Vždycky po Vánocích si vyprávíme s přáteli, co kdo dostal ke čtení .

Já jsem dostala knížku Nebe nemá dno od Hany Andronikové. Moc se mi líbila její prvotina Zvuk slunečních hodin, tahle nová knížka je docela jiná, ale zažrala jsem se do ní taky. Začala jsem číst dnes při cestě do Prahy v autobuse a jsem za stou stránkou .
Autobiografický námět, žena, která se rozvede, umře jí táta a vzápětí zjistí, že má rakovinu, odjede do Peru, nejprve proto, že ji k tomu "donutil kamarád Jára", ve skutečnosti proto, aby utekla před strachem a lékaři a vposledku proto, aby zjistila, kdo že to vlastně je ta blondýna, co na ni kouká ze zrcadla. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, napíšu .

Co jste dostali ke čtení pod stromeček?

Lucko, ano.

V době vánoční jsme si nahlas četli z Krásy země (albánské pohádky a pověsti), to na letní albánské naladění, protože se tam chystáme. A také se mi líbí výtvarná stránka knihy. Všechny pohádky i pověsti z uvedené knihy se u nás objevují poprvé. Baví mne poznávat a koumat nad méně známými výrazy a postavami.
Teď si na odlehčení čtu knihu Fantastická kniha lidských tajemství a jiné povídky od Sophie Hannahové (připomíná to tvorbu Roalda Dahla).
Pak mne čekají Povídky od Jana Balabána a těším se i na knihy, které dostala dcera - 2x Haruki Murakami.
Mám i něco hezkého na "prohlížení" a to publikaci Šumava: Alfred Kubin a Josef Váchal, která byla vydána ke stejnomenné výstavě uspořádané v Západočeské galerii v Plzni. A velký průvodce Petrohradem, kam se máme vydat o Velikonocích.

Od Hany Andronikové jsem ještě nic nečetla, jen o těch knihách vím, po Tvém vyprávění si ji dávám do čtecího plánu Díky.

Jarko, to je velká zásoba tipů, moc díky! Zaujaly mě ty albánské pověsti i to, že se do Albánie chystáte.
Jsem taky zvědavá, co řekneš na Balabánovy povídky - já to ještě nečetla, ale mluvil o tom jeden můj kamarád a byl trochu zklamaný, tak mě zajímá, co na to někdo další.
A Haruki Murakami jsem neznala - to si hned vygooglím .

Napadlo mě, že by bylo fajn ke knížkám, co kdo dostal a už četl, přidat krátký úryvek - když bude na to chuť. Tak opisuji z H. Andronikové, Nebe nemá dno, str. 84:
člověk se tu rychle sblíží s lidmi, které nikdy předtím neviděl, džungle stírá všechny nálepky, boří přihrádky, všichni tu chodí s holou tváří.
motýli jsou dnes neobvykle tišší, nikdo tu s ní nemluví. a déšť v g dur, vesele se veze. dala by si bacha.
čau, doufám, že tu nepřekážím.
černožlutá kobylka ožírá castanedu, který je beztak v dezolátním stavu. vypadá, jako by měla velké černé sluneční brýle. cool design. ama čvachtá k potoku, bahnité schody jsou jezdící, ve zkalené vodě umývá nádobí. jinak celý den proflákala.
a co jako? honí tě snad někdo?
jen ta holka s kosou.

Lucie, díky za úryvek...
Já jen krátce přidám, jak jsem se zvláštním potěšením četla název pohádkové klisny Ťyhelane, jen si to zkuste vyslovit

(Od Murakamiho se mi nejvíce líbilo Norské dřevo.)

I já začnu u cestování. Naše rodina si oblíbila Dánsko, kam se chystáme vydat na další cestu a tak jsme si společně nadělili krásného a moudrého průvodce.
Jako velká obdivovatelka žánru sci-fi jsem si nemohla nenapsat Ježíškovi o knížku, která stihla vyjít ještě před vánoci, další díl ze série o Enderovi a jeho přátelích od Orsona Scott Carda: Ender ve vyhnanství, který přímo navazuje na Enderovu hru. (Zní to trochu složitě, ale "modří" už jistě vědí ) A protože Ježíšek přání vyslyšel už se nemůžu dočkat až se začtu...
Ježíšek byl na mě letos možná i víc než hodný, protože mi přinesl ještě jednu nádhernou knihu, další do mé vlastní malé soukromé sbírky knih od Luise Scafatiho: Drákula. Velice doporučuji alespoň k nahlédnutí všem, kteří se zajímají o grafiku.
Ale úryvek, o který bych se ráda podělila je z knihy, kterou jsem našla pod stromečkem už před lety, ale často se k ní vracím.
Richard Bach: Racek
"Život konečně dostane smysl! Kromě našeho jednotvárného plahočení mezi pobřežím a rybářskými loděmi má život i smysl! můžeme se pozvednout z lhostejnosti, objevit svou dokonalost, inteligenci a nadání. Můžeme být volní! Můžeme se naučit létat!
..... Shromáždění rackové na sněmovním místě čekali ve skutečnosti na něho.
Jonathane Livingstone Racku, budeš postrestán. Za tvou bezohlednou nezodpovědnost, porušení důstojnosti a tradic rodu racků. Život je nepoznaný a nepoznatelný. Víme, že jsme na tento svět přišli, abychom jedli a snažili se přežít co nejdéle."

Jarko, zkusila .
A Murakamiho jsem si ještě včera vygůglila a Norské dřevo taky vyhlédla, díky.

Ivano, Ender mi zní lákavě, sice vůbec netuším, ale zajímá mě to. A díky za krásný úryvek . (Jak píše Androniková - dala bych si bacha - ona teda myslela toho druhého, ale i tento je moc fajn ).

Add Lenka: "Ender mi zní lákavě, sice vůbec netuším, ale zajímá mě to"
Lenko, pokud máte ráda vědeckofantastickou literaturu, tak Vám román Enderova hra, musím vřele doporučit. Ne náhodou získal dvě slavné SF ceny. Je to příběh chlapce, který se díky svým schopnostem dostane do bitevní školy a stane se jejím nejlepším žákem, co všechno to ale znamená, to už se dočtete. Ale není to čtení jen o bitvách a kosmu, ale o podstatě člověka, civilizace, přátelství a bratrské lásce.
Čte se jedním dechem!

Některé sci-fi se mi moc líbily, takže proč nezkusit i tuhle .
Knížky, co se čtou jedním dechem, beru hned!

Ahoj všem,
musím se připojit se svou vánoční....
Těsně před Vánoci totiž u nás zazvonil pošťák a přinesl mi balíček od našeho moderátora Jendy.
Jenda byl tak hodný, že mi zapůjčil ze své bohaté knihovny knížky Nemoc jako cesta a Osud jako šance. Těžko vybírat úryvek, snad jen mohu říci, že knížky nabízí jiný pohled na život.

A mám ještě jednu vánočně půjčenou knížku, tu mi pro změnu půjčila naše p. knihovnice na doporučení mého přítele ze své soukromé sbírky. Jmenuje se Když nastaly deště od Louise Bromfielda. Jde o historický román z Indie. A protože jsem tam nedávno byla, tak přesně cítím, co autor popisuje například tady:

Byla to chvíle, kdy se vzduch ztišuje a prosycuje těžkým pachem, smíšeným z kouře hořícího dřeva a kravského trusu, z vůně jasmínu, měsíčků a ze žlutého prachu, který zviřuje dobytek hnaný domů ze zprahlého pastviště na dostihové dráze za silnicí - a také chvíle, kdy k vám ztlumeně doléhá bubnování ze spalovacích ghátů, schodů, jež vedou k říčnímu přístavišti za ma hárádžovou zoologickou zahradou....

Zkrátka, zážitky ze čtení jsou ještě intenzivnější.

Jestli mohu přidat trošku do mlýna: je už sice dlouho po Vánocích, ale Modlitba za Owena Meanyho od J. Irwinga se nepřečte za dva večery (stojí to však zato).
Kvůli dětem ve škole (čteme celý rok) jsem si přečetla Tobiáše Lolnesse od Timothée de Fombelle, a to opravdu jedním dechem (věk 10 - 14 let a pak po čtyřícítce ).