Milá Bohunko, to je právě to, co mě zaráží – že se často spojuje individualizace s počtem dětí. Podle mého je jediným problémem v počtu dětí, že dobré poznání každého jednotlivého dítěte a záznamů o něm, zabere více času. Ale organizovat nabídku činností tak, aby se v nich promítla různá náročnost a možnost rozvíjet různé inteligence a tak, aby v nich byly děti samy aktivní, to už s počtem tolik nesouvisí. A pokud ano – tak z mého pohledu jen ku prospěchu věci, protože připravit činnost pro 28 dětí (z výše uvedených hledisek) naráz je z mého pohledu čistá absurdita. Naopak, při tak vysokých počtech dětí, je přece daleko přirozenější práce a hra ve skupinkách.
Pokud tedy hovoříte o vypětí sil učitelky, pak věřte, že síly by mi došly v tu chvíli, kdybych měla dělat něco se všemi dětmi naráz – udržet jejich zájem, klid a aby si každé z této činnosti něco odneslo…….
To bude asi ten „kámen úrazu“ – co si kdo představujeme pod individualizací? A také – za jakého počtu individualizovat jde a kdy už nejde. To totiž není nikde napsáno a v odborné literatuře jsem se ani nesetkala s tím, že by individualizace byla podmíněna počtem dětí, žáků nebo studentů.