Přirovnala jsem dětem matematiku ke skále uprostřed hlubokých lesů. A na tu skálu je potřeba vylézt, aby se mohli rozhlédnout po okolí. Tudíž matematika není cíl, ale nástroj, který jim umožní vidět svět z nového úhlu pohledu. A čím jsou blíž vrcholu, tím víc se těší. Rozhodně si nemyslím, že je nutné v každém okamžiku vztahovat matematické operace k běžnému životu. Matematika je jedním ze způsobů myšlení. Samozřejmě je fajn, když můžete dětem ukázat např. praktické využití Pythagorovy věty (viz příklad se stěhováním skříně určitých rozměrů do místnosti s určitou výškou stropu - někdo to možná i v reálném životě zažil
). Ale pokud učíte matematiku s láskou a víte proč, mělo by to stačit. A také je nutné se smířit s tím, že JE určité procento žáků (bylo a bude), kteří prostě mají maximálně na násobilku. Ale z praxe se mi zdá, že to nebývá problém inteligence, ale vůle. Jinou věcí je, aby úlohy (myslím slovní) byly smysluplné. O tom už se tu, myslím, mluvilo. Většina sbírek je plná nesmyslně vykonstruovaných úloh, takže z nich beru čísla a tvořím úlohy nové.
), výšky umístění svítidel (kvůli úhlu osvětlení)... 