V souvislosti s diskusi o kompetencích, výstupech a dílčích cílech mi vyvstává otázka, co se vlastně hodnotí v rámci vlastního hodnocení jako „výsledky vzdělávání“? Možná by bylo zajímavé diskutovat o tom, na základě čeho a jakým způsobem se v mateřských školách hodnotí výsledky vzdělávání? Souvisí to také s poslední otazkou paní Martiny.
A k vaší diskusi o plánování ve všech třídách stejně bych ráda přidala svoji zkušenost. Viděla jsem několik ŠVP, ve kterých je 10 témat (na 10 měsíců) a k nim 4 podtémata (tzn. na každý týden). Předpokládám tedy, že v těchto MŠ (a není jich málo) plánují ve všech třídách stejná témata. Souhlasím s vámi plně v tom, že tvorba TVP je průběžný proces a plánování by mělo vycházet ze situací, ve kterých se děti nacházejí (např. hovořit o sněhu a zimě, když skutečně jsou a nikoliv 1. týden v lednu, protože jsme si to tak naplánovali, ale po sněhu není ani památky) nebo z potřeb, které jsme identifikovali (např. potřebu umět řešit konflikty, protože ve třídě učitelky zjistili, že se množí „žalování“). Z čeho vycházíte při plánování vy?
My jsme v mateřské škole při plánování vycházeli zejména z potřeb dětí, které jsme stanovovali společně s rodiči – vždy 1x za měsíc jme se sešli a rozhodli se, jaké kompetence budeme u dětí rozvíjet (šlo o ty, u kterých jsme měli pocit, že nejsou dostatečně rozvinuty). A tématické části, které se na základě toho připravily byly ve všech třídách stejné. Ve všech třídách jsme rozvíjeli to, co jsme považovali v dané chvíli za potřebné a důležité. Samozřejmě, že jednotlivé činnosti si plánovaly učitelky na třídách samy podle svých podmínek a dětí.
Takže mně společné či stejné plánování na třídách nepřipadá až tak nemožné. Otázka je spíše v tom, z čeho ono plánování vychází a k čemu směřuje. Pokud je připravené rok dopředu a je o tom „co chce učitelka“, pak mi to také nepřipadá úplně v pořádku (a v souladu s RVP PV). Pokud jsou jeho východiskem potřeby dětí a situace, ve kterých se děti aktuálně nachází…… pak v tom problém nevidím.
A ještě k Martině – úplně jsem nepochopila, proč by se měl ztratit smysl vzdělávací nabídky a práce se situační metodou (mimochodem, tuto metodu neznám), když se cíleně pracuje s kompetencemi dětí? Naopak – mně připadá docela logické, že když chci u dětí rozvíjet dovednosti, jakými je řešení problému či schopnost naučit se rozhodovat, musím cíleně připravovat takové podmínky a činnosti, které jim s rozvojem takových dovedností pomohou. Proto mají některé MŠ témata zaměřena na rozvoj těchto dovedností a také tak nazvána. V čem tedy spočívá ona formálnost? Mně zase na druhé straně připadá, že většina témat, která vídám v ŠVP (nemluvě o jejich realizaci) jsou stále zaměřena hodně na poznatky a jaksi vzdálena od rozvoje dovedností jakými jsou spolupráce, rozhodování, samostatnost, zodpovědnost…….
A ještě mě napadá jedna otázka – stále se v diskuzích objevuje, že kompetence jsou „rozbalené“ v dílčích cílech a v očekávaných výstupech. Abych pravdu řekla, tak kompetence byly do RVP PV „dosazeny“ o 3 roky později než vznikly dílčí cíle, takže když jsem se snažila integrovat tyto cíle tak, aby vytvořily něco obecnějšího, co je spojuje (což jsou kompetence), dělalo mi to dost problém. Můžete mi např. „zabalit“ kompetenci „svoje činnosti a hry se učí plánovat, organizovat, řídit a vyhodnocovat“?
Velmi mne totiž inspiroval citát T.G.Masaryka: "Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené." Proto bych si nikdy netroufla říct, že očekávané výstupy (což jsou ony jednotlivosti) mi dávají dohromady skutečně ony obecné, ale velmi integrované dovednosti, jakými jsou řešení problémů atd.
Jak to vidíte vy ostatní?

Ve Vámi uvedené klíčové kompetenci vidím "zabalené" např. níže uvedené očekávané výstupy

svoje činnosti a hry se učí plánovat, organizovat, řídit a vyhodnocovat

- rozhodovat o svých činnostech
- učit se hodnotit svoje osobní pokroky
- uvědomovat si své možnosti i limity
- zorganizovat hru
- spolupracovat s ostatními
- odmítnout se podílet na nedovolených či zakázaných činnostech apod.

Iveta

Děkuji za „rozbalení“. Vím, že všechny kompetence v sobě zahrnují několik výstupů (tzn. poznatků a dovedností), ale málokterá MŠ pracuje s jejich „zabalováním“ tzn. s tím, aby dohlédly až k jejich vrcholu. Na druhé straně jsem viděla takto „rozbalené“ jednotlivé kompetence tak, jak jste je udělala vy. Připadalo mi to, jako velmi náročná, ale efektivní a účinná pomoc při hodnocení pokroků a výsledků dětí (a takto mluvila i děvčata v MŠ, která si takový systém vytvořila).
Domnívám se, že právě to dohlédnutí až k vrcholu pomáhá k jejich cílenějšímu rozvoji a odklonu od přetrvávajícího důrazu na rozvoj poznatků. Většina kompetencí je přece zaměřená na rozvoj dovedností především z oblasti tzv. emoční inteligence.
A taky mi to jaksi víc sedí k požadavku RVP PV: „Dítě tak nezískává jen izolované poznatky či jednoduché dovednosti, získaná zkušenost je komplexnější a stává se pro dítě snáze uchopitelnou a prakticky využitelnou. Dítě může získávat skutečné činnostní výstupy - kompetence.“
Možná by tedy bylo dobré diskutovat o tom, co si představujeme pod pojmem integrovaný přístup, co a proč integrujeme v rámci tématických částí?
A další otázka, která souvisí spíše s hodnocením je: Zvládají všechny děti v mateřských školách všechny výstupy, takže můžeme s klidným svědomím říci, že odcházejí do primárního vzdělávání se základy klíčových kompetencí na úrovni předškolního dítěte? Nebo je něco, s čím má většina dětí potíže?

Naprosto souhlasím. Ono je totiž jednodušší naučit děti vyjmenovat ovoce, než je naučit zodpovědnosti.

Marci, to jste řekla (napsala) moc hezky! On je ten problém asi trošku hlubší - přece jen mnohaleté zkušenosti s jiným způsobem práce (zaměřeným právě na kognitivní rozvoj) dělá asi mnohým učitelkám potíže. To by asi bylo také téma na samostatnou diskusi - co nám dělá v nových přístupech největší problémy? I když ono už tu obdobné téma existuje...
Je toho "nového" přece jen hodně.....

Mohu se vrátit k otázce, která tu již byla položena?

Dotaz pro paní Zoru.
Vy jste se opravdu každý měsíc sešli s rodiči, abyste se domluvili, které kompetence budete u dětí rozvíjet Nezlobte se, nechci s Vámi polemizovat ani Vám nevěřit, ale mně to zní jako utopie. Nedokážu si představit - alespoň ve své praxi - že se mi sejde každý měsíc skupina rodičů (kolik jich bylo?) a budou navrhovat patřičné kompetence. Maximálně by odkývli, co řeknu já. Ne z důvodu neschopnosti či nezájmu, ale učitelka má přeci jen hlubší vhled do problému a lepší přehled co se týká práce na třídě. Já osobně bych asi tuto aktivitu nepřivítala.
Ale pochopitelně, že toto je jen můj vlastní pohled na věc. Možná, že by se i ostatní chtěli vyjádřit k tématu. Velice bych to uvítala .

Omlouvám se za delší odmlku, ale už jsem tu s odpovědí. Je mi jasné, že takto v kostce napsané je to trošku nepochopitelné. Ale pokusím se to vysvětlit lépe. Již asi 5 roků máme zavedené tzv. plánovací pondělky (vždy první pondělí v měsíci). Jsou to v podstatě pedagogické rady, na které ovšem dochází zástupkyně Klubu rodičů (občanské sdružení při mateřské škole). Dříve chodili rodiče, kdo mohl – někdy nikdo, někdy 12 rodičů – nikdy se jich nesešlo víc. Poslední 3 roky se ustálilo, že chodí 6 maminek (2 z každé třídy), které jsou ve výboru tohoto sdružení. Ty už mají také „posbírané“ názory a připomínky od ostatních rodičů.
Vždy v úvodu hovoříme o tom, co se děti v uplynulém období „naučily“ – nejprve rodiče hovoří o tom, čeho si doma všimly v chování dětí a poté učitelky na základě zpětné vazby tématické části. Rodiče hovoří první proto, aby nemohly, jak píše Bohunka, pouze přikyvovat. Také mají přednost v tom, aby sami navrhovali, co by bylo potřeba u dětí rozvíjet. Jako příklad mohu uvést třeba jak jednou upozornili na to, že se děti nevhodně vyjadřují ke starším lidem, lidem s nějakými problémy (bez ruky apod.). Kompetence, které souvisejí s rozvojem těchto „problémů“ v chování dětí samozřejmě stanovují učitelky. Je jasné (souhlasím s Vámi Bohunko), že přesné znění toho, co máme u dětí rozvíjet, rodiče neznají. Ale jejich impulzy nám často s výběrem kompetencí pomohly. Samozřejmě, že se také stávalo, že někdy jsme na některé nedostatky v chování dětí upozornily my, učitelky, a pak šlo ze strany rodičů jen o jakýsi „souhlas“ s plánovanými kompetencemi.
V každém případě bylo velmi příjemné a z hlediska rozvoj dětí také velmi efektivní spojit síly – MŠ a rodina – a navzájem si dávat informace o pokrocích dětí, ale také jejich problémech. Často nás těch několik maminek upozornilo na to, s čím děti domů přicházejí, s čím se svěřují (což věděly od ostatních rodičů) – a to jak v pozitivním, tak negativním. Dokázali jsme si tak udělat daleko lepší obrázek o dovednostech a znalostech dětí a o tom, na čem je třeba intenzivně pracovat.
Ještě bych chtěla dodat, že kromě tohoto celoškolkového plánování jsme se ještě scházeli s jednotlivými rodiči na tzv. hovorových (nebo-li) konzultačních hodinách, kde jsme přímo nad záznamy o dítěti, vedli s rodiči hovory o pokrocích dítěte, ale také o tom, na co je třeba se soustředit v dalším období.

Milá Zoro.
Děkuji za obsáhlé vysvětlení toho, co jsem nebyla schopna pochopit. Už když jste psala, že máte založen Klub rodičů při své MŠ, mi to začalo být jasné. Ano, v tomto případě věřím, že se spolupráce asi daří lépe rozvíjet. Také jsem navrhla našemu vedení, že bychom si mohli bodobný klub zřídit. Mohla byste mi, prosím, sdělit, o co všechno se Klub stará, co má ve své kompetenci, čím pomáhá škole apod? Oplatí se zakládat takový spolek, když dítě chodí do školky max 2-3 roky? V ZŠ to chápu, dítě ji navštěvuje 9 let, ale v MŠ. Není to příliš mnoho legislativy a papírování? Nemám s tím zkušenosti, proto to nedokáži posoudit. Děkuji předem za odpověď.

PS: Možná by se mohly vyjádřit i jiné kolegyně, které mají zkušenosti s fungováním rodičovských spolků při MŠ .

Zdravím Vás a přeji hezký večer.
Jsem ráda, že tu dochází k porozumnění a vysvětlení.

Jen chci poprosit, zda byste si blíže o spolupráci s rodiči vyměnili názory v jiném vláknu. Klikněte zde.

To už bychom se přeci jen od klíčových kompetencí dost vzdálili.
Díky.