Zdravím!
Je to zajímavý podnět k zamyšlení. Ve své praxi se také setkávám s různými názory na společné soužití učitele a žáků. Znám tzv. inženýrská řešení, kdy se prostě po určité době (po dvou letech) vymění učitel v předmětu, popř. se vymění třídní učitel (na nižším gymnáziu jiný, na vyšším zase jiný), ale znám také řešení, která akceptují potřeby žáků i učitele a jejich soužití. (Když to funguje,tak proč to měnit? Když spolu nevychází a jsou konflikty, oddělit je !) Osobně nemám vůbec jasno v tom, který postup je lepší.
Univerzální postup asi neexistuje, pro mě je tady
jediné řešení - komunikace. Když se ve škole komunikuje o tom, co je pro žáky v dané situaci to nejlepší a dělají se taková opatření, aby to klientům - žákům posloužilo co nejvíce. A tady bych asi zdůraznila
PRO ŽÁKY ,nemám na mysli přání učitele ( s touto třídou se mi pracuje lépe, tyto žáky mám radši apod.), přičemž můžeme hdonotit výhodnost emoční i výkonovou. U toho výkonu je dobré si kolikrát uvědomit, že inspirace jinými podněty může přinést své ovoce.
Co je ale také potřeba vzít v úvahu, že řada takovýchto opatření se ve školách stane díky úvazkům a jejich kombinacím a
je dobré se s nimi umět vyrovnat. Na druhou stranu je ale možné, že někdy se nad emočními potřebami žáků i učitelů příliš neuvažuje, i když to jde. Z vlastní zkušenosti vím, že
když se chce, tak jde vše i v tomto ohledu, takže se vyplatí o tom mluvit.