Z diskuzí, které tu běží jsem si poznamenala pár citací:
Citace:
nenutí své prvňáčky-leváčky psát podle této metodiky ( myšleno metodiky pro leváky) a nechávají to na dětech samých, aby si pro sebe našly nejvhodnější způsob psaní, a vpodstatě jenom kontrolují, jestli se neděje něco mimořádného - takže nakonec stejně většina leváků-školáků píše horním způsobem.
Citace:
„ Tužka v rukou dítěte je infantilní zblbění učitele“. Jak velká je to pravda jsem pochopil až při svých vlastních chybách, kterých jsem se, pod vlivem metodik pro první stupeň, dopouštěl . Dnes cestu tužka a pak pero, zvláště pak nebezpečné Tornádo, pokládám za slušně řečeno nešťastnou.
Citace:
Z dřívějších metodiků se písmem zabýval výrazně Penc. Jeho metodika je ale z roku 1966.
Citace:
není právě určitá úroveň náročnosti současného vzoru psacího písma prostředkem k tomu, abychom už od první třídy učili žáky něčemu víc než jen správnému psaní písmen? Neměli bychom se spíše zamyslet nad tím, jestli by místo změny vzoru písma nebylo třeba změnit způsob výuky psaní?
Citace:
A dril? Každé počáteční učení je dril, ať se jedná o psaní, sport nebo muzicírování.
Jak tedy naučit děti pěkně psát?