Docela zajímavé počtení.
Nejsem učitel, ale rodič, možná by vás zajímal i názor druhé strany. Mám totiž také neustálé vády s vedením školy.
Mám zájem o své děti (obě se výborně učí ve 3. a 5. třídě). Zajímá mne, co se ve škole učí, co dělaly. Zajímá mne, kdo je učí (důvěra není zcela slepá, chci vědět, s kým mám tu čest), podle čeho je učí (když přijde s nějakou otázkou, abych byl alespoň rámcově v obraze). Přiznávám, že jsem patrně dost osamocený rodič, většina to má tak zvaně na háku.
Protože mám zájem o své děti, chci pro ně to nejlepší, tedy i nejlepší školu (v rámci možného). Občas se stane, že se mi něco na škole či systému nezdá, občas přinesou děti ze školy tak neuvěřitelné věci, že se to nedá jen tak přejít. Příklady? Syn přinesl informaci, že Pluto je planeta a na námitku žáků učitelka údajně sdělila, že je to tak v učebnici, tak se to tak bude učit. Syn si začal svého času stýskat, že kdyby nebyl ve třídě ten a ten, mohlo by se pokračovat ve výuce rychleji. Dcera nebyla schopná v pololetí první třídy přečíst kloudné (tříslabikové) slovo, natož větu (je dislektik a učila se genetickou metodou), Mě se třeba nepozdávalo, že škola má jen slovní hodnocení (které z podstaty nezohledňuje stav vědomostí ve srovnání s ostatními nebo s požadovanou úrovní znalostí). Hodně se mi nelíbilo, že školní psycholožka požádala rodiče o souhlas s prací ve třídě, a přesto, že jej nedostala, ve třídě bez okolků vyvíjela činnost. Učitelka, která k synovi přišla na 3. a 4. třídu nebyla schopná rozdělit práci podle intelektuální úrovně žáků, takže Ti lepší se ve třídě nudili. A tak podobně.
Problém je ten, že naše škola pohlíží z principu na rodiče, kteří projevují o dítě zájem, jako na nepřítele školy. Odmítá s nimi racionálně argumentovat (jaké pohádky jsem si vyslechl na téma slovní hodnocení... rozvalení sociálního klima ve třídě! aj.). Škola mi odmítla poskytnou nebo aspoň nahlédnout do osnov speciálního předmětu (náboženské tradice) s odkazem, že na to nemám právo. Na písemnou poznámku učitelce k Plutu se mi vrátil 4 stránkový dopis ředitelky s douškem, proč vlastně na škole jsme? Klasifikaci jsem žádal pro své děti přes tři roky, až nakonec vyrostly (nechtěl jsem změnu klasifikačního řádu), na požadavek, aby ve 3. třídě syn nebyl hodnocen razítky s všelijakými zvířátky, takže vyznat se v jejich hierarchii bylo nemožné, se mi dostalo nabídky, ať já sám vymyslím systém hodnocení. Na můj dotaz, jakou váhu má slovo rodičů, když na ně škola nehledí (případ s psycholožkou) vedl jen k letité aversi s ředitelkou.
Nejsou všechny "konflikty" vyvolány jen rodiči. Jsem tvrdohlavý, nenechám se opít rohlíkem. Pokud mi ale škole nejednou naznačuje, že jestliže jsem dal dítě do školy, dál se nemusím o nic zajímat, mám s tím problém, který nemohu jen tak přejít.
Tolik tedy pohled z druhé strany
To se spíš stalo, že kolegyně odmítla podepsat zápis z jednání o jejím přestupku .. tam jsme to řešili textem, že odmítla podepsat a protože u toho byli ještě další "svědci" .. tedy přítomní .. podepsali se i oni
