Udržitelný rozvoj je pojem, který se v posledních několika letech stále častěji používá v souvislosti s různými projekty ESF i s vzděláváním na všech stupních. Přesto jeho vymezení ve vztahu k ekologické výchově, environmentální výchově, globální výchově není zdaleka jednoznačné. Proto je hledání shody na tom, jak je tento pojem chápán ve školském prostředí, nesmírně důležitý. Pro učitele a pedagogy obecně není jedno, zda rozumí nebo nerozumí společenské objednávce. Většina z nich jsou profesionálové, kterým záleží na tom, jestli dělají svou práci dobře. V návaznosti na Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj přijatou v evropském měřítku ve Vilnjusu i národní strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj, je v této době připravován pro jednání vlády Akční plán vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Umíme srozumitelně sdělit, co si mají pedagogové představit pod tímto pojmem? Stačí, když plní své školní vzdělávací programy? Mohou se spolehnout na to, že v Rámcových vzdělávacích programech je vzdělávání pro udržitelný rozvoj zahrnuto? Mají očekávat nějaký pokyn ve smyslu "dělejte ještě toto"? Stačí, když se budou dostatečně věnovat průřezovému tématu Environmentální výchova? Shrnuto - jaký je vztah environmentální výchovy resp. dalších částí vzdělávacích programů a vzdělávání pro udržitelný rozvoj?

Návrh: přidejte k obvyklému obsahu tohoto tématu (ochrana přírody, druhové rozmanitosti, klimatu, obnovitelné energie a pod.) také něco z ekonomiky. Společnosti, které každý rok zvyšují své zadlužení rozhodně nejsou na cestě udržitelného rozvoje.

Pěkný den,

díky za postřeh. Myslela jsem si, že moderní pojetí VpUR s tímto již počítá, že se pracuje se třemi pilíři - ekonomickým, sociálním a environmentálním.

Nebo ne? Jak to vidí odborníci zde na portále? Jak to vidí praktici?

Zajímavý článek k tomuto tématu je na České konferenci od známého ekonoma Tomáše Sedláčka. Ukazuje důvody pro nutnost přechodu od neustálého růstu k udržitelnému rozvoji.

Zamýšlel jsem se také nad vymezením vztahu trvale udržitelného rozvoje a environmentální výchovy. Myslím, že environmentální výchova zahrnuje především znalosti a postoje týkající se přírody, krajiny, životního prostředí apod., kdežto problematika TUR je mnohem širší (zahrnuje také rovinu sociální, etickou, kulturní, ekonomickou, politickou, světonázorovou, hodnotovou...) Chápu to správně, je to tak? Co si o tom myslíte vy?

I já to tak cítím - právě proto je pro mne jako učitelku vzdělávání k TUŽ přitažlivé. Stále vymýšlíme nějaké kategorie a škatulky...Přitom je to celkem prosté, jen stačí se zamyslet. Mám doma po pradědečkovi - také "řídícím" učiteli čitanku z dvacátých let minulého století. A jenom koukám, jak to bylo kompexní. Samozřejmě s přihlédnutím ke kontextu doby. Ale zpět k TUŽ - vždyť, kdo jiný, než my učitelé, kteří vychovávame prop budoucnost, bychom měli na tato témata myslet.

Myslím, že největší umění bude nedělat z vzdělávání pro udržitelný rozvoj další teoretickou konstrukci, ale relizovat jej s žáky prakticky ve výuce. V zásadě a hodně zjednodušeně jde o tři věci.

1) Asi nejdůležitější je naučit žáky udržitelně jednat. Na to potřebují umět přemýšlet o věcech kolem sebe v souvislostech. Umět se na problémy podívat vždy z pohledu všech tří pilířů udržitelného rozvoje. "V čem je jádro problému? Je to problém ekonomický? Co se stím dá dělat? Když uděláme to, co si myslíme, že bude problém řešit, jaký vliv to bude mít na lidi, na přírodu? Nevytvořím vyřešením jednoho dílčího problému několik dalších a třeba i vážnějších?"

2) Koncept udržitelného rozvoje je především způsob myšlení. Uvědomit si, ve kterém rohu toho pomyslného trojúhelníku problém leží především a důkladně se zamyslet, co udělá řešení nebo neřešení s dalšími dvěma rohy, protože věci jsou prostě svázané a související. Ke cvičení toho způsopbu myšlení je škola ideální místo.

3) Třetí věcí, která tu už taky byla zmíněna, je otázka témat. O environmentálních tématech už leccos víme a ve školách se mnohde EVVO úspěšně zavedla. Osobnostní a sociální výchova se leckde také už mnohde zabydlela a jsou učitelé, kteří ji dělají se svými žáky OSV skvěle. To, co obecně hodně "kulhá", je vzdělávání v třetím se zmíněných pilířů, tj. v ekonomice. Teď se vytrhlo z ekonomického vzdělávání finanční vzdělávání, ale to je jen část.

Takže shrnuto: Ekonomika do škol, komplexní pohled v souvislostech a vytvářet příležitosti pro to, aby si žáci mohli tenhle způsob myšlení a jednání co nejvíc procvičovat na praktických situacích.

Upřímně se přiznám, že "ekonomický" pohled v kontextu výchovy k TUŽ se mi ne vždy daří. Ale pravda, já se pohybuji na prvním stupni a tam jde opravdu spíš o "nástřely" a snažím se. Ale i tak tu nutnost cícím. Možná i tohle by měl být další nápad pro SEV.

Přidal bych ještě další body:
4) Nově pohlédnout na jednotlivé předměty z hldiska TUR a hledat nové pohledy na problematiku a smysl daného předmětu. Jako příklad bych uvedl dějepis. Inspirativní je kniha Arnolda Toynbee, Lidstvo a matka země, kde poprve autor do historického výkladu zahrnuje aspekt biosféry a hodnotí dějinný vývoj z hlediska zásahů člověka do přírody. Podobně bychom asi měli znovu pohlédnout i na jiné předměty.
5) Komplexnost problematiky TUR také nahrává možnostem, které RVP umožňuje, ale velmi málo učitelé využívají: integrování předmětů, což by právě umožnilo vidět určité problémy v její šíři.

Dobrý den,

ke všemu, co již bylo výše napsáno,
bych připojila ještě jednu rovinu: organizační, spojenou s formou vzdělávání
Zatím se příspěvky týkaly zejména obsahu vzdělávání. Ten je součástí určité situace, kterou učitel organizuje, je transformován do určité formy a ta rovněž dobře ukazuje rozdíl EV a VUR.

Když půjdu rozvíjet cíle ekovýchovného programu, bude se mi obvykle nejlépe pracovat v přírodě,v ekocentru, nebo půjdu navštívit čističku, spalovnu, vodárnu, tedy místo přímo spjaté s vlivy na životní prostředí.

Když půjdu za ekologickými, sociálními, ekonomickými a dovolím si přidat ještě kulturními souvislostmi, tedy budu rozvíjet cíle programu VUR, mám velmi široký výběr situací, které mi otevřou možnost se o daných tématech s dětmi bavit, nebo se do nich přímo zapojit..

Příklad: Děti v projektu Kita 21 (VUR v Hamburských MŠ) cestovaly MHD a na kole (dvě skupiny) na místní obecní úřad a na trh s bio potravinami. Projekt byl zaměřen na poznání jednotlivých zaměstnání, jejich významu pro místo, kde žijí a pro budoucí rozvoj tohoto místa (co by chtěly děti mít nadále a co ne). VUR se tak mohlo velmi úzce přiblížit k situaci, která je dětem blízká a známá, což může být v případě EV obtížnější (příroda je pro některé děti / rodiče velká exotika, což samosebou neznamená se jí se školou vyhýbat!)
Další příklad: v několika německých ZŠ (malotřídky) zrušili zvonění, aby mohli učitelé zařazovat prolínající se činnosti z různých předmětů v rámci volených témat. Jak dlouho se věnují jakému předmětu si tedy plánují (žáci s učiteli) sami..takový oprášený Freinet..

Ale zpět k úvodní myšlence - souhlasím tím, že VUR má "širší záběr". Ten se zrcadlí i ve formách a organizaci vzdělávání. Což souvisí s tím, že realizovat VUR neznamená nutně přidávat další obsahy vzdělávání, ale organizovat a zpracovávat ty stávající jiným způsobem.