Pořád nejsem spokojená s uspořádáním lavic ve třídě a tak jsem se chtěla zeptat, co vyhovuje Vám a Vašim dětem?

Mně by vyhovovalo, kdybych dětem viděl na monitory. Jim naopak vyhovuje současný stav, totiž že jim na monitory nevidím.

Na sledování všech monitorů ve třídě existuje software. Učitel, vedoucí kurzu, nebo lektor vidí všechny najednou nebo si vybírá, který si zobrazí celý..

Napadlo mě, jestli paní návštěvnice, která položila otázku, nemá na mysli uspořádání lavic ve třídě bez počítačů.

Ze zkušenosti v lavici i před lavicemi - klasické tradiční uspořádání ve třech řadách (přesněji řečeno sloupcích z pohledu od katedry), žáci po dvou v lavici, i v počtu do 30 a více žáků.
Z psychologického hlediska a respektování individualit a různých povah žáků, jejich aktivity nebo naopak vezení se s davem si každé děcko ale i dospělý (podívejte se například na to, kam si sedají kteří učitelé(učitelky) při klasifikačních poradách, školení nebo jiných akcích pro vyučující ve škole), má svou představu, který prostor mu vyhovuje.
Samozřejmě je na učitelce, jak děti přesadí, rozsadí (aby levák seděl vlevo aby jeho ruka nezasahovala žákovi vpravo na jeho část lavice a při psaní nenarážel na pravou ruku spolužáka). Jak rozsadí zlobidla nebo svářlivce, nebo naopak dá k sobě spolupracující kamarádky.
Někdo je rád v první lavici (Tuček a Šlajs), někdo vzadu, někdo uprostřed davu a jiný, jiná na kraji. Vždyť to znáte, co to rozebírat.

Zrovna jsem to řešila s novým nábytkem. Pro prvňáčky mi vyhovuje nejprve klasické sezení obrácené k tabuli. Hodně manipulujeme s pomůckami a vidím, co kdo dělá. Komplikované typy mám u tabule, čím jsou víc samoúdržboví, tím je dávám dál. Do skupin se sbíhají, kde je místo, protože máme obří dřevěné lavice a nejde je rychle a snadno seskupit. Teď jsem ale postavila obdélník (ti u tabule si musí židle otáčet do třídy/k tabuli podle situace) Vzadu mám samostatné čtenáře, kteří navíc i v matematice často pracují na něčem jiném. Uprostřed obdélníku je koberec, kde si vysvětlujeme obsáhlejší zadání a povídáme si, hrajeme hry. Po stranách třídy máme pomůcky, které si děti mohou samostatně brát. Ale třída je malá, takže to je trošku náročné na překračování vyčnívajících tašek atd..

S menšími dětmi (1. - 2. třída) se mi podařilo vytvořit pouze dvě řady a vzadu pak spojené lavice. Výsledkem byl uprostřed volný prostor, protože mnoho aktivit probíhalo v kroužku nebo prostě na zemi.
Starší děti se mi už do tohoto tvaru nevešly a museli jsme přistoupit ke klasice, tj. tři řady. Společné aktivity pak probíhaly na chodbě.

Uspořádání třídy by mělo být flexibilní. Aby se mohlo měnit podle aktuálních činností žáků. Ale téma je spíš vhodné pro fotografie než psaní...

Proto přikládám jeden příklad uspořádání třídy: http://www.youtube.com/watch?v=r4_c-N898OQ

Flexibilní uspořádání je vhodné pouze pro určité aktivity. Polehávání posedávání na zemi je zdůvodnitelné pouze pro přechodné období mezi mateřskou a základní školou a zpočátku pro 1. stupeň.

Pokud je prostor učebny dostatečně velký, je možné kromě klasického uspořádání, kdy si má každé děcko kam sednout a vidět na tabuli přímo a bez kroucení krku, přidat i další plochy - herní koberec pro aktivity na zemi, různé postranní pracovní plochy na stolcích nebo i na stěnách i v prostoru (a to je v mnoha školách samozřejmé),a také přístup k dalšímu technickému a výukovému vybavení třídy i bez sezení čelem k tabuli. Což je výhodné například při výtvarné výchově, kdy je vhodný samostatný tvůrčí prostor pro každého žáka podle jeho představ a potřeby (kresba, modelování, koláž, atd.), při různých samostatných pracích a samozřejmě i pro práce s IKT (počítače, audiovizuální technika, apod.).

Pro uklízečky je lepší holá učebna, kde se dají židličky nahoru a PVC podlaha se rychle, čistě a hygienicky vyčistí, než bohatě členěný prostor, kam se špatně může. Ale škola je pro žáky a ne pro uklízečky.

Dalším problémem bývá vztah dětí ke své třídě, některé skupiny dětí si třídu opečovávají, uklízejí, neničí, jiné děti, zvláště při střídání skupin v některých speciálních učebnách, vybavení ničí. Ale to všechno znáte, nač to rozebírat.

Uspořádání musí být vždy uzpůsobeno podle způsobu výuky. Bohužel podle toho, jak jsou dnes lavice ve třídách umístněny, lze snadno usuzovat, že většina učitelů prosazuje a ve větší míře používá klasické učitelocentrické uspořádání - frontální výuku.

Pakliže chci, aby dítě pracovalo individuálně a zároveň podalo co nejlepší výkon, tak mu musím udělat takové podmínky, které jej budou k tomuto výkonu motivovat.

Pro inspiraci se stačí podívat do školky, jak tam děti sedí a pracují na d svými mini projekty. Některé si rády sednou ke stolu a pracují u něj, jiné si vše položí na zem a pracují tam, další se potřebují někam ukrýt, jiné zase potřebuje u všeho ležet - a kdo ne , další u práce pobíhá a neposedí, přesto neustále na projektu intenzovně pracuje.

Co taková inspirace znamená?
Udělejte třídu takovou, aby se ta děti chtěli učit a měli prostor používat kreativitu. Napadá mě ještě mimo dívání se do školky také možnost uspořídat anketu - workshop, kde s dětmi koncept inspirativní třídy vymyslíte.

Když se podíváte do moderních firem, uvidíte posun k tomu, že mnoho lidí pracuje jinka než bylo dříve zvykem. Někteří pracují v kavárnách, další v HUBech - otevřených prostorech, kde pracují lidé na jiných projektech a ve společném prostoru mohou komunikovat a spolupracovat a navzájem se inspirovat, někteří lidé pracují velmi uspěšně z domu, další jsou jako doma v tzv. Open space kancelářích, další upřednostňují se zavřít do vlastní kanceláře, kde pracují v tichu a klidu - nerušeni. Takto pracují většinou kreativní - tvořící lidé. Chcete-li v dětech tuto kreativitu probouzet, tak budete muset vytvořit adeškvátní prostory - hnízda, která budou odpovídat naturelu a různosti vašich děti a jejich individuálního přístupu.

Další inspiraci hledejte u sourozenců. Když uvidíte jak ti mladší se inspirují a doslova hltají to co jim předávají ti starší. Není nic snazšího než toho využít a propojovat výuku tak, aby starší a mladší společně řešili projekty.

Jinak samozřejmě jakékoliv rozbití prostoru a tradičního způsobu výuky nese větší nároky a zatížení na učitele, proto je potřeba dopředu promyslet, zda je pro vás tento způsob práce přijatelný. Není to asi pro každého a znamaná to také práci nastavit hodně individuálně, což není uplně snadné.

Jiné přeuspořádání lavic jen proto, aby učitel měl ze svého místa přehled a snazší práci není "změnou". Doporučuji lavice měnit až podle potřeb a změn v samotné výuce a potřeb. Pro frontální výuku je v podstatě jedno, jak budou lavice uspořádány . Pro většinu asi bude posun k individualizaci nepřekonatelným problémem.