Mám více než 20-tileté zkušenosti se vzděláváním v oblasti informatiky na různých úrovních vzdělávání (SŠ - gymnázium a SPŠ, VŠ, VOŠ) a jsem plně kvalifikovaná vyučující. Téměř 12 let testuji v oblasti ECDL. Jsem lektorkou kvalifikačních a rekvalifikačních kurzů. Před 2 lety jsem se zúčastnila opravy maturitní generálky z Informatiky (základní i vyšší úroveň). Dlouhou dobu připravované testy velice nápadně připomínaly ECDL testy z modulů M2, M3, M4, M6. Podstatný rozdíl byl pouze v tom, že na rozdíl od ECDL testů byly úkoly velice povrchní a nezabíraly dostatečný rozsah a hloubku jako ECDL testy. Takže se vůbec nedalo zjistit, co daný uchazeč o maturitní vysvědčení vlastně umí s kancelářským softwarem. U vyšší verze bylo ještě programování, ale tím se úspěšně probojovala velice nepatrná část uchazečů. Určitě nelze maturitu omezit pouze na programování. Na rozdíl od ECDL se také průběžně muselo ladit hodnocení jednotlivých úkolů, doplňovat o možné další varianty. Řada skutečností byla nejednoznačná a závislá na subjektivním názoru.
V ECDL jsou naopak jasná pravidla hodnocení, dlouholeté zkušenosti s přípravou testerů, po celém světě ověřený koncept vzdělávání, celosvětově uznávaný.
V případě, že maturant předloží maturitní vysvědčení z informatiky založené na konceptu ECDL, má zaměstnavatel naprosto jasnou představu, co maturant umí.
Příprava maturity na konceptu ECDL by byla určitě časově a finančně výrazně méně náročná, než všechny "české pokusy". Tím nechci znevažovat práci lidí jako jsou p. Neumajer a p. Naske. Sama jsem p. Neumajera osobně poznala jako výborného lektora při svém studiu ICT koordinátora v Mostě.
Již řadu let studenti naší SŠ a VOŠ průběžně procházejí ECDL testováním navazujícím na běžnou výuku informatiky (obsah ECDL sylabů řady modulů je integrován do ŠVP, ECDL testování je dobrovolné) a odcházejí tedy ze školy nejen s maturitním vysvědčením, ale také s mezinárodním ECDL certifikátem. Navíc jsou firmami v širokém okolí doslova vyhledáváni právě pro své digitální dovednosti.
Doufám, že dojde k pochopení dlouholeté práce ČSKI v čele s osobnostmi Prof. Štěpánkovou a Ing. Cháberou. V jejich práci nejsou vidět žádné politické cíle, žádná snaha profitovat ze státního rozpočtu, ale naopak dovést digitální vzdělanost na evropskou úroveň. Stačilo by "pouze" zapracovat koncept ECDL do českého vzdělávacího systému, jako to je v jiných evropských státech, beztak řada škol základních, středních i vysokých tento koncept využívá a spousta firem a institucí požaduje certifikát ECDL jako doklad digitálního vzdělání, proto by to byla cesta levnější a schůdnější.
Všechny dokumenty jsem pochopitelně četla a považovala jsem za nutné vyjádřit svůj osobní názor.

Nechci vám kazit radost, ale většinu zaměstnavatelů ECDL nezajímá, možná se podívá z jakého typu školy nebo z jaké školy zájemce o zaměstnání je, ale hlavně ho zajímá, co zájemce skutečně umi. Případně chce konkrétní znalosti a praktické zkušenosti pro začátek například s Céčekm, PHP, MySQL, Javou, CAD nebo dlším speciálním softwarem, se síťařinou, hardwarem, a zda je schopný a ochotný se dál učit, pracovat ve skupině a plnit úkoly.

Samozřejmě pokud zaměstnavatel chce IT specialistu, tak ho ECDL certifikát asi zajímat nebude, ale v případě obvyklého tvrzení "práce na PC" u sekretářek, úředníků, THP , atd. bude certifikát ECDL jistě dostatečně vypovídajícím dokladem. Žákům IT jasně říkám, že kdo chce jít dál, tak ECDL testy musí zvládnou "mezi dvouma lžičkama polívky", ale pro žáky Obchodní akademie či Hotelnictví a turismu může být ECDL vrcholem uznávané mezinárodní certifikace v IT.

Předpokládám, že Strategie svoje cíle nemíří jen na žáky IT oborů, ale týká se všech oborů i fází studia (ZŠ, SŠ, VŠ).

Řada registrovaných účastníků této diskuze i běžných návštěvníků řeší otázku, co pod pojem digitální vzdělávání zahrnout. Pohlédnu-li na tento problém očima „obyčejného“ učitele se zkušenostmi vzdělávání v oblasti ICT od ZŠ, přes různé SŠ, přes VOŠ až po VŠ, nechápu některé přispěvatele, proč se domnívají, že stejně jako bylo donedávna „trendy“, aby měl (skoro) každý občan ČR minimálně maturitu, tak nyní zase musí být (skoro) každý programátor. Měli jste všichni příležitost vidět jako já v roli hodnotitele základní a vyšší úrovně maturitní generálky před 2 roky podle mého názoru nízkou úroveň středoškoláků nejen v používání „kancelářského“ SW, ale především u vyšší úrovně z programování? Myslím si, že mohu porovnávat různé systémy hodnocení vzdělanosti, protože mám dále zkušenosti ratera maturitní matematiky a zároveň jsem ECDL testerem. Lektoruji také různé kurzy včetně rekvalifikačních a posbíral jsem i řadu zkušeností z jiných oblastí souvisejících s ICT.
Například účastníci rekvalifikací jsou vděčni za to, že si i ve vyšším věku poradí s obsluhou počítače a kancelářským SW, nebojí se ho a jsou užiteční v zaměstnání. Z těch programátoři nikdy nebudou, proč také?! Zamýšleli jste se také jako účastníci této diskuze nad počtem administrativních pracovníků, s nimiž se setkáváme na úřadech, v bankách a různých firmách?
Další myšlenka: Studenti střední a vyšší odborné školy (ale také ZŠ nebo VŠ) potřebují „odevzdávat“ své úkoly zadané kolegy, kteří vyučují „neinformatické“ předměty, ale očekávají od nich určitý standard (gramatika, elektronickou podobu jejich výtvoru předanou elektronickou cestou, další uplatnění digitálních dovedností) a podobné očekávání jistě budou mít i jejich kolegové a nadřízení v jakémkoliv zaměstnání (mám několikaletou zkušenost mimo školství, kdy jsem pracoval právě jako programátor).
To jsem zlehka nastínil tu část digitálního vzdělávání, která by měla „postihnout“ široké řady studentů středních škol, ale do určité úrovně samozřejmě již žáky ZŠ (o jejich učitelích nemluvě – znám řadu učitelů, kteří jsou dokonce odborníky na programování přímo z praxe, ale někteří z nich nedovedou „zkrotit“ ani textový editor). Takže jistě každý bude souhlasit s tím, že například použití tzv. kancelářského SW by mělo být zařazeno do každého ŠVP, nutno jenom např. na SŠ zohlednit vzdělávací obor (zdravotní škola, mateřinka, průmyslovka – strojní, stavební, elektro, chemická atd.). To programování asi všude nezakomponujeme (zapomínat ale na něj nesmíme), s algoritmizací to samozřejmě bude trochu jiné. Kromě toho nesmím zapomenout v ŠVP na internet a komunikaci, na zmíněných průmyslovkách např. také na aplikace typu CAD atd.
Na konceptu ECDL velice kladně hodnotím, že:
* to je mezinárodně uznávaný (a lety prověřený) koncept (proč se bojíte někteří být porovnatelní s okolním světem?)
* není poplatný žádným SW firmám (problém je spíše v tom, že uživatelé se nechtějí stále učit jiným aplikacím – pokud pocházíte někdo z komunity, která je dostatečně velká, můžete požádat o akreditaci jakéhokoliv exotického SW, budete-li to k něčemu užitečné)
* není to jenom o kancelářském SW, např. systém prověřování dovedností a jejich hodnocení by byl použitelný i např. pro oblast programování
* současná rozvíjející se modularita by jistě správně odrazila rozmanitost středního školství v ČR a při vhodném rozvinutí tohoto konceptu by se jistě daly konkretizovat cíle i postupy pro jejich dosažení při specifikaci strategie digitálního vzdělávání do roku 2010 (jenom to ECDL stále nezatracovat, je to přeci propracovaný koncept vzdělávání )
Je mi jasné, že mezi pojmy „ECDL koncept“ a „strategie digitálního vzdělávání“ nelze zapsat symbol „rovnítko“, ale ECDL koncept lze minimálně považovat za nejlevnější, nejrychlejší a nejlépe integrovatelné východisko napříč všemi úrovněmi vzdělávání. Žáci naší školy mají v ŠVP integrován obsah vybraných ECDL sylabů a jenom jim to prospělo a my učitelé zkušenosti s konceptem využíváme třeba právě i ve výuce jinými účastníky diskuze vyzdvihovaného programování. Domnívám se, že naši žáci o nic nepřišli, ani nezaznamenali žádnou újmu na svém vzdělávání.

Naopak nechci kazit radost já Vám, ale nikdy nebyli Češi všichni programátory, ani doufám nikdy nebudou. Ačkoliv od ukončení VŠ učím na SPŠ a VOŠ právě programování (C++, C#, Delphi ...) tak jsem nezískala přesvědčení, že by se každý student naučil programovat, ale obsluhovat počítač a různé aplikace se naučí všichni. Programování je doménou vybraných škol středních i vysokých a na ZŠ je určitě vhodné pro nadané žáky. Pro některé studenty je dokonce povinná výuka programování demotivující a odrazuje je od všeho co souvisí s ICT a to jistě není záměrem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020.
Připouštím variantu, kdyby programování bylo zařazeno do vyšší úrovně maturity s ICT a existovala by nějaká návaznost při přijímacím řízení na VŠ nebo při nástupu do zaměstnání.