Žák na vozíčku bude z TV částečně uvolněn a bude hodnocen třeba z hodu míčkem, v tom asi není problém. Problém je v hodnocení hlavních předmětů. I když já díky této diskuzi mám jasno, rodiče prostě požádají o slovní hodnocení a v IVP na příští školní rok možnost hodnocení známkami vůbec mít nebudu.

Ještě bych viděl problém v tom, proč mají integrovaní žáci jedničku, zatímco ostatní žáci mají různé známky. Když integrovaný žák pracuje tak, že dosáhne svého osobního maxima, dáme mu jedničku. A co žák který má třeba z daného předmětu trojku? Co když také pracuje na úrovni svého osobního maxima? Kdyby uměl napsat třeba diktát lépe, napsal by ho, ale on to nedokáže... (P.S. - v ČR vyšla kniha s názvem Všichni na jedničku!)

Prosím autora, děkuji

Přesně tak! Velice děkuji za tuto poznámku. Jsem přesvědčen, že opravdu mnoho žáků pracuje na osobní maximum, ale protože nemají ten "glejt", dostanou vždy tu horší známku. Osobně v tom vidím daleko větší problém než hodnocení toho 1% integrovaných.

S tím souhlasím- dost dětí je limitováno osobním maximem a je dost takových, co např. těsně vyklouzly bodíkem z charakteristiky lehce mentálně postižených a tak nemohou být ani integrovány a ať se snaží sebevíc, jsou odsouzeny k opakovaným těžkým neúspěchům. Nebo to jsou děti z rodin, které vzdělávání nepodporují atd.....Takto se ale dotýkáme smyslu známkování.

A já děkuju za tento šťouch - pokud by vás téma zajímalo, klidně si pro něj otevřete extra šuplík tam, kde se to ideálně hodí - ve fóru Hodnocení žáků a evaluace školy.
Díky .

Ta otázka mne tak překvapila...Ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak, že by integrovaný žák mít jedničku nemohl. Jednak má jisté úlevy, tak proč by za podmínek, že vše splní, nemohl tu jedničku mít. (pro příklad uvedu ten nejbanálnější - dysgrafik píše kratší text, než ostatní, popř místio diktátu doplňuje)...To jsem se dozvěděla na kurzu dys.asistentek a utvrzujeme se na společných setkáních v naší PPP. Za ty roky práce s integrovanými dětmi jsme nepřistoupili ke slovnímu hodnocení, prostě zatím nebylo potřeba. A děti? Nesetkala jsem se s tím, že by na něco takového poukazovaly. Prostě krédo naší školy je, že "každý jsme jiný a proto je nám na světě hezky". Je to jednoduché. Vnímají to tak, že kamarád to má prostě těžké a je třeba mu pomoci. Často mluvíme o tom, kdo je v čem dobrý, co mu nejde...Jen je nutné, abych i já uměla přiznat chybu i své slabiny a poskytovala žákům dostatečný respekt už od té první třídy. A mám báječné rodiče, kteří to také chápou.

Zeptám se takto: Jakou známku z tělocviku by měl dostat žák na vozíčku?

Takovou, která odpovídá míře jeho zapojení a snahy v hodině. Pokud se bude zapojovat do činností, kterých se prokazatelně účastnit může (za předpokladu,že kolektiv dětí ve třídě mu situaci nebude stěžovat), nevidím důvod, proč by nemohl dostat z tělocviku jedničku.
Pokud přes všechnu snahu učitele i spolužáků, bude tento předmět ignorovat, pak už by za jedna dostat neměl.

Nicméně si myslím, že tato situace reálně nemá moc šancí vzniknout. Přece jenom bude z tělesné výchovy spíše uvolněn.

Proč by měl být z TV uvolněn? On přece potřebuje nějakou formu pohybu ještě víc než zdravé děti. Celý den sedí, bolí ho možná záda, z nedostatku pohybu a trvalé polohy v sedě hůř funguje třeba peristaltika. Nemá škola povinnost nabídnout nějakou formu ZTV? Nemělo by platit, že když integrovat, tak se vším všudy?

Lenko, někdy prostě takový odborník ve škole (ani v jejím dosahu) není.