Možná to někoho překvapí, ale pod čtenářskou gramotnost patří právě i to, co se ve škole moc nepěstuje: Třebas schopnost přečíst i text, který na první pokus přesahuje mou zkušenost. (Někdo není s to přečíst pár řádků, když je v nich tu a tam cizí slovo, kterému on sám nerozumí - ostatní čtenáři sice rozumějí, ale on se přes ten svůj odpor prostě neumí dostat. Jiný člověk to hned vzdá, když nějaké pojednání nediktuje jemu osobně, co udělat, a když požaduje, aby si to promyslil. Takoví lidé jsou jako ten čínský rybář, co se nechtěl naučit lovit ryby, ale žádal, aby mu bůh každý den přinesl novou rybu k snědku. Myšlení bolí, říkával Masaryk...)
Stalo se mi, že v kursu pro hudební gymnázium se češtinář zlobil, že v pracovním textu, na němž jsme si ukazovali, jak vést žáky k lepšímu porozumění, je pár cizích slov a že by tomu žáci nerozuměli. Zeptal jsem se, kde se jeho žáci do maturity naučí s odbornými slovy cizího původu vyrovnat, a on říkal, že do svých pracovních textů by žádné cizí slovo nepustil. Ujistil jsem se, že tedy jeho žáci nedostanou příležitost se naučit rozumět takovým textům. Myslím, že možná z jeho žáků vyrostou stejně popuzení a nepoučení čtenáři, jako je on, ale tihle nadaní žáci bývají spíše inteligentní, nemám o ně strach. To spíše o obyčejné děti v základní škole...
Nejspíše kvůli takovým potížím (jsou dnes velmi časté právě i mezi učiteli) je v té definici odstavec o tom, že gramotný je dnes jen ten, kdo má určitý kladný vztah k čtení. naopak ten, kdo se hned zasekne, má čtenářskou gramotnost na nižší úrovni, takovou řeklo by se prostou, která vystačí na nákupy domácího zboží, na hovor o naší kočičce a na řeč s menšími dětmi - to jsou vše situace moc krásné a potřebné, ale žák v nich nezíská zkušenost potřebnou k tomu, aby se dorozuměl o složitějších životních problémech, třeba se svým zdravím, s řešením pracovních problémů, s návody k ovládání složitějších zařízení, s řešením matematických slovních úloh atp.). Na tenhle odpor k trošku odbornějšímu sdělení nenarážíme jen u lidí praktických povolání - třeba u zedníků, ale kupodivu i u učitelů. Možná je jako žáky někdo zapomněl učit, že slovíčka v textu, kterým nerozumím, se dají "vyluštit" asi 4 základními postupy. Právě proto mluví definice o určitých specifických dovednostech, ne jenom o "čtení s porozuměním". V českých školách se opravdu mluví o čtení s porozuměním, jenomže ty průzkumy mezinárodní dokázaly, že děti jsou učeny jenom porozumění na doslovné úrovni - a pak ovšem nedokážou posoudit text, rozpoznat záměry autora nebo to, zda je text určen právě pro ně, či pro někoho jiného.
A kvůli učení, kvůli postupujícímu zlepšování toho, jak hluboce je žák s to porozumět textu, který čte, je v definici taky to podezřelé slovo metakognice (nemusíme ho odmítat, lékař taky beze strachu řekne slovo tuberkulóza, a nemusí ho nahrazovat domácími slovy souchotě, sušky, suchá nemoc, jako to činíval prostý lid). Vzpomeňte si, jestli vás někdo učil přemýšlet o svém způsobu dobývání významu z textu. Ptal se učitel například: "Jak sis, milý Karlíku, poradil s tímhle slovem, když sis uvědomil, že kvůli němu nerozumíš celému odstavci?" A Karlík říkal buďto: "Já nevím, pořád mi tam vadilo a nevím, co tam chtěli říct." Takový Karlík si nevěděl rady, neměl potřebné dovednosti a zkušenost. Ale jiný žák možná řekl "Já jsem prostě četl pomalu dál a čekal jsem,jestli tam nebude trošku vysvětlené, nebo jestli mi to prostě nedojde. A když nedošlo, vzpomněl jsem si, jestli už jsem slyšel podobná slova. A vzpomněl jsem si, že je slovo metastázy, a to nám říkali, že je jako další, následovné šíření nádoru. Ale to mi taky ještě moc nepomohlo. Ale viděl jsem v tom slově ještě kus, který znám z četby o první světové válce - tam se psalo rekognoskace, jako prozkoumávání, rozpoznávání nebo prohledávání terénu. Tak jsem si řekl, že ta metakognice by mohlo být něco jako další zkoumání, poznávání. A zkusil jsem si to říct v té větě místo slova metakognice, a zdálo se mi, že už tomu líp rozumím..."
Stává se mi, že hodně lidí hned vykřikne, že tohle je úplná blbost, že takhle přece nebudou žáci mluvit. Asi ne takhle přesně, ale ty popsané úkony k odhalení a pochopení významu neznámého slova tady Karlík hezky modeloval. Zkušený mozek to dělá samovolně, ani o tom nevíme. A nezkušený mozek, jejž to nikdo neučil, ani neví, že to nedělá, a že proto nerozumí dál. V zemích, kde čtenářská gramotnost neupadá nebo se lepší, se s dětmi ve škole dělají právě takové aktivity. Kromě toho, že tam kolem dětí dospělí rádi čtou i texty složité, že se hned nerozčilují ani nemluví opovržlivě o tom, jak je něco abstraktní, nebo moc odborné, ale spíše ukazujou, jak jsou zvídaví, a že by tomu rádi porozuměli. Jejich učitelé nečtou Blesk, ale Respekt nebo aspoň Reflex... Škola je plná knížek, bez krátkých knihovních hodin, knížku podle svého gusta si žák půjčí z regálu ve třídě bez a složitého papírování . Jsem docela rád, že u nás pár takových učitelů znám - jejich žáci, pěkní rošťáci, vydrží sedět a začíst se -když je k tomu učitel s kladným vztahem ke čtení přivede.
Doufám, že z toho je vidět i to, že už nestačí, jako před 200 lety, jen přelouskávat písmenka. Že ani tohle se spousta dětí do konce ZŠ pořádně nenaučí, to je ovšem velká výzva. Jestlipak se s tím něco dělá? Jestlipak někde v RVP se počítá s tak hlubokým zaostáváním tolika žáků? A počítaly s tím kdy staré osnovy? Tam, kde zachraňují skoro negramotné zanedbané žáky, se používají právě činnosti, které jsou schované v definici čtenářské gramotnosti. Ale definice nemá sloužit jako výuková pomůcka - to snad v žádném oboru, ne? Záchranné činnosti ve čtení vycházejí z toho, co se děje v mysli člověka, který zápasí o čtení i který zvládá základní dovednosti. Definice jenom vyřkla nahlas, co o fungování nebo principech víme. Tomuhle nerozumět, nebo to dokonce odmítat, to vypadá, jako by lékař neznal fungování krevního oběhu a říkal pacientovi "Tak už hrome přestaň krvácet!"
|
|