Dne 3. 11. se v Praze koná konference s názvem Jaký model vzdělávání a školního hodnocení budeme do budoucna preferovat? (podrobnější informace na http://www.ceskaskola.cz/2011/10/3-11-k ... avani.html) - přesné místo konání se dozvíte po přihlášení.

Přednášejí: Prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc., Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc., Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., PhDr. Tomáš Zdražil, Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Prof. PhDr. Hana Lukášová CSc.

Téma je nanejvýš aktuální, jak vyplývá i ze zdejších diskuzí, a tak bych se ráda zeptala i vás:
1) Jak si představujete funkční, pro budoucnost použitelný a žáky motivující model vzdělávání?
2) Jak by mělo vypadat školní hodnocení?
3) Co si myslíte o sebehodnocení vlastní práce žáky samotnými?
4) Víte, co je portfolium? Jaké vidíte jeho výhody a nevýhody?

Uváděná konference je akcí Asociace waldorfských škol a je pak otázka, zda vystoupení pozvaných hostů bude tímto faktem ovlivněno - nakolik bude konference neutrální. Např. Přednáška "Spirituální dimenze osobnosti - výzva pro současnou pedagogiku" je zřejmě reakcí na waldorfské školství a sipritualita wldorf.škol je zas těžko přijatelná pro křesťansky orientované školy.

Jinak uzávěrka přihlášek na koneferenci je 20.10. - tedy zítra.

Uvedená jména některých přenášejících myslím nezakládají obavy, že by konference byla "zaujatá".

Ostatně - bude o to zajímavější nakonec vyzpovídat ty z vás, kdo na konferenci dorazí.

A nyní před konferencí mě zaujala Janina otázka: Jak to máte vy - jaký model vzdělávání a v důsledku toho i hodnocení preferujete? Jak se na tuto problematiku díváte?

Možná budu za hloupou (ale ve svém věku to unesu), ale nějak nevím, co bych si pod souslovím "model vzdělávání" měla představit.
Mluvíme tu o alternativním vs. "normálním" školství?
Nebo se to týká úrovně direktivního působení učitele na žáky? Případně budeme uvažovat o stylech učení žáků a následných "úpravách" působení učitele?
Děkuji za osvětlení.

Co se týče školního hodnocení, tak preferuji hodnocení kombinované - známka + slovní (či písemný) komentář. Domnívám se, že známku prostě požadují ti, kteří potřebují srovnání a jasnou informaci, slovní hodnocení je konkrétnější a umožňuje nabídnout nějaká řešení potíží.
Proč vlastně stále zůstáváme u známek?

I když při současném směřování vzdělávání v ČR bychom mohli uvažovat o zavedení bodového systému hodnocení. Lépe by se tvořily tabulky.

Nevím, to vyplyne až z konference, ale domnívám se, že právě rozlišování na "normální" a alternativní dnes ztrácí smysl. Jsou školy dobré a horší. Podle mého jde hlavně o to, aby žáci viděli smysl svého vzdělávání. A pravděpodobně (to bych od konference očekávala já) by mohlo o nalezení toho smyslu jít a panelisté by měli (mohli) ukázat jiné úhly pohledu, než jsou zaběhnuté. V každém případě, v centru zájmu a pozornosti musí stát žák, ne metoda.

Rozhodně bych si přála, aby přestaly být waldorfské školy vnímány jako ohrožující (ani vlastně nechápu, proč tomu tak je - pravděpodobně z neznalosti či vytržení myšlenek z kontextu). Ale nemyslím si, že by se zrovna tomu konference chtěla věnovat .

Luďko, děkuji za názor. Mohla byste ještě nastínit, jak by mohla taková ideální kombinace slovního a známkového hodnocení vypadat? Děkuji.

Také by mě zajímalo, v čem vidí ostatní známkující učitelé výhody tohoto způsobu hodnocení. Napadá mě k tomu spousta otázek, např.:
Může být známka skutečnou motivací k získávání trvalých vědomostí a dovedností? Získá žák (rodič, střední škola) na základě klasifikace reálnou představu o svých (žákových) dovednostech?
Velmi dobře vím, že průběžné i výroční slovní hodnocení zabere spoustu času a vyžaduje mnohem více energie. O to víc mě mrzí, že pro účely přijímacího řízení musíme (my, co hodnotíme slovně) převádět hodnocení na klasifikaci. Myslíte si, že by mohly střední školy místo průměru známek brát na vědomí detailní hodnocení žákových znalostí, dovedností a kompetencí?

A ještě jedna otázka: využíváte i další způsoby hodnocení, než ty, o kterých mluvila Luďka? Máte nějaké zkušenosti se sebehodnocením žáků (např. na základě portfolií)?

Proč by nemohly být známky motivací? Vyrostly na nich celé generace. A odnesly si ze školy spoustu trvalých vědomostí a dovedností. Myslím, že podstatné je, aby žák věděl, za co tu známku dostává.

Tím ale netvrdím, že zrovna známkování mě baví. Ale po sepisování slovního hodnocení také netoužím. Popravdě, myslím, že slovní hodnocení stejně obvykle sklouzne k jakémusi "opisu" známky. Jenže proč vůbec mluvit o hodnocení, když není zcela jasné, co naučit? Cíle, výstupy, kompetence, gramotnosti, standardy, plošné testy...

Zda získá střední škola reálnou představu o žákových dovednostech? Cožpak o to vůbec stojí? Jak dopadla naše výstupní hodnocení? Nikdo je stejně nečetl. Body se dávaly prostě za přiložení papíru.

To je, bohužel, smutná pravda. A vzhledem k tomu, že mi každé výstupní hodnocení zabralo několik hodin práce pro jednoho žáka a k tomu tři dny příprav, bylo to velice smutné. Absolvovala jsem to dvakrát.

A v tom je, myslím, ten největší zádrhel. Lze to vůbec? Máte čas na konzultace a detailní rozbor "vzniku" známky? Nebo je to jen průměr z testů, zkoušení a desetiminutovek (a třeba referátů - jejich úroveň, vyjadřování, práce se zdroji, vlastní názor atd.)? Může známka tohle všechno zohlednit? A vědí rodiče, jak známka "vznikla"?