Vážený pane kolego,
přiznávám se, že jsem už dost alergická na ohánění se výsledky z PISY - viz Finsko, Korea - ono se to učí mnohem lépe, když na základní škole ve Finsku je 10 dětí ve třídě a v Koreji znamená škola pro rodiče takovou prestižní záležitost, že děti tráví čas nejdříve ve škole a pak v dalších kroužcích, které jsou jakýmsi dalším vyučováním. Takže promiňte, ale nesrovnávejme nesrovnatelné.
A další důležitá věc - rozvíjení schopnosti porozumění textu není POUZE záležitostí výuky českému jazyku, ale všech předmětů (viz Klíčové kompetence ve všech RVP).
Děkuji, že tomuto porozumíte.

Co třeba tohle:
"stavba mediálních sdělení – příklady pravidelností v uspořádání mediovaných sdělení;
tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium;"
(předpokládám, že když žáci mají vybírat a uplatňovat výrazové prostředky, tak je mají taky znát).

Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda se smí do standardu češtiny prolnout průřezové téma či klíčová kompetence. Jenže to bychom taky mohli dojít k tomu, že standard z češtiny se nesmí týkat čtenářské gramotnosti, protože ta je popsána spíš v klíčové kompetenci komunikativní...

Nepochybuji, že se najde nějaké "objektivní vysvětlení" i pro to, proč bylo v roce 2009 dalších dvacet zemí statisticky významně lepších než my. Navíc s těmi Finy mi to nejde do hlavy. Ve finských školách je opravdu o něco víc učitelů: v roce 2006 připadalo na prvním stupni na jednoho učitele v ČR 17,3 žáků, ve Finsku 15,0 žáků, na druhém stupni to bylo 12.3 žáků (ČR) ku 9,7 ve Finsku. (Eurydice). Ale pokud finští učitelé nevyučují podstatně víc hodin než naši, tak ten rozdíl zas tak dramatický být nemůže a není. Rychlý pohled na grafy v OECD Education at Glance 2010 mi říká, že jsou na obou stupních u nás a ve Finsku stejné třídy - 20 dětí (nebereme v úvahu soukromé školy). Odkud máte údaj o 10 dětech ve třídě?

Ovšem čeští žáci byli podprůměrní ve čtenářství i v dobách, kdy ještě byli vysoce nadprůměrní v jiných předmětech. I teď jsou ještě české děti v matematice a přírodovědných znalostech aspoň v průměru. A to měli a mají učitelé těchto předmětů stejně početné třídy, stejně motivované děti atd. Proč vždy byly výsledky českých dětí ve čtení horší než v jiných předmětech?

Nevím o lepších datech, než která dává PISA. Čím jiným bychom se měli zabývat?

Vážený pane kolego,
nesouhlasím s Vaším návrhem různé, co se týká výstupu z literární historie - původně jsme nedoporučili testovat vzhledem k náročnosti učiva, ale nakonec jsme do komplexní příkladové úlohy v 9. ročníku (neuvědomila jsem si, že tento příklad nebyl předložen k diskuzi) dali následující úkol k výchozímu textu z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války:

Zařaďte dílo Jaroslava Haška do kontextu literárního vývoje:
A) 18. století
B) 19. století
C) 20. století
D) 21. století

nesouhlasím s Vaším návrhem různé, co se týká výstupu z literární historie -

Nechci se tahat o slůvko, ale: Můžete jmenovat základní a tedy i nezákladní literání směry? Významné a nevýznamné představitele? Myslí, že to budde vždy ožehavé.

Proti zařazení autora do století nic nenamítám, otázkou stále zůstává, proč právě Hašek.

Co třeba tohle:
"stavba mediálních sdělení – příklady pravidelností v uspořádání mediovaných sdělení;
tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium;"
(předpokládám, že když žáci mají vybírat a uplatňovat výrazové prostředky, tak je mají taky znát).

Nesouhlasím. Umělecký film není mediální sdělení – rozhodně ne ve smyslu průřezového tématu. Všiml jsem si, že za mediální sdělení je považováno opravdu kdeco.

Máte pravdu, že PT mediální výchova se soustřeďuje na zpravodajská sdělení. Dojdeme tak k závěru, že v rámci "povinných" výstupů RVP ZV se žáci nedozvídají nic o uměleckém filmu, který pro většinu z nich je podstatně častějším kontaktem s kulturou než třeba divadlo nebo beletrie.
A pak se tady v jiném fóru bavíme o tom, proč je největším problémem školy nuda.

Kdybychom si řekli, že něco takového se ve škole dělat má, protože jinak se skutečně bude čeština (škola) jevit dětem jako irelevantní, tak třeba takovouto položku teď do standardu nezařadíme, ale budeme si to pamatovat pro revizi RVP, což myslím má být jeden z vedlejších produktů práce na standardu.

Pane kolego, můžu se zeptat, co máte proti Haškovi? Dovoluji si Vás upozornit, že toto jsou pouze modelové příklady, které mají tvůrcům textů přiblížit vhodné postupy k prověřování daných znalostí. Haška jsme vybrali mimo jiné proto, že se objevuje ve všech čítánkách pro základní školy.

K tématu "mediální sdělení":

K definování pojmu "mediální sdělení" jsem našla jiné vysvětlení, než uvádí p. Dvořák, a které zahrnuje i umělecký film (např. Jonák, Z. Obsahová analýza jako nástroj výzkumu mediálních sdělení - recenze, aj.). --
V hudební výchově např. s hudbou k filmům, včetně uměleckých, pracujeme a uvádí to nepřímo RVP, např. výstup: vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění.
V cílovém zaměření oblasti Umění a kultura pak je několik bodů, které tomuto odpovídají, např.
- pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace. Je pravdou, že záleží na učitelích, zda si filmovou hudbu zařadí do výuky (ŠVP), či nikoliv. Závazná není.

Souhlasím. Já nemám nic proti uměleckému filmu, já naopak takový výstup postrádám.