Dobrý den,
nejsem učitelka, ale snad prominete...
Jako studentka VŠ občas doučuji (nejen) angličtinu. Minulý týden jsem se setkala s hočičkou, která nastoupila do 6. třídy ZŠ. Její maminka mi předem řekla, že je dyslektička, ostatně s doučováním dětí s dyslexií mám několik zkušeností a snažím se orientovat i v odborné literatuře.
Co mě ovšem překvapilo, že holčička v 6. třídě neumí ani přítomný prostý čas od slovesa to be, natož barvy, zvířátka či dokonce jednoduché věty. Zjistila jsem, že holčička dělala v 5. třídě reparát z angličtiny, který úspěšně zvládla. ("pančelka mě zkoušela ze slovíček a pak jsem mohla do šestky.")
Vím, že dětí ve třídách je hodně, učitelek málo a peněz také, ale jak je možné, že dítě se 4. rokem učí cizí jazyk, ale nemá ani elementární znalosti? Ba co víc, projde na druhý stupeň a učitelky (z druhého stupně) o holčičce tvrdí, že je jen líná (holčička se mi hned na první hodině rozplakala, že se jí kvůli tomu děti posmívají, mamince kvůli tomu odmítla chodit na kroužek )
Ale abych byla konstruktivní:
- Maminka s dívkou v AJ pracovala, dokud to jazykově stíhala - což bylo tak do konce 4. třídy
- Maminka zároveň tvrdí, že nyní je na tom s angličtinou holčička hůř než tehdy
- Učitelky celou situaci řeší tím, že holčičce doporučily doučování
- Myslím, že jedna hodina doučování týdně to nezachrání a nejsem si jistá, že by to zachránily hodiny dvě. Nerada bych, aby paní svoje peníze vynaložila neúčelně. Peníze z doučování jsou pro mne sice hodně důležité, ale hlavně je to činnost, která mě baví - rodina holčičky nejspíš zas tolik peněz nemá (pán je řemeslník, paní na mateřské).
Co byste poradily vy? Jak postupovat? Jak holčičce nejlépe pomoci? Má takové doučování vůbec smysl?
Já ji sice mohu začít učit od základů, ale než dojdeme k látce, kterou probírají nyní, tak může nastat situace, že holčička bude pořád na propadnutí... Přecejen 3 celé ročníky a začínající další, to je hodně látky, pro malou holčičku s dyslexií...
protože jeí rodiče se na internetu vůbec neorientují, pokládám tuto otázku i za ně...

Dobrý den,

vložila jste moc zajímavé téma, děkujeme za něj!
Sekce Jazykové vzdělávání, kde se příspěvek objevil, je určena jen pro jazykové školy, proto jsme příspěvek přesunuli sem, kde ho uživatelé lépe naleznou.

Poradíte prosím návštěvnici portálu?

P.S.: Pokud byste nechtěla vystupovat anonymně, bylo by výborné registrovat se (viz pravý horní šedivý rámeček na obrazovce). Akce na pár minut.

Díky, ale jsem přeci jen z malého města a nerada bych té rodině zadělala na nějaký školní konflikt... Nicméně díky za milé přijetí a omlouvám se za špatné zařazení prvního příspěvku

Zdravím,
tento odkaz vás zavede na stránky, které si dávají za cíl pomoc dětem se specifickými poruchami učení především v oblasti jazyků. Stejná autorka nabízí velmi erudovanou odbornou a metodickou pomoc učitelům i rodičům zde. Stránky určitě stojí za prostudování.

Přeju trpělivost a úspěch ve vaší práci, z vašich slov je cítit ohromná empatie pro problémy té dívky a také to, jak hodně vám záleží na tom, abyste jí pomohla.

Rozhodně doporučuji kontakt s paní Kelly, která spolupracovala s prof. Matějčkem a má reálné představy o možnostech dětí s SPU a praktické zkušenosti. Otázka je, zda dítě tlačit do zvládnutí něčeho, u čeho nemá položené základy. Nevím, jak je na tom s konverzací apod. Možná by stálo za to, spojit se s učitelem a dohodnout nějaký společný postup.

Materiálů - např. pracovních listů skutečně u nás není mnoho. Lze se inspirovat nakl. Tobiáš - publikace Nebojte se angličtiny od p. Zdenky Kastlové a vytvářet si své materiály.

Dyslektik by měl mít individuální plán.. Pro tyto děti je mnohdy téměř nepřekonatelné zvládnout český jazyk, nikdo nemůže očekávat, že budou zvládat psát a číst v jiném jazyce. Výuka by měla být zaměřena na konverzaci- tvoření vět, porozumění.. Ale školy mívají bohužel jiné nároky..

Ještě výraznější problémy než dyslektici mají žáci s lehkým mentálním postižením, pro které je cizí jazyk také povinný (na 2. stupni). Výhodou pro učitele je to, že nároky na žáky, vycházející z RVP ZV - LMP, jsou nižší. A tak vyrábíme materiály a hledáme co se dá využít i pro tyto děti. Výsledky svého hledání začínám shromažďovat zde, třeba se budou hodit i některým dyslektikům.

Všechny vás zde zdravím a mám podobnou otázku jako první tazatelka. Nemám pedagogické vzdělání a doučuju z kamarádství. Od letoška doučuju dospělou dyslektičku, která by měla dělat v příštím ročníku maturitu (dálkové studium, takže méně času). Dělají ji bohužel problémy základní přítomné anglické časy. Z prvního ročníku (byla úplný začátečník) má dobrý základní přehled slovíček, cekem už dobře čte a poslech se zlepšil, ale u tvoření vět se někdy úplně zasekne. Zkouším si teď hledat o dyslexii více informací a změnit metodiku.

Moje hlavní otázka zní. Jakou máte zkušenost s novou státní maturitou a lidmi s dyslexií? Případně s dospělými lidmi. Přijde mi nespravedlivé, aby byl kvůli této novince jinak schopný člověk zásadně omezen na pracovním trhu (maturitu požadují skoro všude a argument, že mají jít všichni k pásu se mi nelíbí).

Dobrý den, mám podobný dotaz jako "Návštěvník", s tím,že se na mě obrátila jedna známá s probou zda bych nemohla doučovat jejího syna angličtinu,kterému je 10 let, zatím mení diagnostikovaný dislektik,ale vše tomu nasvědčuje a já mám sice 2 státní zkoušky z agličtiny přesto mám obrovské pochybnosti o tom zda bych bez jakékoliv předchozí zkušenosti s výukou takový úkol zvládla a zda by nebylo lepší je odkázat na nějakého odborníka,protože s výukou jako takovou nemám absolutně žádné zkušenosti a i když jazyky ovládám na dost slušné úrovni tak jsem vystudovala zcela jiný obor. Proto všechny prosím o radu - ráda bych tomu chlapci nějak pomohla nechci být za sobce nebo zlého člověka,ale bohužel nevím jak mu pomoci.
Děkuji předem za opověď