Řeším až když není doručen ani druhý den - oznámením rodičům. Mám vždy s dětmi dohodu, že budou dostávat jeden úkol týdně... vždy v určený a domluvený den .. takže i rodiče mají kontrolu, 'dnes je středa .. máš úkol z matematiky'. ..
Sešit - stačí omluva s tím, že další hodinu předvede, že má v sešitě doplněno.
Rýsovací pomůcky - tady mi omluva nestačí, protože je vyřazen z provozu - pokud zapomenou věci na rýsování očekávám aktivitu a že si je na tu hodinu půjčí, pokud nepůjčí oznamuji rodičům hned.
Zapomínání žákovských knížek v posledních dvou letech řešíme výjimečně, protože na tenhle prohřešek jsme nasadili systém "3x a dost" .. v podobě 3x a třídní důtka (odbouralo se záměrné schovávání a zapomínání ŽK z důvodu očekávání špatné známky ap.).

1) žák se automaticky omlouvá tak, že své zapomenutí zapíše do sešitu Sdělení rodičům (sešit nebo notýsek, který umožňuje podrobnější komunikaci mezi školou a rodinou - v ŽK je málo volného prostoru) a já značím do archu Zapomínání;
2) pokud nepřinese ani druhý den (týká se úkolů apod.), dostává již pětku. Následující dny přibude k pětce ještě vždy jeden zvláštní úkol;
3) za 3 značky na archu Zapomínání zapisuji poznámku do ŽK. Za pět poznámek v ŽK následuje kázeňský postih (napomenutí, důtka...).
Pokud se žákovi nahromadí více jak 3 zvláštní úkoly, které má vypracovat, zůstává následující den "po škole" a zvláštní úkoly dopisuje (je třeba předem oznámit rodičům, že zůstane ve škole déle). Většinou ale k této akci nedojde, protože rodiče (už konečně) dohlédnou na dopsání všech prací.
Naopak - žák, který za celý měsíc nemá žádnou značku na Zapomínání, dostává pochvalu do ŽK. Pochvaly mohou získávat i za třídní služby. 
Pochvala v ŽK maže poznámku za zapomínání (ale pouze za zapomínání!).

S prvňáčky to mám trochu jednodušší, rodiče ještě reagují na zápis v deníčku. Takže, když žáček nemá lepidlo nebo nůžky, zapůjčím výměnou za deníček, kam hned píšu, že prosím o doplnění chybějící pomůcky. Když mi pomůcku vrátí, vrátím děcku deníček. Mám tak kontrolu, že mi bylo vše vráceno...

Důležité však je, alespoň myslím, aby se na postupu řešení zapomínání shodli a sjednotili všichni pedagogičtí pracovníci školy!

Tak u nás to ošetřeno je a pravidla máme zakotvena v Pravidlech hodnocení.

... A také mě napadá, že asi budou i různé důvody, proč konkrétní žák NEzapomene pomůcku nebo domácí úkol. Třeba proto, že na některého žáka dohlédnou rodiče, ale na jiného ne... Pak bychom měli posílat černé puntíky rodičům? Ovšem oba zmíněné případy se ve skutečnosti neliší - ani jeden žák se o své pomůcky aktivně nestará - jen ten první má zodpovědné rodiče...

(Zapomínání) by se nemělo stát problémem učitele, ale mělo by to zůstat problémem žáka. Takže žák si sám stanoví sankci, která nastane, když opět nepřinese úkol. Učitel dohlíží jen na to, aby sankce nebyla "vytáčkou". Dohoda je taková, že sankce se uděluje i tehdy, když dítě "náhodou" onemocní (nebo se stane něco jiného, nečekaného...) a úkol například v takovém případě nepošle mailem apod. Velmi účinné.

Snažím se vést žáky (jedná se v současnosti o čtvrťáky a páťáky) k vlastní aktivitě. Tedy: zapomněl jsem školní sešit, ale cvičení napíšu do domácího sešitu; zapomněl jsem pravítko na rýsování, ale domluvil jsem se v sousední třídě, že mi ho půjčí.
Žák je tedy veden k tomu, že když má problém (zapomenutá pomůcka), měl by ho sám aktivně řešit a ne se spoléhat na učitele, že ho vyřeší za něj. Přiznám se, že žádné notýsky k zapisování zapomenutých pomůcek nemám, nijak to nesčítám, a pokud si žák aktivně zapomenutí vyřeší, není důvod ho jakkoliv kázeňsky trestat. Děti ve třídě jsou zvyklé vzájemně si pomoci. Vědí, že dnes pomohou spolužákovi, zítra budou třeba samy pomoc potřebovat.

Snažit se žákům vysvětlit smysl - musím si ořezat tužku, aby se mi dařilo rýsování; podívej, jak divně vypadá čtverec, který nemohu narýsovat pomocí trojúhelníku s ryskou... Pro mnohé děti, které nezažijí doma téměř žádný režim, je příprava pomůcek do školy opravdovým problémem. Zde pomůže odkladný kout ve třídě, kde si potřebné pomůcky mohou uložit.

Mít v zásobě pomůcky (předpokládám, že ty, co nám ve třídě nechali mimozemšťané by se daly použít), které sice budou funkční, ale rozhodně nebudou tak kvalitní a pěkné. Takže pero zapůjčím, ale tohle ožužlané...

… Najednou se ukázalo, jak bez problémů se i děti doma s rodiči připraví, protože o pomůckách, které jsem zde (v týdenním plánu, pozn. moderátor) také sepsala, věděli i rodiče (kolikrát jsme po dětech chtěli, aby si o přestávce zapsali z tabule, co mají na PV donést, a kolik raubířů to nestihlo...).

Moje zkušenost se týká jen hodin angličtiny. S domácími úkoly, které jsou navíc vždy přiměřeně dlouhé věku žáků a úrovni jazyka, pracujeme vždy v následující hodině. Žák, který úkol nemá se často cítí trapně a je mu také líto, že se nemůže zapojit. S úkoly totiž velmi často pracujeme formou hry nebo kvízu apod. Zapomínání úkolů je proto čím dál vzácnější. Další věc, kterou hned zpočátku používám je, že si do klasifikačního archu zaznamenávám "hříšníky" a pokud žák nemá úkol dvakrát za sebou, zapíšu mu krátkou zprávu do žákovské knížky. Žáci se musí omlouvat anglicky. Jednou jsem zkoušel metodu, kterou jsem se dočetl v časopise ELT Proffesional, totiž, že žák se musel omluvit a říci anglicky krátký příběh, proč úkol nemá. Bylo to výborné mluvnické cvičení, ale potom i pečliví žáci začali nenosit úkoly, jen aby mohli vyprávět často legrační příběhy. (Např. Sir, I'm sorry, I haven't got my homework today, because I met a a dog in the park and he ate my homework.) Příběhy jsme začali používat jinak, už ne jako omluvu.

Ahoj všem učitelům, chtěla bych vás požádat o sdělení, jak na vaší škole řešíte zapomínání pomůcek, domácích úkolů apod., máte sešity, kam děláte čárky, když dítě zapomene nebo to řešíte jinak? Díky Zdeňka