Zajímalo by mě zda by někdo z vás chtěl žít můj život. Bydlím sám v panelákovém bytě, nemám žádné kamarády, přátele, chodím jenom do práce kde se se mnou nikdo nebaví. Trpím těžkou sociální fobií, kterou léčím už přes deset let, ale přes to všechno se můj stav jen zhoršuje. Už mám problémy i zajít do krámu. Absolvoval jsem několik terapií i na dlouhodobém pobytu, ale několik psychiatrů mi na rovinu řeklo, že se z toho nedostanu. Už nemám moc sílu na takový život. Poslední dobou se mezi lidmi hrozně klepu a je to asi dost vidět. Co by jste na mém místě dělali vy? Vždy byl můj sen dělat učitele, ale s touto poruchou je to dosti nereálné.

Dobrý den,
jsem ráda, že jste přišel do tohoto prostoru.
Věřím, že zde získáte pohledy učitelů, ale i lidskou podporu, která sice nemůže nahradit posezení s někým reálným, ale může "podržet".
Lucie

S Vámi se v práci nikdo nebaví? A nebo se spíše Vy nebavíte s ostatními. Zkuste nějakého přítele přes internet, možná se ledy prolomí...

A nestřílí si z nás někdo

Děkuji, za podporu. Já už jsem vážně úplně na dně a tak scháním pomoc všude. Léčil jsem se po psychiatrech se svojí sociální fobií, či spíše vyhýbavou poruchou osobnosti od svých jedenácti, od patnácti do sebe hrnu prášky. Nyní mi je 26 a pro psychiatrii jsem ztracený případ, nedokážou mi pomoci. Byl jsem i dlouhodobě v léčebně, ale tam se můj stav ještě zhoršil. Žiji sám, rodiče už nemám a s příbuznými se moc nestýkám, není o co stát. Nyní už pomalu ani nezvládám chodit do práce, jediné co mě tam drží je, že bych neměl na nájem a šel na ulici. Na plný invalidní důchod, ale nejspíše nárok nemám, a kdyby ano, tak by mě ho s největší pravděpodobností po roce vzali. Ale bojím se, že pak bych už ani nebyl schopen vyjít z bytu, už teď se bojím, že nezajdu pro chleba a umřu hlady. Nevím proč to sem píšu. Ale tak podvědomě tuším, že ještě existuje člověk který mi pomůže, třeba se najde.

Dobrý den,
dostal jste se do diskuze, která je zaměřena pracovně jiným směrem než je Váš problém. V tomto fóru sdílejí učitelé zkušenosti a poznatky z vlastní práce, není to tedy běžné "povídací" fórum.
Myslíme, že pomoc byste mohl hledat v komunitě pacientů s podobným problémem, kteří budou lépe rozumět Vašim obtížím a budou Vám moci poradit něco ze svých zkušeností. Na internetu se orientujete, takže věříme, že je najdete. A nebo v nějakých komunitách, které nejsou úzce zaměřeny na nějaké odborné téma, jako my na učitelskou profesi.
Je nám líto, ale pokud se někteří uživatelé příliš odchylují od účelu našeho fóra, musíme takové příspěvky odstraňovat a to bychom opravdu neradi.
Hodně štěstí, držíme palce!

Přečtěte si knihu Paula Coelha - Veronika se rozhodla zemřít.

Jste zřejmě vzdělaný, píšete dobře, máte přístup na internet a něco vás přivedlo na zcela netypický portál pro diskuze na téma školství. Možná jste učitel, který v Ich formě prezentuje jinou ukázkovou osobnost a čekáte na případné reakce. Pokud ne, víte dobře, že kdo si chce popovídat kdykoliv s kýmkoliv, nebo si jenom přisednout do houfu a sledovat o čem jde řeč, má spoustu možností, například dobře strukturovaný chat na lide.cz . Někteří žáci tam jsou celé hodiny.

Dobrý den,

všiml jsem si tohoto tématu až nyní, nicméně rád bych Vás oslovil. Sledujete toto téma ještě? Před dvěma lety Vám (ti) bylo 26 - to mě také

Jak začala tvoje fóbie?

ps: nejsem psycholog

Miloš Kafka