Zase ono je to definováno tak obecně, že to vědět nepotřebujeme. I když bylo by vtipné, kdyby notebooky za 5 let třeba vyšly z mody. Ony ale vyjdou z módy mezi mladými, když už, takže se nic neděje.

Dokument se mně zdá až příliš optimistický. Asi to tak má být – je to strategie – výhled do budoucna.
Obavy mám ne z naplánovaných úspěchů („jsme 2.0 budeme3.0…“), ale z následných kroků, jak vzletná slova z dokumentu „Strategie digitálního vzdělávání“ přenášet do praxe. Největší problémy očekávám již v oblasti průběžného monitoringu a následného výzkumu. Sběr dat pomocí dotazníkového šetření s dotazy typu: „Je Vaše škola připojena k síti Internet? Jakou rychlostí?...Jak využíváte…..“ nemusí zaručit 100% objektivitu. Každý chce vypadat lépe, to je přirozené. Příliš optimistický pohled na historii a současný stav a následná období může vést k situaci, kdy realita a stav na papíře se budou stále více rozcházet. Zajistit kvalitní monitoring a přitom nezvýšit administrativní zátěž bude pro všechny velká výzva.
Problematika měřitelnosti výstupů a hlavně výstupů vzdělávání a následného celoživotního vzdělávání (Je žák, učitel, nepedagogický pracovník počítačově gramotný? Jaké má kompetence v oblasti ICT?...) je oblast, kde bych se přimlouval za větší spolupráci s ČSKI. ČSKI má díky konceptu ECDL mezinárodně ověřenou metodiku, kterou lze aplikovat právě při hledání odpovědi na otázky týkající se dosažených digitálních kompetencí. Dále jsou veřejně k dispozici stále aktualizované sylaby ECDL, a ty jsou vhodnou a poměrně výhodnou pomůckou při aktualizacích RVP a následně ŠVP.