Milá Dagmar,
jsem ráda že v tom nejsem sama. K výtvarné výchově jsem vyfasovala také pracovní činnosti. A mám dilema se známkováním i tohoto předmětu. Asi budu muset začít zapisovat (přiznávám že z PČ) jsem známku tento rok ještě do žákovské nepsala. takže: Hrabání listí 1 (trochu vtípek)
Jak se s tím vyrovnáváte?

Těžko Ano, taky jsem si říkala, že sbírání kaštanů je k oznámkování jako dělané. A žádnou známku v ŽK ještě taky nemám.
V ŠVP máme k hodnocení těchto předmětů toto:
Stupeň 1 (výborný )
Žák je v činnostech velmi aktivní. Pracuje tvořivě, samostatně, plně využívá své osobní předpoklady a velmi úspěšně, podle požadavků osnov je rozvíjí v individuálních a kolektivních projevech. Jeho projev je esteticky působivý, originální, procítěný, v hudební a tělesné výchově přesný. Osvojené vědomosti, dovednosti a návyky aplikuje tvořivě. Má výrazně aktivní zájem o umění, estetiku, brannost a tělesnou kulturu a projevuje k nim aktivní vztah. Úspěšně rozvíjí svůj estetický vkus, tělesnou zdatnost. Žák soustavně projevuje kladný vztah k práci. Bezpečně ovládá postupy a způsoby práce; dopouští se jen menších chyb, výsledky jeho práce jsou bez závažnějších nedostatků. Účelně si organizuje vlastní práci, udržuje pracoviště v pořádku. Uvědoměle dodržuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a aktivně se stará o životní prostředí.

Dobrý den,
hodnocení ve výchovách je obrovský problém. Nejlépe by bylo nehodnotit vůbec a dílo pouze okomentovat. Pro rozvoj talentu (osobnosti) je tento způsob ve výchovách přirozený a normální, ale v prostředí škol zatím bohužel nepoužívaný. Už jste někde slyšeli trenéra sportovce říci k jeho výkonu, dnes jsi to měl za tři? Já tedy ne. Trenér vždy svěřenci podá hlubokou zpětnou vazbu, kde jej upozorní na dílčí aspekty celkového výkonu. Zhodnotí jej podle techniky, výkonu, spolupráce, fyzické a psychické dispozice atd.
Co z toho plyne? Nehodnoťme ve výchovách měřitelnými hodnotami (známka, procento, body), protože to objektivně prostě nejde a pro rozvoj osobnosti to jednoznačně nemá smysl . Osobně bych všem doporučil pro výchovy zavést slovní hodnocení, i kdyby to mělo znamenat, že ve škole zavedete pro výchovy výjimku z ŠVP (netuším, zda to vůbec jde).
Pro ty, kteří přesto výjimku pro slovní hodnocení nedostanou, doporučuji stanovit co možná nejvíce objektivní a měřitelné (učitelem posouditelné) hodnoty. Osobně, jsem bývalý učitel Vv na osmiletém gymnáziu, jsem se snažil zavést hodnoty typu: Čas strávený na vytvoření díla (bič na netrpělivé žáčky, kteří se moc nesnažili ), Úsilí věnované přípravě a tvorbě díla apod.
Zároveň je velmi vhodné zavést specifické měřitelné parametry pro každou zadanou práci. Na základě těchto specifických parametrů poté dílo hodnotit. Samozřejmě je-li to u daného typu práce možné. Zároveň lze tímto způsobem změnit celkově přístup k Vv, kdy prostě výstupem hodiny bude například počet zobrazených artefaktů, nikoliv jejich výtvarná hodnota.
Zároveň určitě doporučuji využití závěrečné výstavy (debaty) s diskuzí a obhajobou práce autorem před spolužáky. Při této debatě poté můžete, pakliže musíte hodnotit známkou, jako arbitr závěrečně shrnout a zhodnotíte měřitelné ukazatele výkonu žáka.

Celkově je potřeba zohlednit dvě problematické věci.
1. Co si počít s talentem žáka? Jak jej zohlednit v hodnocení.
2. K čemu jsou výchovy ve školách zavedeny. Jaké mají výchovy cíle?

I přes velmi velkou problematiku posuzování této oblasti, jsem si k bodu 1 vytvořil, podle složení třídy, dvě nebo tři kategorie žáků:
- žák s velmi výrazným talentem;
- žák s výrazným talentem;
- žák s talentem.
Žáci věděli, po osobním pohovoru, do jaké kategorie jsou zařazeni. Podle této kategorie jsem přistupoval k hodnocení, které bylo k výrazně talentovaným žákům v mnoha ohledech přísnější.

K bodu 2 mám ještě méně jasnou, a o to více problematickou odpověď. Dodnes netuším, proč se výchovy na školách stále udržují při životě, když je vlastně nikdo nechce (rodiče, žáci, kolegové - učitelé jiných předmětů, kterým bere tolik potřebnou časovou dotaci). Mluvím o zkušenosti na Gymnáziu, proto mě berte s rezervou.
Zároveň jsem si celou dobu kladu otázkou, co je vlastně výstupem žáka, který absolvuje celý cyklus Vv na základní škole. Myslím, že je neobhajitelný koncept Vv jako zážitku – zážitkovosti.
Zároveň je nutné si uvědomit, že v současné společnosti jsou výstupy výtvarné výchovy – tj. schopnost se vyjadřovat a komunikovat pomocí výtvarných a výtvarné výchově příbuzných technik v 95% nepotřebné.
Nemluvě o tom, že přípravu na profese typu architekt, grafik apod. zvládnou bez větších problémů umělecké školy všech typů. Zároveň je nutné si uvědomit, že základní vzdělávání, má obrovskou konkurenci v přesycené nabídce speciálních výtvarných kurzů, kde je možné dítě mnohem snáze a efektivněji rozvíjet ve specifických oblastech.
Zřejmě tuto otázku nedořeším, ale bez jejího zodpovězení, je pro mě obecně problematické učit Vv, natož žáky ve Vv hodnotit .

A proč ne? Jednička je parádní známka a těch není nikdy dost. Třeba můj syn má od letos už dvě jedničky z pletí záhonu...

Dobrý den,
nevím, čím mám svůj příspěvek k hodnocení v hodinách výtvarné výchovy začít. Je to opravdu dost obtížné. Dokonce si myslím, že jednoznačnou odpověď ani nelze formulovat.
Výstupem vyučování ve VV jsou většinou práce žáků. Známkovat je pak potřebujeme na vysvědčení (někdy i do žákovské knížky). Tvorba i výsledek činnosti však z velké míry odpovídá tomu, jakou motivaci vyučující použil a jak následně vedl vyučovací proces. A umí pedagog objektivně oznámkovat také sebe? Já to neumím. A dost pochybuji, že by někdo někdy vymyslel měřitelné parametry na všechny obory lidské činnosti.
Výtvarný projev je přirozeným vyjadřovacím prostředkem prakticky u všech předškolních dětí. Bohužel, u školních dětí se postupně z prostého výtvarného vyjadřování stane snažení o nejlepší výstup (výkres) – žák většinou chce vyučujícímu vyhovět a být pochválen. Později mu však jeho výtvarné dovednosti k vlastnímu uspokojení nad prací nestačí. A následkem bývá nezájem a někdy i nekázeň v hodinách. To se potom i začne promítat do známkování. Podle mé dlouholeté praxe se u starších žáků osvědčila metoda „Mosty“, která jim pomohla překlenout neúspěšnost a podpořila jejich tvorbu (např. využívání různých zajímavých technik). A proč se o tak známé metodě rozepisuji? Chci tím jen znovu upozornit na přirozenou snahu žáků po úspěšnosti, kterou může vyučující naplnit vhodnou motivací a vedením vyučovacího procesu. Pak i to nutné známkování bude jednodušší.
Všechny předměty označené už v názvu jako výchovy mají hodně společného, ale i mnoho rozdílů. Vyučující tělesné výchovy si pro žáky sice může číselně stanovit limity. Ale jak bude hodnotit běh u dětí, které se hodně snaží, ale jejich nadváha jim nedovoluje lepší výkon? V hodinách hudební výchovy by se mělo hodně zpívat. Ale co když se mutující chlapci stydí i jen přiznat, že zpěv není zrovna teď pro ně to pravé? Domnívám se, že od toho jsme učitelé, abychom se alespoň snažili citlivě k těmto problémům přistupovat a svým hodnocením žáky neodrazovat od těchto na dovednosti zaměřených činností. Pak by se mohlo stát, že tělesnou výchovu se budou učit jen některé děti na školách specializovaných. Samozřejmě totéž platí o hudební a výtvarné výchově. A to si myslím, že by bylo moc špatné.

A opravdu je hlavním nebo jediným cílem VV, aby se žák dokázal "vyjadřovat a komunikovat pomocí výtvarných a výtvarné výchově příbuzných technik"? Mně to nějak nejde do hlavy - proč by měl být, Lukáši, neobhajitelný kocept VV jako zážitku a zážitkovosti?

Já si myslím, že cílem VV a dalších výchov je právě prožitek, rozvoj vnímání, cítění, komunikace se sebou samým... Ale to se nemusí přeci dělat tak, že dítě ovládne nejrůznější výtvarné techniky, stejně jako v HV se to třeba nemusí dělat tak, že dítě bude zpívat, když to zrovna nejde (ať už mutuje, nebo se stydí, že zpívá falešně nebo nevím co).

Není třeba chyba, že máme v RVP takové konkrétní výstupy? Neměli bychom jít více za hlavním smyslem výchov? Otázka, jak je známkovat je pak samozřejmě velmi těžká - preferuji slovní hodnocení, které podá zpětnou vazbu - v takovém případě se dokážu vyjádřit i k postojům žáka.

Jaký na to máte názor? Můj názor je samozřejmě laický, ale nevíte někdo informovanější, zda je opora pro tyto názory třeba v odborné literatuře?

Jinak souhlasím s paní Langerovou, že jen proto rušit výchovy by byla opravdu škoda.

Pro správný a kvalitní prožitek je potřeba několik důležitých prvků.

1. vhodné prostředí - prostor a učebna (v některých školách zatím nevyhovující).
2. dostatek času / bez stresů spojených se školním prostředím
3. motivace účastníků - žáků a pedagoga.
4. systematické a dlouhodobé vedení.

V dotaci 0,5 hodin týdně v osmé a deváté třídě (tercie, kvarta) jsou tyto cíle opravdu nereálné.

Osobně netvrdím, že prožitek není součástí výstupů Vv, ale pakliže zůstane jen u něj, tak je to problém. Už i kvůli výše uvedeným věcem je takto nastavená Vv neudržitelná. Osobně si myslím, že u Vv v RVP opravdu chybí měřitelné cíle v propojení s praktickými výstupy, které míří k průřezovým dovednostem použitelným i v jiných předmětech. Například zmíněné - dokáže se vyjadřovat pomocí vv technik a aktivně je používá při komunikaci.

Na začátel příspěvku bych ráda reagovala na příspěvky p. Křižka. Nevím zdali je nejlepším příkladem gymnázium. Tak samozřejmě osmileté gymnázium má žáky ve věku druhého stupně základní školy ale podle mě to má jedno velké ALE. Děti které jdou na gymnázium mají předpoklady ke studiu. A z mé (dobrá hodně krátké) praxe jsem zjistila že jinak se pracuje s žáky, kteří mají předpoklady ke studiu vyšší než s žáky kteří pravděpodobně skončí někde na učňáku. Tímto mezi nimi nechci dělat rozdíly jen bych chtěla na tento fakt upozornit.
Výchovy ať jsou v téhle době trochu utlačované si myslím mají i tak důležitou roli v rozvoji žáka. Ať už je to například pomoc při rozvoji abstraktního myšlení (opravdu to berte jen jako příklad) Kde by například dítě nemajíc podporu v rodičích zjistilo, že má talent na výtvarnou či hudební výchovu? Kde by se tedy měl tento talent rozvíjet? Můžete mi odpovědět že existují kroužky. Ano existují.... ve větších městech jich je nepočítaně. Ale co malé vesnické školy, kde je vrcholem kroužků fotbal? Samozřejmě je možné dojíždění do větších měst ale...... už je to určitá komplikace pro rodiče a tu někteří nechtějí podstupovat. To už ale patří asi do jiného tématu.
Do osnov výtvarné výchovy se čím dál více dostává artefiletika tedy zážitkové aktivity VV. Já sama těchto metod ráda využívám, samozřejmě není celý tématický plán plný artefiletických hodin ale ráda se tohoto tématu dotýkám.
Samozřejmě je velký problém v počtu hodin pro výtvarnou výchovu v 8 a 9 ročníku ZŠ. 45minut na výtvarnou aktivitu s přípravou a závěrečnou evaluací je velice málo. Bohužel hodně často se mi stane že se k hodnocení hodiny nedostanu.
Tím jsem se tak trochu vrátila k původnímu tématu (asi to beru moc obšírně tak se za to omlouvám).
Slovnímu hodnocení se rozhodně nebráním. Rozhodně může vyjádřit více než pouhá známka. Je mnohem objektivnější jak pro nás učitele tak pro rodiče. Například tento rok v první třídě jsem se ještě neuchýlila ke známkování. Za měsíc září jsem napsala slovní hodnocení, které se pak s hodnocením ostatních předmětů k rodičům dostalo. Má to tak být v každém ročníku základní školy? A co závěrečné vysvědčení?
Zajímavý nápad na hodnocení výtvarné výchovy jsem našla v mnou již zmiňované knize Hodnocení v současné škole. Autor použil "učitelský zápisník" kde měl předtištěná kritéria podle kterých hodnotil práci např účinnost, uspořádanost, složitost nebo také výraz a kompozici. Každému kritériu pak přiřadil známku. Ano pořád tam známky jsou leč v trochu přijatelnější formě. Dnešní školství pořád vyžaduje známky. Z příspěvku Dagmar Murové je to zřejmé.
A tím se vlastně dostávám k prvnímu mému příspěvku kdy pořád bojuji se známkováním

(mé příspěvky berte spíše s rezervou, má pedagogická praxe je opravdu krátká)

Asi před dvěma lety jsme učinili pokus - befelem jsme všichni na 1. stupni začali hodnotit výchovy. Dopadlo to... jistě tušíte... prachbídně. Především byla hodnocení velmi vágní a nedostatečná. Učitelky nechtěly každý týden psát do žk věty jako "práce se Ti povedla" stále dokola. Takže se experiment zrušil.

Já u toho zůstala, ale:

• vždy si nějakou zajímavost poznamenám k sobě do sešitu;
• hodnocení píši jednou za měsíc - souhrnně;
• součástí hodnocení je také stručný popis cílů, které měly být splněny;
• píši na počítači, tisknu a lepím.
• letos jsem nově u druháků zavedla i sebehodnocení, které je do textu zapracováno.

Přiznám se, že někdy kopíruji - především ty věty o cílech. Ale vždy se snažím doplnit komentářem, který je konkrétní a individuální.
Mám zde tedy možnost vyzdvihnout klady a zápory práce žáka za celý měsíc, popř. navrhnout nějaká řešení.

Ukázka č. 1:
VV: Téměř vždy jsme pracovali ve skupinách - opět jsme se učili spolupracovat a hledat kompromisy. Jak jsi se sebou spokojený? (zde jsou tři malé obrázky "smajlíků" - žák si zvýrazní toho, který vyjadřuje jeho hodnocení)
Vidím výrazný posun k lepšímu ve spolupráci i v jemné motorice. Když zapracujeme na trpělivosti, budou Tvé práce stále lepší.

Ukázka č. 2:
VV: Téměř vždy jsme pracovali ve skupinách - opět jsme se učili spolupracovat a hledat kompromisy. Jak jsi se sebou spokojená? (zde jsou tři malé obrázky "smajlíků" - žák si zvýrazní toho, který vyjadřuje jeho hodnocení)
Máš velký potenciál, není třeba se držet stranou. Těším se na Tvou netradiční tvorbu.

Ukázka č. 3:
PČ: Základem naší práce bylo pečlivé vystřihování, čisté lepení a skládání papíru. Také jsme si vyzkoušeli techniku tisku. Mrzela mne kvalita Tvé odevzdané práce (ptáček), očekávala bych pečlivější a dokončený výrobek. Věřím, že příště vše zvládneš lépe.

Ukázka č. 4:
TV: Stále nemáš v pořádku vybavení na tělocvik - nemohl jsi cvičit, nebylo by to bezpečné.
Měl by ses nad tímto hodnocením zamyslet. Je vidět, že domácí příprava na vyučování výrazně pokulhává a ovlivňuje pak Tvé výsledky a možnosti práce ve škole!

Budu ráda, když mě upozorníte na chyby, které dělám. Hodnotím takto teprve druhým rokem, takže to jistě má k dokonalosti daleko.

Něco podobného jsem si vytvořila v době, kdy jsme všichni museli hodnotit výchovy slovně - viz můj předchozí příspěvek - do HV.
Abych byla rychlejší při svých poznámkách, připravila jsem si tabulky, podle kterých jsem si pak jen zapisovala příslušná písmena. Ta pak nebyl problém převést zpět na text nebo (když to bylo nutné v pololetí 5. ročníku) na známky.

Jinak jsem z toho vybruslila následující rok, kdy jsem žákům do žk vlepila tabulku, kde bylo připraveno, co který měsíc budeme dělat. Pak jsme už jen označili háčkem nebo více háčky, jak na tom žák je po ukončení všech aktivit k danému tématu za zvolený měsíc.

Ukázka:
ZÁŘÍ
Kompozice obrazu - rozmístění prvků: kompozičně zajímavé - rozmístění prvků chaotické - prvky jsou umístěny podle určitého řádu - nevěnoval/a pozornost zadání - nepracoval/a - chyběl/a
Lidská postava: zpřesňuje lidské proporce - postava neodpovídá potřebám obrazu - nevěnoval/a pozornost zadání - nepracoval/a - chyběl/a
Linie - práce s tuší: pečlivá práce - čistá práce - snaží se splnit požadavky - nevěnoval/a pozornost zadání - nepracoval/a - chyběl/a

Přiznám se, že to sice bylo rychlé, ale nemělo to takovou vypovídací hodnotu, jakou bych si představovala. Proto jsem se vrátila ke slovnímu popisu (viz můj předchozí příspěvek).
Ale myslím, že na 2. stupni by něco podobného stačilo. Žáci jasně vidí, co je hodnoceno a úroveň práce je většinou zřejmá (první hodnocení je vždy nejlepší, předposlední nejhorší).

Co byste takovému způsobu hodnocení vytkli?