matematice ale jsem neměl mnoho Kamarádů. Tak jsem pracoval s ním několik měsíc. Strávili jsme každý oběd u psacího stole a vyplnili jsme úkoly. U začátku jsem problémy řešil a on jenom napsal kroky. Když žák má 13/14 let a ještě nemůže udělat jednoduše úkoly kvůli dyslexie často on věří, že schopnost pro něj je opravdu nemožný. O takhle on věřil. Ale po měsíci on začal napsat ty kroky sám. To byl trošku hudební, protože jsme měli seznam. Prví závorky, pak podobné skupiny(omlouvám, já nevím jak se řekne „like terms” v kontextu matematiky), rytmus pak... On opravdu se učil a to byl báječný.
Současně jsem programoval. Já nemyslím, že byl jsem špatný programátor, ale každý noc jsem se bojoval s počítačem. Programátor vždycky má frustrace, že nějaký nápad můžeš říct v tři větách ale potřebuješ strávit 3 týdny stejně objasnit pro počítač. Programátory říkají, že krása programování je začínat se nápadem a pak se učit co to opravdu znamená. Je to vždycky vývoj.
Vzdělávání je stejný vývoj, bez tolik frustrace. Člověk je chytřejší než počítač. Taky má dimenze víc. Dimenze kouzla. Když programuješ, vidíš věci, že nikdy bys neviděl předtím. Když učíš svoji žáky vidí věci, že nikdy bys nemohl vidět.
Existuji taky jiné důvody proč. Alespoň v Americe učiteli mají nejlepší dovolené. Já mám mnohou koníčků. Další důvod je, že já mám dysgrafii, tak znám speciální pedagogy, a můžu zlepšit situace v své třídě pro studenti kteří mají nějakou neschopnosti.
Moje druhý možnost by byl programování a to není zdraví profese. Jaký prográmator, strávíš třetinu svého životu sám v nějaké kóji a pro nějakou zlou korporaci. Pokud jsem učitel, možná můj dům nebude teplý, ale alespoň můj srdce bude...
Proč jsem v Česku je trochu jednodušší než proč chci byt učitel. Praha má metro. Strávil jsem několik dovolených tady. Jsem nemohl mluvit česky ale moje prateta tady mluví výborně anglicky. Jezdili jsme metrem do staroměstské, chodili jsme nahoru, a tam byl Vltava a hrad! Je to vždycky překvapení za těmi schody. Musíte rozumět, že jsem z Washintonu státu. Washinton byl dovolen jaký stát v roce 1846 a nic tam nebyl. Před 200 let západní Amerika byla les. Tady je Karlov most který má 600 let a to není nejstarší věc.
Pře dvěma roky moje prateta mi zeptala, abych studoval tady i bydlel s ni. Ona má už tolik let a bydlí sama. Mladý pomoc je pro ní nutný. To byl lehké rozhodnutí. Tady je země tajemná.
Fakt, já bych něco zeptal... Co jsou největší problémy pro české školy? V Americe číslo žáků v třídě(my máme 24-34 žáků za učitel v základní škole. Mladší třídy(6,7,8 let) mají asi 26 žáků a starší třídy víc) je velký problém. Tolik žáků a nemůžeš dat každému žáku dost pozornost. Pak máme velice hloupé zákony o materiály a učebnici jsou velký výdaj pro školy. Ani my nemáme dobrou míra kvality učitelů tak, že každý žák má jiné úroveň vzdělání. Taky, řekl bych, že my máme mnohou dialektů v Americe a na universitě mluví jenom pobřežní. Žáky v jihu nemohou chodit na univerzitu protože mluví jiné dialekt. To není spravedlivé.