Dobrý den! Byla bych vděčná zkušeným kolegyním, kdyby daly tip či poradily, jakým způsobem provádí hodnocení/sledování pokroků dětí v nápravných hodinách - zda mají konkrétní arch s okénky, jak často do nich vpisují, zda o to rodiče mají zájem nebo jej používají pro svou vlastní potřebu (zejména u dyslexie a dysortografie). Na stránkách paní Balhárové jsem nedávno narazila na tento aršík, který mě inspiroval k založení tohoto tématu.
http://www.kamilabalharova.wz.cz/poradna.htm
(rolujte až dolů)

Díky, Jana

Ještě upřesním - tím sebehodnocením myslím arch/list, do něhož si děti samy vpisují, co jim šlo a co musí ještě trénovat. Jana

Dobrý den,
pokud s dítětem pracuji v "nápravné hodině", na začátku péče si vytyčím a sepíšu cíle a na konci pololetí je hodnotím (toto hodnocení také předávám rodiči, v ideálním případě s ním nejdříve projednám stanovené cíle a pak i hodnocení osobně za přítomnosti žáka)-ovšem časově to nebylo realizovatelné vždy. Zapisovala jsem si do složky žáka (složka, kde jsem zapisovala obsah "nápravné hodiny" a poznámky u těch úkolů, kde se nedařilo). Některé úkoly se daly tz. bodovat (žáci opravovali sami),tak tam byl jasný přehled posunu jak pro dítě tak pro spec. pedagoga. Hodnocení je dobré pro spec.pedagoga, dítě i rodiče, je jen otázkou vytvořit si systém, aby byl časově pro vás únosný - je to samozřejmě časově náročné. Jistě za několik let si člověk vytvoří takový systém, který je nejefektivnější a přitom šetří co nejvíce času.
Přeji hodně úspěchů.
Pozn. Pokud má dítě IVP, tak v rámci IVP jsou vytyčeny cíle spec.ped.péče (tedy nápravné hodiny) na začátku školního roku s rodiči a dítěte projdu a pak dvakrát ročně hodnotím písemně. Samozřejmě je vhodné (je-li to časovsě možné) setkávát se během roku s rodiči dítěte za přítomnosti dítěte - potom před rodiči dítě plní mnou zadané úkoly a rodič sám vidí, jak se dítěti daří,jak se posunulo-po vyhotovení úkoly zhodnotím já, vysvětlím a podle dosažené úrovně zadám další úkoly, které jsou zase složitější a vedou ke kýženému cíli. Tento systém funguje u všech obtíží dítěte-ať už dyslexie, dysortografie jiná dysporucha nebo slabší nadání či je pouze oslabená některá oblast bez dys diagnozy.

Dodatek:
Pokud chci, aby dítě sebehodnotilo své výkony, je třeba, aby úkoly byly obdobné - např. sluchová analýza 10 slov (které se budou lišit, aby nedošlo k zácviku), pak může žák získat 10 bodů a pokud mu toto cvičení budu zadávat opakovaně, může samosebe hodnotit. Ví, že 100% výsledek je 10 slov správně, může si např. spočítat body. Pokud ale pro rozvíjení sluchové analýzy pokaždé použiju jiné cvičení, bude obtížně pro dítě se sebehodnotit. Tedy poté už to stojí pouze na tom, jaký přístup při reedukaci zastávám, pokud je dodžena struktura - tedy vždy najít tu úroveň dítěte v dané oblasti (př.zrakové vnímání) a od ní se odrazit a jít po schodech pomalu výš (nepřeskakovat, systematicky), tak poté jsou všechny přístupy správné.

Petro, velmi děkuji za podrobnou, inspirativní odpověď. Je to tak, jak píšete, po několika letech budu moudřejší . Naše místní PPP vypracovává poměrně konkrétní zprávy, takže se při tvorbě IVP mám při stanovení cílů o co opřít. Jen jsem kolikrát na vážkách, jak postupy zkoordinovat, když je v hodině dětí více. Zvete si rodiče přímo do hodin, přestože máte více žáků nebo individuálně?
Největší problém pro mě asi je ta systematičnost, pokud je více oblastí, na kterých máme pracovat (z.diferenc., z.paměť a syntéza, PLO, s.diferenc., paměť, analýza i syntéza, nácvik čtení, porozumění textu...) - občas váhám, jak na sebe dané oblasti navazovat.
Můžu mít ještě dotaz k zadávání úkolů na domácí procvičování? Pokud máte výše uvedené oblasti, jak byste poskládala úkoly? Počítám samozřejmě s orientačním návrhem, ale i za něj budu ráda a mohu srovnat s tím, jak to dělám já.
Pokud máte např. u dyslektika pro nácvik čtení k dispozici Novákovy Čtenářské tabulky a Když dětem nejde čtení (1,2,3) - kombinovala byste nebo zařadila postupně?
Díky, Jana

Jano, máte zcela stejná otázky jako když já jsem začínala ve funci školní speciální pedagožky a je to logické. Ona náprava ve škole je zcela jiná než náprava v poradně. Tam si (pokud tam vůbec probíhá) spec. ped. zve rodiče zároveň s dítětem: dítě před rodičem plní úkoly a pak dostává úkoly na doma-a př. za 14 dní kontrola. Je to vlatně systém jako v logopedii-spec.ped. ukáže "jak a co" a je už na rodiči, aby s dítětem pracoval. Pokud pracuji s dětmi ve škole, je to složité. Také je rozdíl, zda vás financuje škola nebo projekt. V obojím případě také je třeba respektovat požadavky vedení: kolikrát jim jde o to, aby se péče poskytla co nejvíce dětem, i když to pak není tolik efektivní. Takže je to takový boj, ale měl by být postupný, aby i učitelé byli na vaši práci naladění. Skupinová cvičení o více jak třech dětech nemají valné výsledky, ale i takových skupin jsem měla více - bohužel to jinak nešlo - rozkrájet se nemohu a také škola/učitelé mají nějaké představy. Nejefektivnější je indivdiuální,párová práce či skupina o 3 dětech-tam se dá ještě individualizovat. Někdy lze také mít žáka na reedukaci pouze 20 minut (poté mohu mít během jedné vyučovací hodiny 2 žáky)-otázkou je, zda to bude vyhovovat dítěti a zda to bude vyhovovat učiteli-pak možná raději dvě děti během jedné vyučovací hodiny a polovinu času věnuji jednomu a druhý má samostatnou práci a naopak. Rodiče si zvu v rámci konzultačních hodin i s dítětem - vysvětlím, na čem pracujeme v rámci reedukace, co je cíl, co je třeba dělat doma. Bohužel to ale vyjde tak 1x za pololetí, pokud není žák integoravý - je to málo, ale lepší než nic. Rodiče v hodině bývají pouze u předškoláků - když dělám předškolácký kurz pro děti, co jdou od září do školy.
Systematičnosti - poradna vždy doporučí procvičit více oblastí - však také poruchy učení jsou opřené právě o oslabení těchto oblastí. Je to velmi těžké, ale je třeba si z toho nějak vybrat a vytyčit si cíle pro tento školní rok - vše dobře procvičit prostě nejde (tedy pokud je to systémem práce ve škole a ne doma jako u té logopedie).
Domácí cvičení zadávám, aby navazovala na činnost, která probíhala v hodině nebo zkrátka nachystám takový pracovní list na rozvoj té oblasti, kt. dítě potřebuje rozvinout (je-li d. ve skupině víc, můžou mít žáci různé pracovní listy na DÚ)-ovšem časově je to náročnější.
Novákovy tabulky x Emerlingová - klidně při reedukaci či doma pracuju s tabulkami (začnu tam, kde je úroveń dítěte) (žák tedy nacvičuje pouze techniku čtení) a k tomu najdu v Emerlingové článek, který odpovídá právě typu slov, kt.žák čte v tabulkách (porozumění čtenému, motivace).
Na rovinu - je to velmi náročné dělat reedukace při větším počtu jak jeden nebo dva žáci a pokud jich je více, je třeba mít reálné cíle: i to, že dítě získá větší důvěru ve své schopnosti, naváže ve škole hezký vztah s někým z učitelů(vy)nebo si vytvoří nové kamarády (ti další ze skupiny) - to jsou velké úspěchy. Rodiče toho taky mají hodně-kromě každodenních povinností a plnění úkolů do školy dělat ještě něco navíc - není to snadné. Máte-li rodinu,která opravdu dobře spolupracuje a obtíže d. nejsou tak velké, pokroky jsou rychlé a veliké. Já jsem navázala kontakt se spec.pedagožkou z poradny, která je spádová škole, a hodně jsem se od ní naučila - umožnila mi účastnit se jejích vyšetření a reedukační činnosti. Dobrý přehled o rozvoji různých oblastí poskytuje Bednářová ve svých publikacích - tam se opravdu začíná od nejsnazšího k nejsložitějšímu. Také jsem se od ní hodně inspirovala v publikacích: Diagnostika dítěte předškolního věku nebo Školní zralost. Hodně štěstí.

Jen v rychlosti poděkuji za vyčerpávající odpověď (odjíždíme za chvíli na dovolenou). Měla jsem na mysli nápravy v rámci ZŠ, je to tak jak píšete, člověk musí dělat spoustu kompromisů.
Mějte pěkný zbytek léta! Jana