Dobrý den,
stále přemýšlím, zda mám toto téma otevřít, nebo ne. Mám totiž pocit, alespoň z mého okolí, že tento způsob výuky je dost neznámý nebo nepoužívaný mezi učiteli. Tak nevím, jestli se mi někdo ozve.
Jsem obrovským milovníkem kooperativní výuky, a tak bych se prostřednictvím této diskuse chtěla setkat s někým, kdo je na tom podobně jako já. Používáte tuto metodu ve výuce?
Co si o ní myslíte?

Děkuji Petra Stan

Dobrý den.

Možná bych spíš navrhla změnu názvu, něco jako "aktivní" nebo "netradiční". Bych tak nazvala velké téma, které by bylo pak rozděleno do různých podkapitol, např: projektové vyučování, skupinové vyučování, "vaše" kooperativní výuka, kritické myšlení, činnostní učení (tvořivá škola) apod.

Pak bych určitě doporučila hned v úvodu každé podkapitoly lehce shrnout základní principy toho kterého tématu, aby to blo konkrétní a adresné.

K vašemu tématu:
Kdysi jsem četla v Moderním vyučování nějaké charakteristiky a návrhy aktivit (pamatuji si princip nabalující se sněhové koule - používám), ale i já bych uvítala nějakou stručnou charakteristiku - opakování je matka moudrosti (a abych nebyla za blbku )

A abych zas já, Pavlo, nebyla za chytrolínku
Takže jen to nejdůležitější a opravdu stručně:
Kooperativní výuka je založena na 5 zásadách
1. Tváří v tvář:Pracuje se v malých skupinách, kde jsou si členové velmi blízko
2. Sociální odpovědnost: Jsem zodpovědný za práci a za dosažení cíle celé skupiny
3. Individuální zodpovědnost: Mám svou část práce, úkolu a pokud jí nesplní, pak ani skupina nesplnila úkol a nedošla k cíli
4. Pozitivní vzájemná závislost: Členové skupiny na sebe vzájemně působí a společně dosahují cíle
5. Reflexe činností
Pokud není některá ze zásad dodržena, už to není koo.v., ale spíše skupinová výuka.

A další důležitá charakteristika je ta, že při Koo. výuce vždy plníme nejen cíl věcný (př.Rozdíl mezi ptáky a savci), ale i sociální (př.rozvoj vzájemné spolupráce)

Ono je to dost složité. To je opravdu ten nejminiaturnější výcuc.
Co jsem popsala, nezasvěcenému, myslím, nic neřekne.
Ale máte pravdu, Sněhová koule je opravdu jedna z technik KV.

Já kooperativní výukou vyučuji a mám s ní neuvěřitelně skvělé zkušenosti a výborné výsledky.
Proto hledám někoho, kdo je na mé vlně a také KV využívá.
Je tu někdo takový? Ozvěte se, Halo.

Petra Stan

P.S. Pavlo, co se týče volby názvu tématu, jak bych to takhle konkrétní nechala. Asi by se nám pak ty různé metody vzájemně pomíchaly .

Dobrý den Petro,
velice mě upoutala věta o neuvěřitelně skvělých zkušenostech a vynikajícícch výsledcích.
To znamená, že máte nastavena kriteria hodnocení, na jejich základě jste došla k tomuto závěru.
Prosím, bylo by možné nám tako kriteria sdělit?

O KK se také pokoušíme. Dospěl jsem k jistým didaktickým závěrům. Především, že musím žáky na kooperativní učení připravit po stránce sociální, ale i po stránce dovednostní a znalostní. To představuje například úplnou samostatnost při práci s textem u všech žáků. Aby to nebylo jako vždy, že vše udělá jeden a ostatní se vezou.
Mám osobní zkušenosti z různých seminářů, kde jsme si KK zkoušeli. Pokud se mi nechtělo, vždy jsem si našel způsob, jak to udělat, aby skupina dopadla dobře a já nehnul ani brvou. To bylo pro mne velice poučné zjištění.

Tak zpět.
Prosím o ta kriteria hodnocení úspěšnosti KK. Za všechny, kteří ještě nejsou tak daleko děkuji.
Miloš N.

Pane Miloši,
dlouho jsem přemýšlela o tom, jak Vám napsat jasnou odpověď na Vaši jasnou otázku a přitom se držet tématu. Hodnocení je velmi obsáhlé téma, ale pokusím se o to.

1.Těmi neuvěřitelnými výsledky jsem hlavně myslela zlepšující se sociální vztahy mezi dětmi ve třídě. To, že pracují ve skupině a jejich díl práce navazuje a závisí na část práce někoho jiného, se promítá i v neřízených činnostech. O přestávce, na obědě - dokážou si pomoci, půjčí si pomůcky bez nějakých posměšků, nebo řečí, ty zas nemáš a já ti musím půjčovat apod. Toto je mé osobní hodnocení, které vidím vlastníma očima.Nikde to nezapisuji, ale informuji o těchto pokrocích rodiče na TS.
2. Práci v kooperativních skupinách nikdy neznámkuji, ale známkují až různé samostatné práce, které na téma, s kterým děti při kooperativní činnosti pracovali, navazují. Například - velmi stručně se seznámíme s novým tématem, pak jej hlouběji objevujeme při KV a až pak, už při samostatné činnosti hodnotím známkou.
3. Koo. činn. skupiny zaznamenávám do Spolupracovníčku (http://dum.rvp.cz/materialy/zaciname-s- ... yukou.html) a vždy napíšu i stručné slovní hodnocení. Spolupracovníčky děti nosí domů ukázat rodičům. Používáme i smajlíky, podobné těm, co vidíte vlevo.
4. Ke každé KOO.činn. patří i reflexe a v rámci ní dětem kladu stále stejné otázky: S kým se vám dnes dobře spolupracovalo, Co byste příště udělali lépe.....Děti hodnotí samy sebe a tím je učitel jen pozorovatel, a ne ten špatný To má obrovskou výhodu.
5. Také jsem dělala mezi dětmi průzkum (dotazník) na téma rozdíl mezi kooper. v., hromadnou a samostatnou činností a KV vyhrála na plné čáře.
6. A hlavně, to nejdůležitější kritérium. Když přijdu do třídy (nejsem třídní, chodím tam jen 2x týdně) tak první, na co se mě děti zeptají, je, jestli dnes budeme zase ve skupinách.

Snad jsem Vám nějak pomohla a nezmátla Vás. Všechny mé znalosti vycházejí z několika málo seminářů, ale hlavně z knih p. Hany Kasíkové. Jsou velmi srozumitelné a čtivě.

Petra Stan

Pane Miloši,
ještě bych se ráda vyjádřila k Vaší obavě, že vše udělá jeden a druzí se vezou. Já si myslím, že pokud děti i učitel dodržují těch pět hlavních zásad, nemůže se to stát.
Děti mají při práci své role (vědec, časoměřič, zapisovatel, knihovník......) a navíc má každý svou část úkolu.
Například: Skupina tří dětí v 1. třídě, téma: Sčítání do deseti, Zadání: Na zahrádce vyrosto pět žlutých tulipánů a tři červené. Kolik tulipánů celkem na zahrádce vyrostlo?

Skupina má svůj čistý papír pro všechny rozdělený na tři části.
Jeden z nich je malíř - nakreslí nahoru na papír tulipány, aby odpovídaly zadání
Druhý je matematik - příklad zapíše pomocí číslic a vypočítá
Třetí je hlasatel Přečte otázku a vysloví odpověď.popř. zapíše
Pak si všichni vzájemně vystřídají své role. Celkem skupina vypočítá 3, 6, 9.....příkladů

Toto je velmi jednoduchý příklad, ale POZOR, než začne skupina pracovat, musí znát přesné zadání svého úkolu a své role. V případě potíží se učitele ptá, až tehdy, kdy si ani jeden ze skupiny neví rady.
Je to velmi náročně na přípravu učitele, ale stojí to za to a výsledky jsou znát.
Dlouho a velmi podrobně se připravujete, to je pravdu, ale pak už jen monitorujete situaci a sledujete děti. To je ta pravá chvíle, pozorovat jejich sociální vztahy.

Zajímá Vás ještě něco???? Nebo i někoho jiného? Ptejte se! Toto téma mne velice zajímá.

Petra Stan

Dobrý den Petro,
děkuji za vyčerpávající odpověď, je vidět, že své práci rozumíte a víte co děláte.
Odkaz na Hanku Kasíkovou byl velice vhodný. Znám se s ní a při seznamování se s kooperativním vyučováním jsem prošel jejími kurzy. Její knihy by opravdu měly být základem každé pedagogické knihovny.
Přeji hodně dalších úspěchů.
Miloš N.

Tak tu známost Vám šíleně závidím, pane Miloši.
Paní Kasíková je mým obrovským vzorem.Je to člověk na správném místě. Obdivuji jeji práci a snahu o propagaci KV. A jak říkate, její knihy jsou základem (alespoň v mé) knihovně. Také bych se velmi ráda zúčastnila některého jejího kurzu, ale žádný se zatím nekoná poblíž mého bydliště (Opava). Čekám, až bude v Ostravě, a hned tam běžím. Hrozně se mi tento způsob výuky libí a mám pocit, že jsem tomu úplně propadla. Tuším, že je KV v ČR známá zhruba 10 -15 let, a tak se divím, proč ji využívá tak málo učitelů. Je pravda, že je to velmi složité hlavně na tu přípravu, ale jedna paní lektorka, paní Dana Svobodová, nám na semináři říkala, že KV je považována za jednen z vrcholů učitelova mistrovství. Asi má takovou pověst pro svou složitost.
Možná, že mnohým křivdím, když píšu, že KV mnoho učitelů nepoužívá.
Ozvěte se! Vy, kteří jste jí také propadli.
Petra Stan

Dobrý den,
s velkou zaujatostí jsem si pročetla vaše příspěvky ke KV. Já jsem velkým příznivcem nových metod, mj. jsem využívala hlavně skupinové vyučování, asi jsem ho trochu míchala s prvky KV, ale chtěla bych hlavně napsat, že souhlasím, že je to velmi náročné na přípravu a dosažení toho, aby děti opravdu pracovaly (skupinově) kooperativně. Domnívám se, že je potřeba děti toto naučit, jinak že opravdu může dojít k tomu, co píše p.Miloš - jeden učiní, ostatní se vezou.
Přeji všem hodně sil!
Jitka

Milá Jitko,
jsem ráda, že jste se připojila do naší diskuse.
Já se přiznám, že mi vlastně taky nikdy nikdo neřekl: Ty to děláš dobře, ano, toto je skutečně kooperativní výuka. Ale myslím si, že ano. Že jsem teoreticky pochopila, jak to dělat, čím se řídit, co dodržet a stále si to ověřují a kontroluji právě v knihách paní Kasíkové především Učíme se spolupráci spoluprací. Trvalo to dlouho, než jsem pochopila rozdíl mezi skup. uč. a KV.
Možná dělám nějaké chyby, ale praktické vysledky hovoří v můj prospěch a já vidím pokroky. Čím víc, tímto způsobem pracuji, tím mi to připadá snadnější a automatičtější.
Byla jste na nějakém kurzu KV?
Já mám pocit, že takto zaměřených je jich hrozně málo?

Petra Stan