Mezi námi "diskutéry" se asi vyhořelí kantoři nepohybují, to bychom tady asi nebyli, ale ohroženi tímto syndromem jsme jako profese určitě. Zajímá mě, jak to vypadá u vás na školách. Máte tam někoho takového? A jak to řešíte?
lenkari

Dobrý den,
myslím, že se na každé škole někdo takový najde. Smutné je, když problém vyhoření je tak silný, že se řeší např. alkoholem. Setkala jsem se s tím u kolegyně a myslím si , že tento problém úzce souvisí s osobností člověka, naplněností profesního i soukromého života. Přejme si, aby nás to nepotkalo. S pozdravem Petra

Milé kolegyně,
zatím jsem se na současné škole se syndromem vyhoření nesetkala. Myslím ale, že je to dáno typem školy, malá,rodinného typu, malý kolektiv, jiná skladba dětí.
Irka

Zdravím vespolek,
syndrom vyhoření je určitě aktuálním problémem. Myslím si, že proti tomu problému lze celoškolně bojovat. Nutným předpokladem je však, že ředitel (či zástupce) by měl být schopným "tým leaderem", který přináší do svého sboru stále nové podněty a dokáže zapojit do dění školy všechny své kolegy.
Je to stejné jako u našich tříd se kterými pracujeme - podobný syndrom vyhoření se u dětí projeví nezájmem o dění ve třídě a při hodinách, o školu vůbec.
Řekl bych, že podáří-li se ve škole vytvořit tvůrčí a podnětné klima, plné nových nápadů a výzev a empatie nemá tento syndrom šanci uspět... Tím samozřejmě nechci činit vedení školy zodpovědné za jeho vznik, ale jedině vedení má v rukou "moc" prevence

S.

Dobrý den,
líbí se mi Váš názor. Potkávám kolegy, kteří mají tento problém. Myslím, že hodně souvisí i s jejich osobní nespokojeností se svým životem. Tu odvahu změnit ho musí najít oni. Myslím, že já mohu být jen ten, kdo je vyslechne a podívá se na věc jinýma očima.
Sama jsem prošla těžkým obdobím, kdy jsem uvažovala o změně práce. Přehodnotila jsem osobní život, odvážila se ho změnit a práce mě začala zase těšit. Jsem ráda, protože učit mě opravdu baví.
Jana

Dobrý den, Svatopluku, i další.
Máte pravdu, hodně síly je v podnětném a spolupracujícím týmu a ještě větší ve vedoucím týmu. Smutné je, když i vedení školy ztrácí ideály, motivaci (prvotní příznaky SV), vždyť těch změn (poslední dobou více negativních - zmatek při přijímačkách, nejistota ze státních maturit, finance...) je tolik! Vždyť, jak se to říká? "Ryba smrdí od hlavy" nebo "Jaký pán, takový krám". Mám příležitost jezdit na různé školy. Někdy týmu pomůže supervizní skupina (lidičky zjišťují, že to, co je trápí, není jenom jejich trápení, že i jiní mají svůj problém a společně si poskytují rady a návrhy na řešení), jindy společné akce...
Dana Svobodová

Dobrý den,
naprosto souhlasím s tím, že vyhoření, nebo stav vedení se odráží na chodu školy.
U nás se mění ředitel, stále není jasno, kdo bude jeho nástupcem, učitelé se smlouvou na dobu určitou jsou nejistí, nevědí, zda budou moci zůstat, nejsou hotové úvazky, půl roku jsme chystali přechod na elektronické třídnice, nyní je vše zastaveno, do začátku nového školního roku se kompletní zasíťování školy už určitě nestihne..... Atmosféra na škole určitě teď není tvůrčí...Tuhle situaci bych také trochu vyčítala našemu zřizovateli.

Všem,
kteří teď prožíváte nejistoti přeju brzké řešení a hlavně pohodu, abyste si v blížících se prázdninách odpočinuli a těšili se na nový školní rok. Jana

Milá Petro,
tento stav Vám skutečně nezávidím. Přeji Vám a všem Vašim kolegením a kolegům brzké vyřešení, zklidnění. Bylo by velmi dobré, aby vše bylo jasné alespoň do konce června. Aby alespoň dovolená byla klidnější. I když si dovedu představit, i během dovolené,myšlenky typu: Co mě čeká?
Dana Svobodová

Dobrý den,

možná, že do prvních příznaků syndromu vyhoření patří i to, že se učitel chová, jakoby už ty děti vlastně ani neměl rád... ony ho v podstatě obtěžují (i tací se najdou, bohužel).
Pak bych do ohrožené skupiny zařadila učitele, kteří používají zaklínadla typu "je to jeho/její chyba, že se to nenaučila" a "co asi tak můžeme chtít, jen se na něho/ni podívejte" a "já jsem to vysvětlila dostatečně, je to jeho/její chyba, že nedával/a pozor" apod.
Nebo se mýlím?

PS: Jistěže uznávám, že jsme jen lidé a čas od času tyto věty použijeme. Ale mluvím tady o takových učitelích, kteří už "zlomili hůl" nad svými žáky. A to je, podle mne, jedním z prvních příznaků.

Jak to je v cizině? Slyšela jsem, že v některých severských zemích musí učitelé povinně po 10-ti letech na rok odejít ze školství... věnují se sebevzdělávání nebo prostě jiné práci. Nebylo by to něco jako záchranný kruh proti vyhoření?