Zajímavý materiál se objevil na stránkách MŠMT: Rizikové chování v dospívání: psychosociální rámec pro chápání a jednání. Píše se v něm o tzv. behaviorální epidemiologii, tedy rozikovosti některého našeho chování. Zdůrazňují tam, že tzv. rizikové chování mládeže je pro ně důležité, protože jim přináší naplňování některé jejich potřeby:
Obsáhlé výzkumy prokázaly, že rizikové chování dospívajících je funkční, záměrné, instrumentální a cílené a že tyto cíle jsou často centrální pro normální vývoj dospívajících. Kouření, pití alkoholu, užívání drog, riskantní řízení nebo zahájení sexuální aktivity v raném věku může být nástrojem při získávání akceptování a respektu u vrstevníků, při dosahování nezávislosti na rodičích, při odmítání norem a hodnot konvenční autority, při zvládání úzkostí, frustrací a obav z neúspěchu nebo při sebepotvrzování zralosti a přechodu od dětství k dospělejšímu postavení. Na takových cílích není nic zvráceného, neracionálního nebo psychopatologického.
Nejúčinnějším nástrojem, jak tomu čelit, je tedy nabídka alternativ.
Jaké alternativy byste navrhovali, nebo máte vyzkoušené Vy?

Dobrý den Honzo,

pasáž, kterou jste citoval z toho textu mě vyprovokovala k tomu, abych se jím prokousal celým. Podle mého názoru, hledá autor textu argumenty pro širší záběr prevence rizikového chování. Aby se preventivní programy nespecializovaly na oddělené oblasti prevence jako např. prevenci zněužívání návykových látek, nebo rizikového sexuálního chování, ale aby se snažily působit s ohledem na komplexnost všech proměnných, které mají na rizikové chování mladých lidí vliv. Zmíněná citace rozhodně není hlavním sdělením textu, což mě těší. Trochu mě překvapuje, že autor v té pasáži píše o obsáhlých výzkumech, a přitom necituje a nepoužívá odkazy, aby bylo jasné, o které výzkumy se konkrétně jedná.

Myslím, že behaviorální věda v oblasti prevence přináší cenné a zajímavé poznatky. Není to však jediný obor psychologie, který této oblasti může něčím přispět. Daří se mu poměrně slušně rozumět fenoménu lidského chování a sociálním vlivům na ně, ale jen málo říká o lidské motivaci a skrytých impulsech lidského chování, jak se o to snaží například existenciální analýza nebo logoterapie.

Co se těch alternativ týče. Příští rok chceme vytvářet na naší škole v rámci aktivit školního klubu preventivní program zaměřený na pomoc dětem v objevování jejich vlastního životního programu. Chceme dětem pomoci velmi individuálním přístupem odhalovat jejich vlastní, často skrytou, pozitivní motivaci, kterou v sobě nosí v podobě touhy po aktualizaci reálných možností vlastní osoby. Začíná to zdánlivě triviálními a neustále opakovanými principy. Nasloucháním aktuálním zájmům dětí a péčí o dobré vztahy ( Mezi dětmi a pedagogy, dětmi mezi sebou a pedagogy navzájem)

Nedávno mě kluci oslovili s tohou po kroužku Skateboardingu, tak na tom začínám pracovat, abychom jej příští šk. rok mohli nabídnout. (Při realizaci prventivního programu zaměřeném na obnovu soudržnosti třídy nám mimochodem jeden z těch našich "skejťáků" popsal, že jsou ve skateparku jako jedna rodina, pomáhají si, neposmívají se sobě navzájem atd.) Dívky zase touží po koních. Zde řeším, jak přemluvit paní v nedaleké jízdárně, aby si pro nás přece jen našla prostor. Sjíždění ramp a slidování jsou docela riskantní. Ani jízda na koni není bez rizika. Nemluvím o jejich touze lozit na zahradě po stromech, šplhat po všem možném, skákat salta a pod. Začíná mi proto vrtat hlavou, jak se s těmi riziky popasuji jako vedoucí školního klubu. Proto končím otázkou jak dát i v rámci školních činností dětem prostor ke zdravé míře rizikových aktivit v souladu s legislativou a různými vyhláškami, které velí rizikům v maximální možné míře předcházet. Na kouření, pití alkoholu, užívání drog, riskantní řízení nebo zahájení sexuální aktivity v raném věku se však neptám.