V dokumentu není reflektován pokles motivace studentů pro práci s IT. Práce s většinou ICT pro ně není ze zřejmých důvodů tak zajímavá, jako byla před deseti lety. Navíc bohužel/bohudík je IT čím dál blbuvzdornější, díky čemuž mají dnešní studenti méně příležitostí se neformálně učit na opravách a nastaveních IT.

Pokud jde o diskutovanou analogii v počtu IT pracovníků mezi firemním prostředím a školstvím, tak si ze své nevelké zkušenosti dovolím nerad oponovat: firmy s počtem zařízení v řádu desítek nemají IT oddělení - spíše jednoho-dva lidi, kteří to mají ke své ostatní práci - a ještě spíše služby i virtualizovaný hw outsourcují. Nicméně školy a firmy se takto porovnávat popravdě nedají - rozdíly v zátěži zařízení, nárocích na spolehlivost, stylu využití i časových nároků správy jsou příliš velké.

A on nějaký pokles motivace nastal? Není to tak zajímavé, souhlas, ale v situaci že každý student má v kapse nebo v batohu - nejlépe ovšem na lavici před sebou - nějaké hodně chytré svoje vlastní zařízení, které nepochybně chce používat, mi motivace připadá solidní.
Možná blbuvzdornější, ale hlavně vzdorující uživateli. Jednoznačně bohužel. Google nelitoval úsilí a odstřihnul uživatele od ovládání jeho vlastního zařízení - šel v tom snad ještě dál než MS. Učitel může studentům prozradit, jaké skuliny dosud zbývají neucpané. Kdyby se MŠMT opravdu chtělo zaloužit o zájem studentů o ICT, zadalo by vývoj fungujícího programovacího prostředí pro Android. Třeba něco na bázi Pythonu.
Nechápu, co se kdo může naučit na opravách a nastaveních IT - jiného než nastavovat IT. Což, uznávám, může být užitečná schopnost, ale proč by měla zajímat školu?

Jenže i na hodně malé škole se počet (vlastních školních) zařízení blíží spíše stovce, a rád bych do toho počtu nasčítal i zařízení studentů. Nechci (a ti studenti určitě také ne!), aby školní správce IT studentům servisoval jejich NB, PDA, smartphouny a tablety, ale měl by udržovat v provozu (a ne na pokraji smrti!) síť, do které se všechna ta zařízení snadno připojí. A hned se bavíme o stovkách zařízení!
Opravdu, asi se to nedá takto porovnávat bez dalších upřesnění. Jsou firmy, kde jednou denně sekretářka něco naklofe do počítače, a jsou firmy, kde každý zaměstnanec civí na obrazovku celou pracovní dobu, a při výpadku (třeba) sítě mohou všichni jít domů. Naproti tomu ve škole při výpadku (třeba) sítě v počítačové učebně to ten učitel sice také může zabalit a jít si vařit kafe, ale na rozdíl od firmy to v té škole - kromě postiženého učitele - nikoho dalšího netrápí (a zejména to netrápí správce té školní sítě).
Asi je to důvod ty požadavky na správce specifikovat a spíše nežli analogii určit požadovanou funkčnost spravovaných zařízení.
V tomto ohledu mě nenapadá žádný model (centrální, decentralizovaný, ...), který by byl za všech okolností jednoznačně přínosný, vylučoval zneužití, a "zaručoval" požadovanou funkčnost.