Se zájmem jsem si přečetla celou diskuzi a ráda bych se připojila. U nás ve škole nyní řešíme problém, jak hodnotit integrované žáky. Naše výchovná poradkyně zastává názor, že integrované dítě nemůže dosáhnout na 1, protože nesplňuje výstupy našeho ŠVP. Já si myslím, že pokud máme zpracovaný IVP a dítě ho plní a zvládá, má na 1 nárok i když neobsáhne stejné učivo jako ostatní děti. Jak hodnotíte integrované děti u Vás?

A jak to máte popsáno v ŠVP nebo v příslušné části školního řádu? Je velký omyl, že "očekávané výstupy" v ŠVP má někdo "splňovat" - jde o cíle pro učitele, nikoliv nějaké standardy určené pro hodnocení žáků. Takže jednička je zcela v pořádku. Ovšem kdybyste používali slovní hodnocení, na které má takový žák nárok, nemuseli byste tento problém řešit...

V naší škole hodnotíme slovně až do deváté třídy. Takže problémy (a to nejen u integrovaných žáků )nastávají až v deváté třídě, kdy MUSÍME převést slovní hodnocení na klasifikaci pro účely přijímacího řízení na střední školy. Navíc mi bylo řečeno, že integrovaný žák má nárok na známku pouze o stupeň lepší u předmětů, kde jeho handicap jeho výkon přímo ovlivňuje. Samozřejmě by bylo řešením, kdyby střední školy akceptovaly kopie slovních hodnocení namísto klasifikace.

Diskuze směřuje vůbec k úvaze nad smyslem známek. Podle mého názoru, když dítěte pracuje na horní hranici svých možností, má nárok na jedničku, ať se výstupům blíží nebo ne. Určitě všichni zohledňujeme snahu, a když integrovaný žák dělá co může a na co má, proč ho demotivovat horší známkou. Tady ovšem může učitel narazit..."proč on (integrovaný žák) má jedničku a já (snažící se trojkař, který na víc nemá, kdyby se rozkrájel) ji nedostanu". Dá se toto dětem vysvětlit?

Mluvíme o hodnocení integrovaných žáků s IVP? Ale nárok na "zohlednění" mají i další žáci bez IVP: §16 Při hodnocení žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Tedy např. všechny stupně a stupínky dyslexie. Myslím, že při běžné klasifikaci je vlastně nemožné tohle všechno smysluplně rozlišit. Integrovanému s IVP jeden stupeň, ostatním půl, čtvrt? A nezapomeňme na zlaté pravidlo: kdo vstoupí do PPP, ten si vždy nějakou úlevu odnese. Bohužel pro praxi velice vágně popsanou.

S tím samozřejmě souhlasím, slovní hodnocení je nejlepší řešení, musí o něj ale požádat rodiče a ti to i přes mé nabídky za 3/4 roku neudělali.

Mám úplně stejný názor, pracuje na maximu, do puntíku plní IVP, připravuje se víc, než ostatní děti a proto si 1 zaslouží. Vysvětlení ostatním dětem se mi zatím daří, nejsem si ale jistá, zda s přibývajícím věkem nebudou "protesty" silnější. Jsme teprve ve 3. třídě.

Ahoj!
Budu trochu za rejpala. Neuchylujeme se ale zase tím pomyslným "kyvadlem úvah" až moc na jednu stranu? Vždyť ty děti přeci ve třídě vidí, slyší a porovnávají své výkony. Nevypěstujeme v nich až moc silný dojem, že jim společnost musí vždy ustupovat a zohledňovat?
Zkušenost z jedné školy pro neslyšící: děti se nechtějí učit odzírat, protože přeci ostatní lidé jsou povinni jim porozumět znakovou řečí. Vždyť oni na to mají právo! Ale život je trochu jiný. A musí se na něj připravit.
Souhlasím ale s Vámi, že i tyto děti musí zažít úspěch a být oceněny za pokrok, který dosáhly. Ale cílem by mělo být, aby svůj handikep vyrovnaly.

S tímto lze jen souhlasit, proto je integrujeme, aby se co nejlépe připravily na běžný život. Ale nejen pro dítě je důležitý pocit úspěchu a ocenění jeho snahy.

Zeptám se takto: Jakou známku z tělocviku by měl dostat žák na vozíčku?