Dobrý den.
Já vím, že teoretických postupů najdeme v odborné literatuře nebo na internetu velké množství. Naštěstí mi zatím stačilo projít úvodní fází diskuse s třídou (jednou jsem využila fiktivního dopisu žáka, který žádal o pomoc) a problém pominul (byl i vyřešen?). Na I. stupni to asi není tak horké (ačkoli při průzkumu na naší škole vyšlo najevo, že slovo šikana skloňují nejvíce žáci 5. ročníků!).

I tak by mohlo být pro nás všechny poučné vyslechnout si konkrétní případy a jejich konkrétní řešení. Najdou se odvážlivci, kterří půjdou s kůží na trh?

Pavlíno,

přispěji do diskuse faktem, že dodržujeme Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Na podzim se v mé třídě vyskytlo podezření posuzovat chování dětí vůči jednomu žákovi jako šikanu. Nejprve jsme udělali poradu mezi učiteli ve třídě (6tř, druhý stupeň), potom jsme využili i služeb pražského Prevcentra SPOKOJENA TŘÍDA. Byli jsme jasně upozorněni, že pokud se ve třídě potvrdí šikana, bude program ukončen a podezření předáno škole k dalšímu řešení. Absolvovali jsme celkem pět setkání a zdárně ukončili, atmosféra ve třídě se zlepšila, jde teď jen o to ta zasetá semínka dále opečovávat. A to je maraton na celý druhý stupeň ...

Jsem zvědav na další příspěvky do diskuse. Znáte podobné programy a principy, které pomohly nastartovat "spokojenou třídu"??? Napadá Vás nějaký program pro rodiče třídy, kde z preventivního hlediska je nutné více semínek sázet a opečovávat?

PetrN

Dobrý den!
Asi před dvěma lety jsem vyjela se svou sprotovní třídou (pátý ročník) hyperaktivních hochů a asi 5 dívkami téhož ražení na týdenní sporotovně- turistickou akci. Vše bylo fajn až do okamžiku než mi jedna maminka zavolala, že je jejímu synovi špatně a že mu spolužáci "něco" lijí do pití. Šok! Pak mi bliklo, že je s námi výchovná poradkyně i ředitel školy, a tak jsem požádala o pomoc. Nastalo vyšetřování podle schématu, který si výchovná poradkyně osvojila na nějakém školení. Různě jsem dle jejích pokynů přiváděla k pohovoru s ředitelem aktéry a izolovala od sebe různé žáky, aby se nemohli domlouvat. Vyšlo najevo, že do pití kamarádovi někdo z pokoje nalil šampon, ale nebylo zřejmé kdo, protože hoši se nepřiznali a lhali, jak když tiskne. Bylo mi oznámeno, kdo je asi viník a také že jsem třídní, tak ať si s tím poradím a rozhodnu, co s tím dál!? Síla, že? Co myslíte, jak to dopadlo? A co na to rodiče žáků? Slávka

Děkuji za vaše příspěvky.

Ptala jsem se zcela záměrně, protože jsem měla během dvou posledních let řešit podobné situace, které "zaváněly" šikanou...

1. Během třídnické hodiny ke konci školního roku (4. ročník) vyplynulo, že o dva roky starší spolužák zcela záměrně vyhrožoval jinému chlapci, že mu zlomí ruku, když... že mu rozbije hlavu, když... Jasně, podle slov agresora je jednalo o srandu, nikdy by mu nic neudělal. Také napadený vše zlehčoval. Rozhovor s jedním, rozhovor s druhým, s rodiči, celou třídou s vyloučením "hlavních aktérů". Uff, třída to zvládla, postavila se na správnou stranu, nebezpečí bylo zažehnáno (alespoň podle zvěstí). Jen mne mrzelo, že jsem to nemohla řešit dřív, protože jsem žádné náznaky nezachytila (moje chyba), ani mi nikdo nic neřekl/nenaznačil (vyčinila jsem kolektivu).

2. Letos u nás probíhá akce k prevenci patologických jevů. 2x ročně mou třídu navštíví dvě lektorky a hrají s celou třídou hry, povídají si s nimi apod.
Po druhém setkání za mnou lektorky přišly, že během programu vypozorovaly (a rozhovorem si pak i potvrdily), že "mám ve třídě zřejmě šikanu". Bohužel, pravidla jim zakazují říci jakékoli jméno, ani naznačit nemohou.
Položila jsem si první otázku - Tak k čemu mi tu vlastně v tuto chvíli jste, děvčata?
Proběhly rozhovory přes výchovnou poradkyni s jednotlivci, třídnická hodina s kolektivem... Nakonec jsme po 14 dnech vyšetřování usoudili, že se jednalo pouze o nedorozumění mezi chlapci. Bohužel, zrovna k tomu došlo během programu, a lektorky vyhodnotily situaci jako hrozivou.
Tímto druhým příspěvkem chci jen naznačit, že jsme spoustu času věnovali vyšetřování, rozhovorům apod., abychom nakonec zjistili, že se nic neděje.

Může mi někdo ukázat nějakou profesi, kde věnuje pracovník tolik svého volného času "na oltář vlasti"?

Ne, nechci si stěžovat, svou profesi mám opravdu ráda. Jen jsem si musela malinko postěžovat, doufám, že mi odpustíte

Zdravím vás, Pavlíno! Chápu vás a vůbec se nedivím vašemu roztrpčení. Jakmile se ukáží varovné signály ihned to začne v člověku pracovat a už přemýšlí, kde udělal chybu?! Ale žádnou neudělal. Prostě se to stane i sebezkušenějším a nejlepším pedagogům. A ve vašem případě následoval dobrý konec a to je velmi dobrá zpráva. Je lépe se strachovat zbytečně než něco podcenit.... Slávka