Kritéria hodnocení v komunikační výchově si tvoří každý učitel individuálně. Vychází ze své praxe a zkušeností, příp. čerpá od kolegů či ze školení. Souhlasím s tím, že je na ni minimálně času. Já jsem se například snažila u žáků v hodinách českého jazyka trénovat komunikační schopnosti v rámci mluvních cvičení. Žáci dostali téma zadané asi s týdenním předstihem, aby se na ně mohli náležitě připravit. Někteří to udělali, jiní ne. To už bylo na nich, záleželo na tom, co pak předvedli, ne jak dlouho se chystali. A že to někteří jedinci zvládli na výbornou i bez přípravy, bylo úžasné. Ale to byly výjimky. Do hodnocení jsem pak zapojila celou třídu. Chtěla jsem slyšet od nich, jak hodnotí jednotlivé body, tedy obsah - zda žák mluvil k tématu, vhodné používání vyjadř. prostředků, souvislost a návaznost projevu a celkový dojem, tedy jak působil žák na posluchače, jaké neverbální prostředky používal, zda byl celkový dojem něčím narušován. Více bodů by nemělo smysl, ani na ně nebyl prostor. Vyžadovala jsem, aby žák své hodnocení druhého žáka zdůvodnil, ne pouze řekl, líbí nelíbí. Na závěr jsem sdělila své hodnocení já, včetně známky. V opačném pořadí by to bylo neadekvátní, ovlivňovala bych svými výroky ostatní.
D.Hrušková
Ale tak je to v pořádku. Měřit se musí všem stejně.