Pokud jste rodiči, určitě jste se s touto otázkou už setkali. A jako učitelé? Co byste odpověděli?

Poslední dobou se často mluví o nezájmu žáků o učivo. Každý z nás (zvláště ze zde přítomných) často přemýšlí, jak je žákům co nejvíce zpříjemnit, přiblížit. Ale klademe si i otázku proč zrovna toto a proč zrovna takto?

Myslím, že právě diskuze o navržených standardech ke kladení (si) těchto otázek přímo vyzývá. (Já osobně si nejčastěji kladu tuto otázku v souvislosti s dějepisem, přírodními vědami, hudební výchovou. A vy?)

Ošidné otázky. Rozhodně by naše školní předměty neměly být zmenšeným vědním oborem se vší úplností (viz např. debaty k Fyzice). Na druhé straně nejde vše měřit nějakou "užitečností". V životě jsem např. nepotřeboval spočítat žádnou rovnici, ale nikdy bych si nedovolil pochybovat o jejich potřebnosti. Taková debata by měla ovšem proběhnout nad stávajícím RVP ZV. Před revizí. Před standardy. (Já si takové otázky kladu zejména nad bláboly k VV.)

Zdeňku, děkuji za reakci. Je to téma, kterým se hodně zabývám.
Přesně toto řešíme často s kolegy/němi - problém "nestíhám, ještě to a to jsem jim neřekl/a" (zpravidla se jedná o prohlubující detaily) vždy navodí diskuzi na téma "Kdy jsem se tohle dověděl/a já" a často dojdeme k odpovědi "na SŠ" (někdy dokonce "na VŠ"). Na druhou stranu cílené hlubší probrání určitého úseku látky (zvláště ve vyšších ročnících a podle třídy a jejího zájmu) zvýší zpravidla zájem, diskuzi a úsilí a často i prohloubí vztah k učiteli. Ale musí se s tím zacházet jako s kořením. Stále musíme mít na mysli, že máme žáky navnadit k dalšímu studiu, ne jim říct vše, co víme my.


Myslím, že tohle je častý omyl, spoustu běžných situací řešíme podvědomě jako rovnici, navíc řešení rovnic je i prostředek k určitému způsobu myšlenkového uchopování skutečnosti. Přinejmenším nás učí se správně ptát.

To byl hlavní důvod, proč jsem toto téma otevřela. Pořád totiž (asi naivně) doufám, že to někdo "nahoře" pochopí.