Blíží se konec prvního roku, kdy na základních školách a na učebních oborech vznikaly tzv. minipodniky. Není něco takového kolem vás? Možná by stálo za to, podívat se, co se některé zapálené děti namotivované svými učiteli, dokázaly za tento rok v kroužku nebo volitelném předmětu naučit.

Podívejte se na vzdělání: základní. V tomto případě asi nebude na místě očekávat zázraky. Předpokládám, že se jedná o strukturovaný životopis poslaný v odpovědi na nabídku manuální práce, takže bude spíše na místě zajímat se o manuální, nikoli slohovou a gramatickou zručnost pisatele

Návštěvník z 8.7. ukazuje řadu témat, která se vzájemně nevylučují s dobrou sebeprezentací. Na druhou stranu ukazuje témata, jimž by měla být ve vzdělávání věnována značná pozornost.

Všichni víme, že "cvičení dělá závodníka", proto je těmto možným problémům třeba věnovat pozornost.
Je vždy jednodušší očekávat, že to vyřeší někdo jiný (rodina, budoucí zaměstnavatel,život,...),ale možná bychom těm děckám mohli pomoci.

Vidíte to tak jednoduše: napsat krásný životopis podle vhodného vzoru, ale v praxi naprosto nepoužitelně.

Když si stavbyvedoucí vybírá z party tesařů pár maníků, nečte strukturované životopisy, ale řekne jim, ať mu ukážou ruce a hned si vybere, nejen podle rukou, ale (...to je na delší povídání) a pak se případně zeptá, kdo z nich je vyučený.

Největší neštěstí je, že absolventi většiny oborů nemají vůbec žádnou přestavu o firemním prostředí, vzájemné komunikaci, hierarchii a svém postavení, právech a očekávaných postojích a pokud nejsou po nástupu dobře vedení a zavedení do praxe, tak v tom většinou šlapou jako sloni v porcelánu. Zjednodušeně řečeno, nevědí jak se chovat k šéfům, jaké mají pracovní povinnosti, s kým si mohou tykat a s kým si musí vykat, což vypadá jako marginální oblast, ale zde mnohdy bývají třecí plochy.

Na druhou stranu je mnoho mladých, kteří už během školy chodí na různé brigády, chovají se a pracují zcela přirozeně. Lépe jsou na tom žáci učebních oborů, zvyklí na své mistry (přejmenované na učitele), na zapojení mezi ostatní zaměstnance firmy a na provozní prostředí na odborné praxi, resp. v odborném výcviku na skutečných pracovištích firem a následně i při svém prvním (a dalším) nástupu do zaměstnání.

První věc je prezentovat se při hledání zaměstnání (a návazně při přijímacím řízení) a druhá je prezentovat se už jako zaměstnanec, pracovník, svými znalostmi, dovednostmi, návyky, uměním komunikovat v pracovním styku a ochotou učit se.

Doporučuji vzor životopisu http://www.ceevee.cz

Na zajímavý podnět jsem narazila na Twitteru. Možná by vás také příspěvek pana Hejla zaujal.

Díky za doplnění! Naprosto s tím souhlasím.

Samozřejmě. Proč by měl radit? Od toho jsou jiné organizace, které to mají jako svůj byznys. Každý se prezentuje podle svého dosaženého vzdělání, praxe a současného poznání světa kolem nás. Prezentace zájemce o práci má nejen přiměřenou písemnou formu, ale také prezentaci osobnosti - umění komunikovat. Od příchodu do místnosti a prvního dojmu, otevření pusy a způsobu jak promluví, pozdraví, jak pozná s kým má v místnosti začít hovořit a čím začít.
Vhodnou formou je
a) ukázka - čili vidět jak probíhá správný i nesprávný první kontakt
b) nácvik - modelových situaci včetně odmítnutí

V dnešním odborném vzdělávání chybí znalost prostředí a možného uplatnění absolventů. Žáci vidí náplň povolání se kterými přijdou do styku: prodavače, zdravotnický personál, stavební dělníky, dělníky v pneuservisu. Ale nevědí nic a neumějí se pohybovat ve firemním prostředí jak ve výrobě, tak administrativě, službách, což by šlo napravit velmi jednoduše:
exkurze - opět děti pravidelně od základní školy vodit na exkurze do nejrůznějších firem a na nejrůznější pracoviště, případně jim převést filmové záběry
praxe - skutečná praxe na pracovištích typických pro vyučované obory (což u služeb a některých oborů stále v určitém rozsahu funguje).

RVP - G:
Člověk a svět práce:
Vyhotoví potřebnou dokumentaci pro přijímací řízení .... ve zvolené profesi.
Vhodně prezentuje vlastní osobu a práci, vhodně vystupuje při přijímacím pohovoru nebo konkurzu
V odborném školství je to Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
Takže je to součást cílů, které máme realizovat při své výuce. Otázka tedy nestojí zda to máme žáky učit, ale jak je to učit. Máte nějakou dobrou zkušenost?

Realistický pohled na svět je nepochybně dobrý,ale je třeba se zamyslet, zda chceme být pouhými pozorovateli, nebo zda půjdeme do řešení zcela evidentních problémů aktivně.

Troufám si říct, že příměr s první republikou trochu kulhá. Žijeme přece jen trochu v jiné době...říká se jí informační nebo taky mediální ( ať se nám to líbí nebo ne). První fáze většiny procesů na trhu práce je administrativní a kdo se nechá vyloučit již v prvním kole, má smůlu. A nemyslím si, že by to bylo jen proto, že by úředníci byli útlocitní. Myslím, že bychom neměli opouštět snahu o kultivaci i zcela obyčejných lidí (Tady by se ta první republika spíše hodila.), a to nejen v administrativním vyjádření,ale i v běžném projevu při jednání (např. s budoucím zaměstnavatelem).

Naprostou souhlasím, že ta ukázka byla jasnou ukázkou osobních rysů pisatele. Budoucí zaměstnavatel ale není psycholog, a tak nemusí být tak blahosklonný,aby dotyčnému poradil, kde by se uplatnil více. Ten dá jednoduše palec nahoru nebo dolů...

Z vlastní zkušenosti vím, že bez intervence (zásahu učitele) jsou schopni podobné výstupy psát i žáci v podstatě inteligentní a na různých místech použitelní jen proto, že je nikdo nenaučil, že by to mohlo být jinak.
Taky vím, že ne vždy se naše snaha sejde s úspěchem, ale takový je život. Někdy není spravedlivý.