Minimální cílové evaluační standardy pro 9. ročník ZŠ

Struktura evaluačních standardů
Předkládané standardy jsou evaluační. Jedná se o strukturovaný soubor ukazatelů výkonu žáka – indikátorů. Struktura je dána očekávanými výstupy RVP ZV. Protože některé očekávané výstupy RVP ZV se mohou částečně překrývat, může být některý indikátor uveden u více očekávaných výstupů. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé očekávané výstupy v RVP ZV liší mírou obecnosti, liší se i počet indikátorů, které byly k jednotlivým výstupům vytvořeny. U některých indikátorů budou uvedeny ilustrativní úlohy. Tyto úlohy budou mít z hlediska indikátorů jen ilustrativní charakter, nemají znamenat zúžení daného indikátoru pouze na konkrétní úlohu.

Požadavky na indikátory
Indikátory jsou formulovány jako očekávané znalosti či dovednosti, kterých má dosáhnout každý žák na konci 9. ročníku ZŠ. Zatím bez upřesnění vztahujícího se na žáky SVP.
• Indikátor je přesnější specifikací očekávaného výstupu. Indikátor konkretizuje očekávaný výstup RVP ZV.
• Všechny indikátory by měly být formulovány na přibližně shodné míře obecnosti. Nejen v rámci jedné vzdělávací oblasti, ale i napříč.
• Indikátor není formulací zadání úlohy. Podle indikátoru by měly být zaměřeny úlohy, které ověří, zda daného indikátoru žák dosáhl.
• Formulace indikátoru by měla být srozumitelná všem. Indikátory by měly pomoci i rodičům a veřejnosti lépe rozumět tomu, co a na jaké úrovni má škola žáky závazně naučit.
• Indikátory představují expertní nastavení požadavků kladených na všechny absolventy příslušného stupně základního vzdělávání, které stanovili především učitelé z škol různých míst České republiky. Přirozeně bude existovat skupina žáků, kteří těchto požadavků nedosáhnou, ale její velikost je otázkou dalšího empirického ověřování a závisí podstatnou měrou na aktivitě jednotlivých škol a také na dostupných zdrojích podpory pro školy, učitele a žáky. Domníváme se, že ambicí českého vzdělávacího systému by mělo být, aby skupina žáků, kteří budou opouštět školu bez zde popsaných kompetencí, byla skutečně co nejmenší (odhadem jednotky procent). Současně se stále více ukazuje jako nezbytné, aby se pracovalo i na dalších úrovních požadavků nad tímto minimem.

Martin Chvál