Dobrý den Mileno,
zdravím Vás a děkuji za Váš příspěvěk. Především za tu radu. Myslím, že je přesná.

Dobrý den,
k radě nejprve zkusit se přikláním. Mám zkušenosti jak s osobami, kteří říkají, že by to dělat nemohli, ale bohužel i se studenty speciální pedagogiky nebo kurzu pro asistenty pedagoga, kteří až na souvislé praxi zjistí, že by to dělat nemohly. Osvědčilo se nám, že každý nový potencionální kolega pedagog se účastní několikadenní dobrovolné praxe ve škole v dopoledních hodinách. Aby věděli, co tato práce obnáší, co je asi čeká, zda je to právě ta práce, která je bude bavit a vnitřně obohacovat.
Irena

Vyrovnat se s postižením dětí? Každý na to jdeme jinak. Jean-Louis Fournier našel nadhled a humor a napsal příběh svých dvou těžce tělesně i duševně postižených synů. Jmenuje se Kam jdeme, tati?.

Dobrý den,
v dubnu proběhly dva pořady zachycující příběhy rodičů, jak se vyrovnávají s postižením jejich dítěte, problémy, na které narážejí, co bude dál apod. V případě zájmu přepošlu kontakty na zhlédnutí na webu. Oba dva pořady jsou z prostředí speciální školy. Při zápisu jsme měli dvě děti, u kterých se težké kombinované postižení projevilo až po 3.roku života. To byl po dlouhé době okamžik, který donutil pedagogy k přemýšlení a následná diskuze byla nezbytná. Což je dobrá a účinná forma s vyrovnáním handicapu dětí.
Přeji příjemný den
Irena