Raději bych tuto otázku nechala nezodpovězenou. Jsou totiž velké rozdíly mezi jednotlivými učiteli. Jedna odpověď by mohla výrazně podcenit znalosti a dovednosti učitelů, jiná zase nadhodnotit stav ICT dovedností skupiny učitelů.
Každý z nás by si měl sáhnout do svědomí a zamyslet se nad tím, jestli

• považuje své znalosti/dovednosti za dostatečné;
• dokáže svými znalostmi/dovednostmi držet krok se svými žáky (učitelky na 1. stupni to mají podstatně jednodušší);
• ustojí situaci, kdy budou žáci schopnější než on.

Ale teď se dívám na název tématu a myslím, že jsem se trochu odklonila. A proto přidám myšlenku, že ICT není jedinou cestou, jak se vyhnout jednostrannosti. Co třeba:

• zajímavé knihy a časopisy?
• konference a kulaté stoly?
• kurzy a semináře?

Nacházíte v některém z těchto okruhů zajímavou inspiraci?

Pěkné, pěkné...Ale diskutující tady fakt nejsou běžná učitelská skupina. A znám školu, kde připadají dvě vzdělávací akce na učitele a rok - ani víc - ani méně. A ani jim to moc nevadí. Já teď "vytvářím šablony" - no, není to nic jiného, než to, co dělám celý svůj profesní život - ale teď to systematituji a popisuji - a najednou si vzpomínám, co jsem dělala loni, co před deseti lety...Tolik toho člověk za ta léta už v tom reálném i v tom pomyslném portfoliu nastřádal...Já někdy už naopak cítím potřebu se zastavit a vzpomenout si...Nikdy jsem nebyla příznivec těch "škol" - jako že jen PAU, že jen činnostní učení, že jen kritické myšlení...Vždycky si "vezmu", co je ku prospěchu...Ale jen ve vzdělávání to není...Měla jsem velice přísnou kolegyni - taková ta klasická, moc to nefungovalo...Doporučila jsem ji jeden seminář s úžasně tvořivou lekrtorkou...A milá kolegyně vítězoslavně přijela a pravila "Vidíš, říkala, že bez kázně to nejde". S tím samozřejmě souhlasím - jenže to bylo všechno, co si ona dáma ze semináře odvezla! Ale když to shrnu - ať již jakoukoliv formou - je třeba na sobě pracovat a neustrnout. A nenechat se pohltit momentálním problémem. Mít trochu odstup.

Souhlasím s Vámi, že odstup je další dobrou metodou, jak nepropadnout všednosti a rutině. Máte nějaký příklad, kdy to opravdu fungovalo?

Všimla jsem si, že odstup zvládají mnohem lépe muži-učitelé než ženy-učitelky. Čím to?

taky by mě zajímalo, čím to, že dokáží nechat školu ve škole a doma mít než doma

Milá Hanko,
jeden nápad bych měla. Minulý týden jsem byla na představení Caveman. Vřele doporučuji. Muž je prostě lovec (zaměřený jen na jednu věc, jeden cíl), žena sběračka (takže kuk sem, kuk tam). Tudíž muž dokáže vypnout a plně se soustředit jen na jednu věc, žena nikoli. A platí to v jakémkoli směru, na který pomyslíš (jo, i v tom ).

Znamená to, že muži nemají problém s jednostranností ve výuce?

Na otázku neodpovím, ale mnohé to vysvětluje ... )) (povzdechla si a zopakovala otázku směrem k partnerovi, který sleduje televizi .. "Tys něco říkala? Já tě neslyšel" )

To máte pravdu - onehdá večer můj přítel poznamenal:"Už vím, proč jsi stále tak unavená - neumíš vypnout - i večer v křesle si čteš pedagogickou literaturu". Má pravdu, ale kde ten čas vzít - a to mne to na rozdíl od "ředitelských" záležitostí stále ještě baví.
Ale jak vyskočit z rutiny? Jeden prožitek teď mám zrovna čerstvý - ale také to není nic převratného...My tu dost často (a tradičně) realizujeme takové ty dny integrované výuky - často napříč ročníky - (Den barambor, jablek, draků....něco do OSSV, MKV, EVVO hodně...) a samozřejmě procvičování běžného učiva...Vždycky mě opakovaně překvapí, že to, co nešlo, najednou jde...A ještě si užijeme všichni (včera to končilo opékáním brambor na zahrádce)...