Dobrý den Danieli,
nedá mi to a dovolím si nesouhlasit
. Můj tatínek četl pouze Svět motorů, dokud vycházel, a televizní program. Ale zase hrál skvěle na trumpetu v dechové kapele. Moje maminka četla sem tam nějakou Agathu Christie, ale uměla si to užít. Já jsem četla i v posteli po zhasnutí s malou baterkou. Maminka mého manžela zase jako bývalá prvostupňová učitelka čte kudy chodí dodnes. A můj muž se ke čtení dostal až v zásadě v posledních letech.Tak to asi neplatí univerzálně.
Možná to nemusí být rodiče, ale nějaký jiný vzor. Já nezapomenu na svou učitelku češtiny, kterou jsme bohužel "dostali" až v osmičce. Hrála s námi puberťáky divadlo a já jsem se zbláznila do češtiny a literatury. A dokončila to učitelka češtiny na gymnáziu, takže jsem nakonec šla na bohemistiku.
Pro mě je důležité nechat děti nějakou dobu číst to, co chtějí. Našeho pětiletého syna třeba baví "číst" komiksy, ideální jsou staré Čtyřlístky. Čteme si jeden příběh pořád dokola, až jej umí nazpaměť, Když odpadnu, tak si "čte" sám, čili si příběh dokolečka prohlíží. Jsem zvědavá, co s ním udělá škola, až bude muset číst texty, kde bude pro něj tak zoufale málo obrázků. Jestli se z něj nestane "nečtenář". Ale třeba dostane nějakou osvícenou pančelku
.
