Asi jsem přísná potvora, ale moji žáci ve 4. ročníku mají domácí úkoly skoro každý den z matematiky a českého jazyka. Jen zřídka se stane, že jsou bez úkolu. Musím ale podotknout, že úkoly nejsou nijak obsáhlé - tak 5 - 10 minut času na vypracování. Za nevypracovaný úkol píšu poznámku do žákovské knížky - za 10 poznámek v ŽK padne napomenutí TU, za dalších 10 důtka TU atd. Zapomenuté učebnice a sešity moc neřeším, také někdy něco zapomenu. Žák se ale musí na začátku hodiny omluvit. Často se mi stává, že když zapomenou sešit, tak na začátku hodiny mají již připravený papír. Také nezjišťuji, jestli si některé pomůcky nepůjčili v jiné třídě - myslím tím na geometrii, pracovní výchovu, důležité je, aby mohli pracovat.
Pracovní výchovu neučím, ale jiná kolegyně je nechala výrobek udělat doma. Pokud ani z domova nic nepřinesli, dostali pětku.

Čárky zcela změnily postoj naší rodiny k napomenutím. To, co jsem dřív brala vážně, je mi dnes naprosto jedno. Toto opatření je nesmyslné a nic neřeší, nikoho nemění ani nevychovává. Ani děti, ani rodiče.
Např. nerozumím tomu, proč si děti mohou ve třídě nechávat výtvarný kufřík, ale rýsovací potřeby ne. Kromě zapomínání by se zamezilo i kradení pravítek ze strachu před napomenutím. Loni syn nanosil do školy 5 pravítek a i přesto získal několik napomenutí. Ráno ho měl, v geometrii už ne. Takže zmíněná lhostejnost k čárkám byla úspěšně vybudována i v mém synovi, takže se jimi více netrápí a máme klid.