Dobrý den,
jako začínající učitelka v 1. ročníku bych Vás všechny ráda poprosila o vaše tipy a zkušenosti s organizací skládací abecedy pro žáky 1. ročníku. Kdo stříhá jednotlivá písmenka, jak si je žáci poznají, podle čeho je v chlívečkách řadí do složek. Já mám zkušenost, že je akorát lovíme z aktovky a nevíme komu patří. Předem děkuji za všechny rady.

Dobrý den Terezo,
musím se přiznat, že žádné vychytávky nemám a ani jsem letos nepotřebovala (učila jsem poprvé první třídu). Děti si vždy poznamenaly, jaké písmenko (slabiku) je třeba vystříhnout, a to byl tak jediný problém. Takže jsme písmenka doplňovali postupně.

Osvědčila se nám sestava písmenek, kde bylo vždy z jedné strany velké tiskací a z druhé malé tiskací písmenko (např. Didaktis). Nebylo pak tolik "kartiček".

Když už bylo písmenek hodně a ztrácela se (a nacházela), sbírala jsem všechny nalezence do krabičky a kdo chtěl a potřeboval, nakouknul, jestli náhodou nenajde.
Vedla jsem děti k samostatnosti, takže když nějaké písmenko chybělo, vzaly automaticky kartičku se slabikou (z druhé strany byla prázdná), písmenko napsaly tužkou nebo perem, a normálně používaly.

Na konci roku jsem si kartičky vybrala, použijeme na některé skupinové aktivity ve vyšších ročnících.

Tedy, nejdřív velká pochvala - a údiv, co učitelek a učitelů se tu zabývá výukou o prázdninách.
Písmenka - máte pravdu, občas černá můra mnohých učitelů a rodičů. V momentě, kdy skončila jednotná metodika a začali jsme si vybírat slabikáře, vybrala jsem si, že písmenka nepotřebuji. A nechybí nám. Nejsem lajdák, učím první třídy 15 let a myslím, že naučit číst děti umím, tak aby to nebyla psychická zátěž ani pro ně ani pro rodiče. Mám totiž ještě moc v dobré paměti děti, se kterými jsem pracovala jako dys.asystentka - mnohdy byla chyba jen ve špatné výuce a velmi rychlém tempu výuky v první třídě -a pak už se to vezlo. Ale zpět. Učím hodně variabilně, střídám metody a pomůcky a písmenka používám pouze jako jednu z nich, kterou v případě poteřby dětem půjčím. A je líp.

S písmenky to není jednoduché, ale zase odbornící na poruchy učení obvykle doporučují písmenka a skládání jako nezastupitelnou metodu.

Stále také ještě existují tabulky s plastovými písmenky, které se na tabulce lépe udrží ( ale ne, že by se nemohly také rozházet )a mohou se objednat na této adrese:

http://www.abcmusic.cz/pages/index.php3?link=04&lang=cz

Pamatujete si je?

a ještě existují pěnová písmenka s magnetkem a tabulkou

Zdravím, já to moc zjednodušila -až k nepochopení. Písmenka samozřejmě "skládáme" - ale děti nemají ty desky s vystříhanými písmenky - používám plastové tabulky (kdysi jsem je zakoupila na kurzu splývavého čtení - ano jsou to ta, co zmiňuje výše kolegyně Blažková) , kostky s písmeny, domina, skládaní slabik, puzzle (svoje výroba i NŠ Brno) a všelijaké jiné pomůcky.

Ať používáme jakékoli, bez skládání slov z písmenek se v 1. třídě neobejdeme. To, myslím, vyplynulo ze všech odpovědí.
Jaké aktivity vlastně s písmenky děláte?

Ty nejklasičtější:

• podívej se na obrázek a polož známá písmenka do mřížky tam, kam patří (první písmeno nejjednodušší, vnitřní písmena nejtěžší);
• přečti si slovo/větu a vyskládej z písmenek/slabik na lavici;
• diktát písmen;
• písmenkový guláš - uč. nadiktuje písmena hledaného slova v jiném pořadí, děti zkouší a hledají utajené slovo (přesmyčka).

Další?

- přidám další obvyklé - k psané podobě slova složit tiskací
- složit slovo k obrázku
- složit jednoduchou odpověď k přečtenému (z tabule, slabikáře apod.)
- oblíbený chaos - rozsypat pásmenka po třídě a sbírat podle diktátu
(buď každý sám za sebe nebo ještě zajímavějií ve dvojicích nebo ve skupině)
A kromě tradičního skládání - modelovat písmenka z modelovací hmoty, drátků, vytvářet ze svých těl...

Písmenka v tabulce - děti mají tabulku 3 x 4 nebo 4 x 5 polí (nejlépe čtvrtka) a uč. diktuje kam které písmenko/slabiku má položit, např. písmenko malé s do druhého řádku, druhého sloupce apod.
Dají se s tím pak dělat další srandičky:

• postupně vzniknou v řádcích slova, žáci je pak čtou;
• v každém řádku může vzniknout slovo, ale chybí nějaké písmeno/slabika - žáci musí doplnit;
• v každém řádku může vzniknout slovo, ale je třeba nějaké písmeno/slabiku odebrat;
• vznikají konce slov - posouváním volné slabiky (tzv. výtah) na začátku každého řádku vzniknou smysluplná slova;
• ...?

Tabulku jsme používali velmi často, zdálo sem i, že jsou písmenka/slabiky tak nějak srovnané, nepobíhají po celé lavici.

Jak tu čtu vaše nápady, napadla mě stará známá "šibenice".
Učitel by na tabuli vypsal počet políček, děti - - - - - na proužek papíru. Uhodnuté by se zapisovalo na tabuli a zároveň každý skládal v lavici.
Nemám vyzkoušeno. Šlo by to?