Dano,
oceňuji Váš příběh s holčičkou. Pro mě jste ho vyřešila brilantně. Myslím, že taková zkušenost je k nezaplacení a umožňuje učiteli podled z jiného úhlu. Často nás mnohé věci nenapadají, neuvědomujeme si je. Je fajn, že vše nemusíme prožít na vlastní kůži, ale může to sdílet třeba zde v diskuzi. Dano, díky. Jana

Dobrý den Vám všem, kteří jste doposud reagovali. Trochu smutním z toho, že naše diskuse sklouzla k problémům s domácími úkoly. To si myslím, je téma k naprosto samostatnému vláknu. Pokusím se vrátit k pomůckám, které jsem měl na mysli při otevření této diskuse. Žák zapomínající pomůcky nám pochopitelně působí problémy - nemůže pracovat jako ostatní a narušuje hodinu...
Můžeme zavést pasivní způsob - žák je povinnen omluvit se na počátku hodiny, my odkýveme, uděláme kamsi tečku, žák si to zapíše do notýsku...
Snažím se vést žáky (jedná se v současnosti o čtvrťáky a páťáky) k vlastní aktivitě. Tedy: zapomněl jsem školní sešit, ale cvičení napíšu do domácího sešitu; zapomněl jsem pravítko na rýsování, ale domluvil jsem se v sousední třídě, že mi ho půjčí.
Žák je tedy veden k tomu, že když má problém (zapomenutá pomůcka), měl by ho sám aktivně řešit a ne se spoléhat na učitele, že ho vyřeší za něj. Přiznám se, že žádné notýsky k zapisování zapomenutých pomůcek nemám, nijak to nesčítám, a pokud si žák aktivně zapomenutí vyřeší, není důvod ho jakkoliv kázeňsky trestat. Děti ve třídě jsou zvyklé vzájemně si pomoci. Vědí, že dnes pomohou spolužákovi, zítra budou třeba samy pomoc potřebovat.
Sám čas od času leccos zapomenu a musím poté improvizovat.

(Vsuvka moderátora: Založte někdo určitě téma o domácích úkolech. Tuhle diskusi vyřezávat nebudu, ublížila bych jí. Bude lepší, když téma úkolů rozvinete znovu. Ano?
Lenka)

Zakládám. Těším se různost názorů kolem DÚ. Mimochodem, kdy jste Lenko naposledy plnila nějaký domácí úkol a z kterého předmětu? Bavilo Vás to?

Milý Lubomíre,
patřím k té části lidí, kterí zapomínají pro svou roztržitost. Navíc mám syna, který také zapomíná ( s věkem se to zlepšuje, už méně myslí na rytíře a více na své povinnosti ). Možná proto jsem v tomto ohledu schovívavější. Vzpomínám na svá školní léta, že právě zapomínání mě vedlo k úžasným kombinačním schopnostem, abych v daný termín měla to, co potřebuju I se mnou je to leší, zapomínám méně a méně .
Pro mě jako rodiče je Váš způsob přijatelný. Píše cvičení do domácího sešitu doma, je to jasné, je tím i potrestán, má méně osobního volna.
Nemám ráda, když netuším, že dítě zapomíná a pak se po nějaké době objeví v Žk poznámka: "Opakovaně zapomíná". To už ani kluk neví, co kdy zapomněl. (žák 1.st.) Jak s tím mám jako rodič naložit? Co ode mne učitel očekává za řešení?
To není Lubomíre otázka pro Vás.
Jana

Dobrý den,
samozřejmě, že rozlišuji (pětky z domácích úkolů mají svou samostatnou kolonku). Pracuji spíš se staršími dětmi (4. - 5. ročník), a tak mnohdy nějaké upozorňování, oslovování rodičů apod. nepomáhá. A čas odpoledne není natahovací, abych s každým žákem seděla po vyučování a dohlédla sama na napsání úkolu. Někomu stačí jedna pětka a zabere, někdy to trvá trochu déle.

Na čem se ale, předpokládám, všichni shodneme je důslednost za každých okolností. Jakmile si tedy zavedu nějaké pravidlo, je třeba ho pečlivě dodržovat.
I já mám sešit (říkám mu bonzák), a tam si vše zapisuji - co, kdy, kdo... a jedině důsledná kontrola splněných/nesplněných pokynů má naději na nějakou "výchovu žáků". Nebo se snad pletu?

V diskusi jsem zatím nezaznamenal pohled učitele, jehož hodina je zcela vniveč, "zapomene-li" si větší část žáků pomůcky, které na onu konkrétní hodinu potřebuje. Přímo před sebou vidím kolegyni, která vyučuje pracovní činnosti. Má například ohromující sbírky knoflíků, jehel, nití, bavlnek a všeho dalšího, plně vybavena pro případného zapomněnku. Před nedávnem opět cosi šila se čtvrťáky a úplně zoufala, když téměř polovina žáků neměla nůžky, jehlu, knoflík a nevímco ještě. Přesto, že měli vše zapsáno týden v notýsku a během týdne jim to ještě třikrát připomínala. Naše kolegyně to tedy řeší z vlastních zdrojů, ale obávám se, že na to děti a potažmo i rodiče tak trochu spoléhají.
Jak to řešíte Vy? Tady už snad ani záznam do bonzáčku nepomůže, vždyť takové masívní zapomínání onu vyučovací hodinu úplně rozloží.
Podělte se s námi.

Ahoj všichni,

kolega narazil na PČ. Musím se podělit o hodinu mé kolegyně, která učí právě PČ v mé třídě (5. ročník).

Téma: šití látkových sáčků na cokoli pro budoucí prvňáčky
Materiál: látka, nit, jehla, knoflíky
Pomůcky jsme už 14 dní předem sepsaly, vytiskly a děti nalepily do notýsků. A kdo nepřinesl? Šil papírový sáček (no blbárna na n-tou), nitě a jehly kolegyně přinesla.
Knoflíky měly zdobit sáček. A "papíráci"? No vystřihli z barevného papíru (dokonalá šaškárna!).
Musím se , protože úvodní projev kolegyně o praktickém využití sáčku a smysluplnosti práce byl srdcervoucí, načež těmto "zapomnětlivým" (asi 6 žáků) rozdala archy papíru a VŠICHNI věděli, že tohle je práce "na pytel".
A kdo papírovou práci odbyl, tento týden "opravuje" po vyučování (po předchozím zápisu do notýsku, aby rodiče věděli).

Jak říkám DŮSLEDNOST NADE VŠE

Dobrý večer,
paní Dano, naprosto ve všem s Vámi souzním. Ať už jde o pohled na klasifikaci a smysl DÚ vůbec, nebo o nové téma týd. plánů. I já mám skvělé zkušenosti s týdenním plánem. Zpočátku se sepisování plánů zdálo jako další libůstka vedení v administrativě, nicméně čas ukázal, jak pokroková myšlenka to byla. Každý týden v pátek jsem měla dobu na rekapitulaci týdne, abych si sama uvědomila, co jsem za týden splnila, co je třeba doladit, jaké učivo dotrénovat, ...a zároveň promyslet týden následující. Najednou se ukázalo, jak bez problémů se i děti doma s rodiči připraví, protože o pomůckách, které jsem zde také sepsala, věděli i rodiče( kolikrát jsme po dětech chtěli, aby si o přestávce zapsali z tabule, co mají na PV donést, a kolik raubířů to nestihlo...). Provedla jsem tak vlastně svojí přípravu na další týden, ujasnila si, jaká témata by šla propojit v jednotlivých předmětech apod. Jak sama píšete, je to na další samostatné téma.
S pozdravem Petra

Pane Lubomíre,
myslím, že jste našel smysluplnou cestu s "aktivním" řešením zapomínání. Pro dítě je to důvod k zamyšlení: Pozor, udělal jsem chybu, ale vím, že důsledek si musím vyřešit sám. Poznámky o tom, že dítě zapomíná jsou spíše informací pro rodiče. Ti reagují taky různě. Některý rodič mávne rukou a jiný zajde až příliš daleko...Myslím, že fungují u malých dětí, velcí je neberou vážně.
Mám zkušenost jen s menšími dětmi, u nich je asi snazší motivovat je k činnosti. Vzpomínám si ale i na své dětství a vím, že na co jsme se těšili, to jsme tolik nezapomněli. Není to tak i s námi dospělými ?:D Kolikrát člověk odsouval povinnost, kterou po nás vedení chtělo, protože se nám zdála nesmysluplná. Co myslíte? Já to tak cítím
Zdraví Petra