Máte pravdu, hrubé chování jsme řešili hned od začátku - ubližování, napadání a záměrné útoky na děti byly na denním pořádku. Nakonec jsme museli svolat výchovnou komisi a trochu pohrozit. A hle - něco se změnilo. Od té doby bylo už jen jedno hrubší napadení!
To mne trochu chlácholí, že snad někdy bude lépe.

Bohužel, to vidím velmi bledě. Máme ve 3. ročníku holčinku, která je integrovaná (podprůměrný intelekt, pohybové potíže) a marně již druhý rok bojují třídní učitelka a speciální pedagožka o asistenta.
Takže nějaký nezvladatelný prvňáček... to asi nebude priorita.

Děkuji. Snažím se. Ale i já někdy vypěním.
Zvlášť v případě, když vidím, že třída by pracovala a on na sebe neustále strhává pozornost. V tomto případě řeším velké dilema:

• odborníci doporučují, aby žák s ADHD seděl co nejblíže učiteli, aby mohl být kdykoli "zklidněn" mírným dotekem apod. To opravdu funguje!
• Na druhou stranu, když neustále poskakuje, leze po lavici, pod lavicí, kolem lavice, tak neustále narušuje pozornost VŠECH dětí, které na něj vidí.

V zájmu ochrany svého i jeho zdraví jsem zvolila variantu, že sedí úplně vzadu ve třídě, i když vím, že to není ideální pro něj, ale maximálně vhodné pro třídu (a potažmo i pro mne - jsem schopna ho mnohem více tolerovat, když není "tak na očích").

Naopak. Podpora, pár uklidňujících a soucitných slov dělá divy. A někdy se prostě člověk potřebuje jen vypovídat, takže je milé, když někdo "poslouchá". Děkuji.

Dalším příjemným světlem v tunelu je i to, že to vypadá, že ten můj chlapeček bude velmi šikovný v matematice (nechci mluvit o nadprůměru, ale nevylučuji). Takže se pokusím vést jeho nadměrnou energii tímto směrem a budu doufat v (mírné) pokroky .

Milý Jindřichu,
opravdu se necítím být žádným odborníkem a wiki je pro mne encyklopedie moudrosti . Zatím studuji dvě knihy:
Riefová, F. Sandra: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Portál, Praha 1999.
Jucovičová, D., Žáčková, H.: Máte neklidné, nesoustředěné dítě? D + H, Praha 2007.

Jéžiš, bude vůbec někdo číst takové romány?

Moudrost praxe, která začíná být mnohem více ceněna i mezi odborníky, kteří "dělají vědu", nám tam zatím dost chybí
Díky za tipy na literaturu

Pavlíno .. co mohu tak sledovat či co už jsme si o dětech s ADHD studovali a hledali, pak tyto děti nejsou hloupé a opravdu bývají hodně šikovné. Potíž ale bývá v tom udržet jejich pozornost a aktivitu, protože i oblíbený předmět může unavit a v tu chvíli pak dítě rozhodí úplně všechno. Bez asistenta, který by ho směřoval k práci, jsou pak školní výsledky často mnohem horší než by býti mohly .. a to právě díky tomu, že dítě zaměstnané pokoušením ostatních, odmítáním práce a podobně prostě nestihne to, co by mělo a jeho "manko" tak stále narůstá.

Jak se k otázce asistenta staví příslušná PPP?

To má ale zase něco do sebe, protože z první lavice se neustále dívá po spolužácích, co dělají atp. a tím ruší, ze zadní má "přehled" a hlavně není jeho chování všem na očích. I já jsem zmiňované děvče posadila dozadu.
Jak řešíte skupinovou práci? Chtějí ho děti do skupiny, dvojice apod.? Jak spolupracuje s dětmi?

Tu anotaci knihovny ve wiki jsi moc krásně napsal, Jindřichu

Zatím máme jen zprávu, kterou dostala maminka. Čekáme doporučení pro školu. Pak budeme jistě moudřejší.

Už od začátku s dětmi při seskupování vůbec nediskutuji - používáme losovátka (nebo zde - trochu je třeba rolovat). A tak to děti berou maximálně s komentářem "Tak jsem dnes vyhrál/a M." a "Každý ho občas dostane".
Musím ale říct, že pokud má svůj dobrej den, pak je platným členem skupiny. Dnes dokonce převzal otěže a organizoval vše potřebné - píšu o aktivitě v blogu.

Vlastně si překvapivě spolupráci se spolužáky užívá, komunikuje bez obtíží a není agresivní (drobné výjimky mohou být v chování každého žáčka). Spolupracuje a myslím, že skupinová práce je jeho oblíbená.
Ve dvojicích je to o poznání horší. Možná je to tím, že když ve skupině nechce pracovat naplno, tak se nějak zamaskuje, ale ve dvojici je nucen soustředit se intenzivně. Ale je to jen moje domněnka, neprobírala jsem to s ním. Měla bych?

Když tak nad tím přemýšlím, možná mu chybí blízký kontakt. Stále má tendence se někoho dotýkat, válet se po něm... a to i třeba ve skupině při VV.
Když sedíme v kruhu, skoro vždy se nacpe někam, kde je dost těsno...

... díky za tuto diskuzi, nutí mne k jinému pohledu na věc

Moc pěkné! (myslím blog)
... a losovací kartičkyjsou výborné.
Tak to je štěstí, že ho skupina bere a není v ní agresivní.
Dneska se v té naší diskuzi nakonec našlo i dost pozitiv

Myslím si, že bychom se (my učitelé) měli pokusit najít kompromis mezi tím, co se píše v příručkách a reálným životem třídy. Neustále bojuji především s tím, jak dodržet pravidlo "všem stejně". Jinými slovy jak neochudit zbytek "hodné třídy" o mou pozornost na úkor jednoho žáka.
Jak toto dilema řešíte ve třídě?