Vítáme vás v diskuzi ke Strategii digitálního vzdělávání!

Ke stažení:

V tomto diskuzním tématu prosíme o vaše komentáře ke Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020 jako celku.

MŠMT děkuje všem, kteří se do diskuze zapojí a svými názory přispějí k vytvoření kvalitního materiálu!

Dovolím si začít obecně. Ještě v lednu tohoto roku jsme sepisovali Memorandum Informační gramotnost pro žáky (http://goo.gl/CnPPA7) s těmito požadavky:
1. Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
2. Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.
3. Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.
4. V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.

Konstatuji, že kromě posledního, který bude při realizaci tak jako tak nutné naplnit, jsem v dokumentu našel vše. Budeme se jistě dohadovat o detailech, ale rámcově jsem spokojen. Zbývá jen strategii naplnit. Hádám, že to vůbec nebude snadné!

I ten bod 4. ve strategii je - opatření 6.1, str. 32. A ano, souhlasím - zbývá strategii naplnit.
Proto jedna ze stěžejních otázek této diskuze je : Zabývá se strategie tím, co je podstatné, zaměřuje se na změny, které je nutně třeba udělat, abychom se dobrali stanovených cílů, netříští zbytečně síly? Je popsaná srozumitelně?

Schvalne jsem si Strategii otevrel a chtel jsem prispet svoji kapkou do mlyna neb nejsem ze skolstvi...
Je videt, ze na dokumentu bylo odvedeno spoustu prace, ale prijde mi to, ze to nema jednotici a jasne formulovane a jednoduche cile a priority ke kterym by bylo mozno diskutovat.

Vec z ktere bych vychazel je, ze nevime....
Nevime jak bude IT za 6 let vypadat, nevime, na co zaky pripravovat, nevime ani co je skutecne efektivni zpusob vyuky...
Tento postoj jsem z dokumentu uplne necitil...

Kdyby existovaly napr. 4 nebo 6 oblasti, kde by se reklo chceme docilit toho a toho, tehdy a takto meritelne , a k tomu by se uvedlo 10 podtasku s prioritami (critical, must have, nice to have) tak by mi to prislo ze je nad necim diskutovat....
Oni ty Opatreni tam jsou..., ale ty formulace jsou silene skolometsky ministerske....same zajisteni, vystupy, akcentace, podpora, inovace apod.
A vetsina "indikatoru uspechu" (coz sam o sobe je zajimavy termin) neni meritelna...
Takto to je takovy ministersky dokument a la diplomka, ktery neboli, ale ani asi ani nikoho nenadchne aby za nim sel a bojoval....

Koneckoncu mira diskuse nad dokumentem je dost zarazejici...

Dávám svoji reakci k různým bodům dokumentu do jednoho příspěvku, protože to částečně spolu souvisí.

Rozvoj informatického myšlení - z toho mám rozpačitý dojem. Na jednu stranu jsem rád, že se to v dokumentu objevuje, na druhou stranu mi to tam přijde odbyté. Je to sice jeden ze tří prioritních cílů, ale dále je tomu věnována jen část jednoho opatření. Dokument nijak nezmiňuje výuku programování, což bych alespoň okrajově očekával - vzhledem ke stanovení informatického myšlení jako jednoho z cílů a vhledem k mezinárodnímu kontextu, např. http://code.org/.

Individuální přístup díky digitálním technologiím - slovníček pojmů na konci dokumentu zmiňuje "learning analytics", ale v samotném dokumentu jsem tento pojem a související témata (např. mastery learning, tutoring systems) nikde nenašel. Velký potenciál digitálního vzdělávání je adaptabilita - přizpůsobení výuky "na míru" konkrétnímu uživateli. Toto téma souvisí s opatřením 5.5 "připravit podmínky pro využití velkých dat ve školství", toto opatření ale směřuje spíše k restrikcím než k podpoře adaptabilních systémů (např. kombinování informací o znalostech studentů z různých zdrojů může být velmi užitečné, aktivita v tomto směru viz např. https://www.mari.com/).

Vize na str. 13 zmiňuje "v centru pozornosti Strategie je žák", nicméně zbytek dokumentu tomu příliš neodpovídá (např. ve většině opatření "žák" nefiguruje). Důraz na "individuální přístup" by mohl žáka do toho centra pozornosti trochu posunout.

Připouštím, že v tomto směru jsem zaujatý, protože se vývojem adaptabilních výukových systémů zabývám (např. http://www.slepemapy.cz/).

Chybí mi tam téma "angličtina" - angličtina je pro digitální vzdělávání klíčový jazyk, a to z mnoha pohledů: v angličtině existuje daleko větší množství výukových materiálů než v češtině, spíše než vytvářet nové materiály je často lepší vhodně převzít (titulkovat) anglické, výuka jazyka a výuka v určité odborné oblasti na sobě často vzájemně závisí, resp. mohou se vzájemně podporovat, znalost angličtiny je u učitelů i u studentů pro využití digitálních zdrojů klíčová, ...

Reputační systém - tomuto prvku příliš nevěřím (resp. zdá se mi, že je na něj kladen zbytečně velký důraz). Pokud existuje nějaký kvalitní materiál, tak si jej lidé najdou ("vygooglí"). Důležité je podporovat vznik kvalitních materiálů. Přišlo by mi smysluplné např. stáhnout ze škol několik málo vybraných, zkušených pedagogů a jim poskytnout náležitou technickou podporu pro vytváření výukových materiálů (tak, aby měli prostor se tomu věnovat na plný úvazek několik měsíců).

Vztah formálního a neformálního vzdělávání - souhlasím, že je to důležité téma, ale myslím, že by měl být více ujasněn vztah k digitálnímu vzdělávání. Formální a neformální vzdělávání tu vedle sebe máme již dlouho (DDM, turistické oddíly, ...). Co je na popsaném vztahu formálního a neformálního vzdělávání specifické pro digitální vzdělávání a co platí obecně?

Informální učení - tento pojem mi nepřijde příliš standardní a není ani dobře popsaný. Pro celkovou strategii mi nepřijde ani moc užitečný (nevede ke konkrétním opatřením). Konkrétně např. 4. odstavec na str 11. mi přijde přinejmenším sporný - opravdu je smysluplné, aby učitelé trávili svůj čas tím, že jsou "v maximálním míře neoficielně přítomni v online prostředí"? Nemyslím si.

Důraz na technologie ("hardware") mi přijde zbytečně velký. Vzhledem k očekávatelnému technologickému vývoji a k společenským tlakům se dá očekávat, že v roce 2020 bude vlastnictví digitálního zařízení s přístupem k internetu běžným standardem v populaci obecně (tj. i mezi učiteli a studenti, i bez přičinění MŠMT). Určitá podpora (zvláště v periferních oblastech) může být jistě užitečná, ale za důležitější považuji podporu vzniku kvalitních výukových materiálů a další specificky vzdělávací cíle.

Obecně mi přijde, že dokument obsahuje příliš mnoho dílčích cílů (opatření) a nedává jasné priority (který z nich je jak důležitý, kolik prostředků by měl dostat, ...).

Str. 17, indikátory - počty výstupů / výukových objektů jsou bez bližší specifikace (která je však téměř nemožná) nesmyslný indikátor. "Výukovým objektem" může být prezentace s pěti slidy nebo komplexní rozsáhlý systém typu Khanova škola, tj. to není míchání jablek a hrušek, ale "malinových zrníček" a "jabloní". Co třeba množství času, které studenti tráví používáním nově vytvořených materiálů? (Hůř se měří, ale je to výrazně smysluplnější indikátor.)

Jakožto akademikovi mi chybí v dokumentu zdroje (podložení tvrzení, odkazy na relevantní zkušenosti/strategie/systémy ze zahraničí).

MOOC je jistě důležitý a relevantní pojem, ale přijde mi, že v dokumentu je občas používán spíš jako buzzword (např. v opatření 3.2 - je zrovna tady opravdu MOOC vhodný nástroj realizace).

Radek Pelánek
proděkan pro studijní programy, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity
(názory jsou jistě ovlivněny osobními zkušenostmi a prioritami:
http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/adaptivelearning/, http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/ucitele/, http://radekpelanek.cz/)

Moc děkuji pane Sodomko a Pelánku za konkrétní připomínky.
Všechny je projdeme a pokusíme se je zohlednit.

Dovolím si reagovat na výstižný postřeh.
Ano, nevíme, kam se technologie pohnou za 6 let, přesto ve školách vehementně žáky učíme kdejakou technologickou novinku, o které nemůžeme vědět, zda bude trvalá a přínosná (jak je to dávno, kdy jsme učili, jak se vypaluje CD a používá modem?). Snaživý či nadšený učitel informatiky pak těká od jedné horké aktuality k jiné, ostatní na toto rezignovali a učí pod informatikou psaní 10 prsty, kancelářskou administrativu nebo využití sociálních sítí.
Není tu zřejmý nějaký pevný základ disciplíny, jako mají fyzika, matematika, biologie. V tomto pojetí současná školní informatika člověka pro život základními idejemi a znalostmi nevybavuje.

Jak tedy orientovat výuku informatiky? Z předchozího je to zřejmé: obracejme se k principům, které jsou trvalé, platné po větší část života člověka, Takto je orientována výuka v okolních státech (Polsko, Bavorsko, Slovensko) a dalších. Ovládání technologií je první krok k porozumění počítači, k informatice.

Jedním takovým principem může např. být, že použití algoritmu je dobrý nástroj k řešení problémů.
Jiným principem je např. spolupracující týmy by si navzájem neměly "koukat pod prsty" (tedy být zvnějšku uzavřeny), ale měly domluven nějaký protokol vzájemné komunikace. Toto jsou informatické principy (omlouvám se za přílišné zestručnění - snad jsem to moc nezkreslil).

Dovolím si jeden ilustrativní příklad: k majiteli truhlárny nebo k obchodníkovi přijde softwarová firma s nabídkou vytvoření webu nebo informačního systému. Ale ten jinak inteligentní, vzdělaný a finančně gramotný zákazník vůbec netuší, co firma nabízí, nemůže ani vzdáleně rozhodnout o tom, jestli některé služby jsou pro něj přínosné či nikoliv, zda mu dají náskok před konkurencí. Sice umí zarovnat nadpis na střed a najít si na Internetu spojení do Prahy, ale pro svoji firmu nemůže mnoho udělat, a to ani když si najme dalšího odborníka (protože ani jemu nebude rozumět). Prostě nerozumí, jak svět informací a počítačů funguje. A je mu třeba třicet a ještě dalších třicet let chce svoji živnost nebo firmu vést...

Digitální vzdělávání, informatické myšlení, algoritmické myšlení, ICT, informatika... To snad nejsou ani pojmy, jen fráze. Každý/á jim dokáže přiřadit nějaký význam, většinou takový význam, který se mu/jí nejlépe hodí. A pak je to diskuse jeden o voze a druhý o koze.

Informatika: Někdo tvrdí, že se jedná o teoretickou informatiku (computer science), většině splývá informatika s ICT. Ani jeden názor není správný. Nedávno jsem se přihlásil na "International Conference on Information Engineering and Information Science". Když jsem pátral, co znamená "information engineering" a "information science", dozvěděl jsem se, že je to vlastně softwarové inženýrství a teoretická informatika a největší rozdíl je v tom, že tyto nové termíny se používají ve Francii a v Latinské Americe, zatímco zbytek světa vystačí s těmi starými. Témata konference pak zhruba pokrývají to, co u nás nazýváme "informatika" (včetně např. konceptuálního modelování nebo výukového softwaru). Je to ukázka, jak se pod módními frázemi skrývá hustá mlha, ve které někteří (ale právě že jen někteří) lidé umějí dobře chodit.

ICT: Nejedná se o technologii, ale o techniku, nejde o informace, ale o data a komunikace se česky nazývá sdělování. Jde o techniku na zpracování dat spojenou s technikou sdělovací. Dříve se říkalo "výpočetní technika" a "sdělovací technika".

Algoritmické myšlení: Naprostá většina učitelů I&ICT má na mysli tzv. "strukturované programování" a nic jiného. Matematik (na rozdíl od učitelů matematiky) ví, že algoritmicky se vyhodnocují rekurzivní funkce nebo dokazují matematické věty. To se ale strukturovaně naprogramovat mnohdy nedá.

Co je to "informatické myšlení" opravdu nevím, protože to, co si představuju já, se dost liší od toho, co čtu v diskusích na tomto portálu. Bohužel zase bez bližšího vymezení, vysvětlení, argumentace.

Digitální: znamená číslicový, nikoli analogový. Počítadlo je číslicové, logaritmické pravítko je analogové. Termín "digitální" v sobě nezahrnuje ani elektroniku, ani zpracování dat, ani informatiku. Proč má být vzdělávání zrovna digitální? Nechápu.

Co se naučí děti, když jim dáte výkonné počítače? Nejspíš tak hrát Counterstrike -- a budou si myslet, že vědí, co je to válka. Nikdy nepochopí, že k válce patří především vyčerpání, mokro, zima, hlad, strach a neodbytný zápach lidských výkalů.

Tak to jsme namydlení V souladu s Vašimi odkazy na filozofii, otázkou v takové situaci je, jak se vlastně určuje správný význam pojmu. Nebo, v naší roztříštěné situaci, jak se vlastně správně určuje, jak se určuje správný význam pojmu. Rozumím snaze o správné vymezení pojmů (rád odkazuju studenty na diskusi k článku o informatice na wikipedii, aby pochopili ten zmatek), ale od jistého bodu už nemá smysl proti davu bojovat. Diskriminace už také dávno není, co bývala.

Mám radost, že nejsem sám! Tady, obávám se, odbornost ustupuje politice. Těm, kdo rozhodují, je obsah pojmů ukradený, podstatné je, že pojmy dobře, nebo aspoň nově, znějí. Odborníkům potom nezbývá, než přicházet s novými a novými nálepkami, aby byli vzati na vědomí. Stejný princip lze pozorovat i v zahraničí. "Digitální" je zatím patrně poslední takto unesené slovo. Mám za to, že je efektivnější hru přijmout a být si vědom různých "významů" pojmů v různých situacích, ale aspoň s něčím pohnout. Třeba to informatické myšlení a jeho použití ve strategii je po letech první šance si na tak vysoké úrovni uvědomit, že informatika není o zarovnávání textu a změnách fontu.

Velmi zajímavá diskuze, děkuji za ni.

ad digitální
Pokud odhlédneme od etymologického původu slova, pak pro mne je asi jedním z nejdůležitějších didaktický důvod. Toto jsem dříve napsal jinam:
"Nestor technologií ve vzdělávání Seymour Papert doporučuje používat ve vzdělávání pojem digitální technologie. Zatímco ICT příliš akcentuje tradiční přístup ke vzdělávání, tedy počítač symbolizující především zprostředkovatele informací, pojem digitální technologie (který slovo informace přímo neobsahuje) zastřešuje nejen informační, ale především konstruktivistické možnosti, které technologie ve vzdělávání nabízejí"

Ale chápu, že to pro někoho bude nedostatečné. Terminologie je jedním z největších problémů, na který v oblasti extrémně dynamického oboru ICT narážíme. Tím spíš, když chceme řešit a šířit inovace, které ještě ani zaužívanou terminologii nemají.